A SAKRA. TO JE ANALÝZA PŘÁTELÉ...a to se urodilo na sociální síti! Dobře se to čte, autor je zkušený, znalý a inteligentní...

Svoboda a tanky 1968 PRAHA

Opět jako každý rok začne před 21. srpnem sborové lkaní, "jak nám Rusové svobodu vzali".

Socialismus s lidskou tváří? Tuhle mantru opakoval kdejaký debil. Nikdo neřekl "jděte už s tím socializmem do prdele. Svoboda roku 1968? Jen další z českých historických mýtů, byla to jen rvačka mezi soudruhy, stejně jako pozdější samet, ale české etnikum si vždy vybere raději líbivou pohádku než prostou realitu.

Pražské jaro nezačalo konferencí o Franzi Kafkovi v Liblicích, jak se to svým rozborem “krizových let” snažil namluvit roku 1969 veřejnosti ideologický odbor ÚV KSČ a jmenovitě známá kreatura soudruh Švestka, i když si to dlouho poté kdejaký kafkolog hrdě připomínal. Sovětský svaz už nějaký čas s nevolí sledoval jakési společenské uvolnění v Československu, které Rusové považovali za naprostou devastaci socialistické morálky. Málokdo dnes a i tehdy věděl, že to ale byl ministr vnitra Barák, kdo umožnil v Praze otevření divadla Semafor a že to bylo ministerstvo vnitra které dalo do vínku této scéně dva magnetofony a jinou zvukovou aparaturu rovněž na přání ministra Baráka. Nepřičítejme mu ovšem altruismus bez míry a hranic. Barák prostě hledal nějaké využití pro pražskou mládež, která začala dělat VB značné starosti.

Semafor a kavárna Luxor měli být místy kde se mládež vyblbne aniž to skončí rvačkou s policií. Tam se mohli lidé zasmát dvojsmyslným vtipům, získat pocit jakéhosi uvolnění a pak dál loajálně robotovat na panském. Zcela zřejmý faktor Pražského jara ovšem bylo obyčejné vědomí, že takhle už to dál nejde a i z toho důvodu, že tisíce ruských poradců a jejich bezbřehá blbost a arogance na všech úrovních řízení stačily znechutit už i mnohé jinak věrné členy komunistické strany.V roce 1962 se Sovětský svaz rozhodl pro útočnou strategii Varšavského paktu vůči Západu, čímž neobyčejně vzrostla strategická úloha Československa sousedícího s Rakouskem a SRN.

Jenže československý prezident Antonín Novotný požadavek rozmístit na území Československa jaderné zbraně a sovětské vojenské jednotky Rusům třikrát odmítl.

A to navzdory tajné smlouvě o umístění nukleárních zbraní na území ČSR uzavřené ministry zahraničí SSSR a Československa v roce 1965. Po posledním jeho odmítnutí odletěl Brežněv z návštěvy Prahy do Bratislavy za Alexandrem Dubčekem, za s nejvyšší pravděpodobností vyškoleným a „spícím“ sovětským agentem, a s jeho přispěním pak SSSR zařídil Novotného vystřídání v čele KSČ. Saša byl vždy pravý sovětčík oddaný Moskvě a kovaný bolševik – na 13. sjezdu KSČ v roce 1966 pronesl silně protizápadní řeč a dožadoval se „nepřetržité bolševizace“ KSČ v duchu Klementa Gottwalda, již před létem 1968 podepsal tajnou direktivu pro zřizování koncentračních táborů pro politické odpůrce KSČ. Kdyby nevtrhl do Československa v srpnu 1968 SSSR s vojsky zemí Varšavské smlouvy, postarala by se KSČ v čele s Dubčekem o likvidaci svých politických odpůrců sama, možná hůře, než to o několik měsíců později udělal Husák a jeho soldateska.

Novotný už tušil že jsou patrně jeho dny sečteny, ale nehodlal se vzdát. Za pomoci svého hocha na špinavou práci Mamuly začal jednat. Okamžitě po odjezdu Brežněva (9. prosince) začíná Novotný organizovat opatření k likvidaci svých politických oponentů v KSČ. Věrný Miroslav Mamula (který pravděpodobně pracoval na obě strany) informuje představitele armády a bezpečnosti o připravovaném úderu proti nepřátelům ve straně. Gomulka v té době zuřivě čistil Polsko a rozpoutal divokou antisemitskou kampaň a Novotný spolu s Mamulou se netajili s názorem že Gomulka koná správně. Na Mamulův pokyn vypracovávala Bezpečnost seznamy osob které měli být v hodinu H zatčeny a jejich počet šel do tisíců. Některé tankové a motorizované jednotky armády v okolí Prahy byly uvedeny do stavu bojové pohotovosti stejně jako celý policejní aparát a Lidové milice. Zároveň se chystala kapacita věznic a vyšetřovatelů. Podle očitých svědků bylo o komfort Lidových milicí hlavně jejího štábu postaráno. Lidové milice si zřídily sídlo svého štábu v budově Politické akademie Klementa Gottwalda, jen pár kroků od sídla kontrarozvědky v Sadové ulici. Štáb statečně popíjel a čekal na rozkaz k hodině H. Při své opilosti členové štábu ztratili zábrany, vyjadřovali svou touhu po akci a radost z toho, že se bude zavírat - Dubček a jeho slovenští nacionalisté, sionisti, hajzlové z kultury a také profesor Šik. Několik členů Politické akademie o všem neprodleně informovalo své přátele na ÚV. Generál Prchlík, náčelník hlavní politické správy ČSLA okamžitě informoval Dubčeka, okamžitě také o těchto veletajných přípravách píše francouzský Le Monde. 19. až 21. prosince se schází ÚV KSČ a po zuřivé hádce mezi Novotným a Hendrychem je Novotný přehlasován a výsledek rozdělení funkce prezidenta a prvního tajemníka KSČ je 5:5. Novotný konstatuje že se ve straně vytvořila nepřátelská frakce a dává pokyn k zahájení akce. Jenže armáda se nezapojuje a akci zastavuje generál Martin Dzůr (sovětský agent) který telefonicky informuje svého známého generála Pepicha a ten s celým okruhem velitelů úspěšně sabotuje Mamulův program. Dzůr i Pepich mají proč, oba jsou na seznamu 1032 vojáků kteří mají být zatčeni. Jen generál Janko se snaží zachránit situaci a svolává do Prahy 2. ledna poradu velitelů vojenských okruhů a jejich štábů. Kolder, osoba která se rovněž radila 8. prosince s Brežněvem, dává Novotnému ultimátum aby svolal zasedání ÚV, toho času na “vánočních prázdninách”. To se sejde 5. ledna a v jeho průběhu vyhovuje ÚV jeho “žádosti” a uvolňuje ho z místa prvního tajemníka.

Odpůrci Novotného jsou si jisti jeho pomstou a rozjedou sérii masových veřejných schůzí a hledají podporu proti Novotnému. Popud k tomu dává nový první tajemník Alexandr Dubček. 23. února informuje prostřednictvím armádního deníku “Obrana lidu” generál Pepich veřejnost o tom že v prosinci připravoval Novotný vojenský puč. Dubček pro jistotu odvolává ohlášenou přehlídku lidových milicí. 25. února prchá do zahraničí generál Šejna, Novotného přítel, tajemník Hlavního výboru KSČ na MNO. 14. března páchá sebevraždu generál Janko, náměstek ministra národní obrany. Pod tlakem zveřejněných odhalení a atmosféry svobody která se často nespravedlivě obrací osobně proti Novotnému, tento abdikuje 22. března i jako prezident republiky. Občané, alespoň jejich většina se radovala z iluze svobody, i z toho že se mohlo psát i dosud tabuizovaných věcech jako byla smrt Jana Masaryka. Nové vedení ovšem neváhalo v zájmu získání lidové podpory jít k jeho hrobu položit 7. března věnce. Ale jaro 1968 přineslo zároveň nebývalou aktivitu KGB proti Československu v zájmu udržení této kolonie pod ruskou správou. Týden po Novotného abdikaci byl překvapivě zvolen prezidentem republiky Ludvík Svoboda, od roku 1939 spolupracovník sovětské tajné služby.

Účelem uvolnění cenzury po lednu 1968 bylo vyvolat vůči Novotnému tzv. hněv pracujícího lidu a dát mu volný průchod ve sdělovacích prostředcích, aby se usnadnilo jeho odvolání z funkce prezidenta, což KSČ sama formálně učinit nemohla. Ovšem odvolanou cenzuru už pak nešlo bez použití represí znova nastolit a soudruhům se začala situace vymykat z rukou. Češi prostě reagovali jinak než ruské stádo které byli kremelští soudruzi zvyklí absolutně ovládat.
Dubček, neschopen realizovat Brežněvovi pokyny, otálel se svým svolením k umístění sovětských vojsk a potácel se od zdi ke zdi. Svůj pobyt v Československu i prodlužovala sovětská armáda dlící tam na spojovacím vojenském cvičení Varšavské smlouvy, čekajíc, až to Dubček zařídí . Ten k tomu nenašel odvahu, a tak sovětská armáda musela na pár týdnů zemi potupně opustit.

Dubček už nebyl schopen kontrolovat masy a média a Moskva s ním začala jednat jako s agentem, který selhal a svůj úkol nesplnil. Již v dubnu 1968 se československá rozvědka dověděla prostřednictvím svého agenta ve francouzské zpravodajské službě o sovětském plánu umístit své jednotky v Československu i bez československého souhlasu. Dubček byl o tom záměru neprodleně informován. V květnu v Moskvě Rusové Dubčekovi svůj požadavek upřesnili na 10 000 až 12 0000 vojáků Varšavského paktu na československém území. Kdyby nevtrhl do Československa v srpnu 1968 SSSR s vojsky zemí Varšavské smlouvy, postarala by se KSČ o likvidaci svých politických odpůrců sama, jen o několik měsíců později.Pražské jaro 1968 bylo tedy zřejmě jen doprovodným sledem událostí ke snaze umístit sovětská vojska v Československu, v podstatě jakousi kouřovou clonou, stejně jako odstranění Novotného který byl podezírán ruskou stranou že chce být český Ceaușescu.

 Česká veřejnost vnímá Pražské jaro jako příslib svobody ale to je naprostý omyl. Šlo jen o cynickou akci KGB a jejích českých pomahačů na území ruské kolonie zvané Československo.....

Sociální sítě, Jindřich Čech

Dies irae, Diktatura, Demokracie, Facebook, O nejvyšším dobru a zlu, Paměť, Trpajzlíci VE VÁLCE...

DĚT KRESLÍ

Jak se chovali Rusové v Litvě (Jan Beneš) a pan Štětina by mohl doložit obdobné zločiny z Čečenska, v paměti jsou jejich skutky z Afganistánu. 

To je národ se kterým nás prezident Zeman a řada dalších zkurvenců dává dohromady a neustále posloucháme oslavné pajány na všeslovanství. .
"Ruští bolševici dokonce masakrovali i děti na táboře. 

V Rainaiském lese našli místní obyvatelé po jejich odchodu 76 mrtvol mladých chlapců – skautů. Dvě těla měla z úst vytržené jazyky, u čtyř pak chyběly vyrvané genitálie. Třem z těl někdo z katů vložil penis do úst. Řad těl měla deformované nosy, roztříštěné hlavy a rozdrcené čelisti. Chlapci byli postříleni typicky bolševickým způsobem - kulkou do týlu. Jeden hoch měl zatlučený dřevěný kolík do oka
.
V Panevežysu nastal při ústupu Rusů masakr. Jednotky rudoarmějců povraždily několik desítek dělníků ve zdejších továrnách, lékaře a personál ve zdejší nemocnici, zdravotní sestra Zinaida Kanevičiene byla znásilněna a umučena. Stalo se 26. června 1941.

Ve věznici Kretinze po sobě komunistické stvůry nechaly mučící kůl. Vězeň byl k němu přivázán ocelovým lanem, pálen, natírán kyselinou solnou, bylo mu uřezáno pohlaví a vypíchány oči."

Může se pak někdo divit, že řada mladých mužů z Pobaltí vstupovala do Waffen SS aby bojovala s bolševismem?

Jindřich Čech, sociální sítě FB

Diskuze a debaty. Naše budoucnost je na západě. Patříme na západ a proto jsem pro úzké spojenectví s USA a s Velkou Británií. Jen ti mohou zaručit naší svobodu a nezávislost.

Amíci  - Američtí Dragouni jsou vítáni v Polsku

Na sociální zdi evropského poslance:

Abych to tady doplnil. Já žiji téměř 50 let v západní Evropě. Žil jsem ve Francii a v západním Berlíně. Procestoval jsem celou severní polokouli a především USA. Celý svůj život jsem bojoval proti komunismu a proti ruské okupaci své země. I já jsem přesvědčen, že naše budoucnost je na západě. Patříme na západ a proto jsem pro úzké spojenectví s USA a s Velkou Británií. Jen ti mohou zaručit naší svobodu a nezávislost. Ne Evropa a nednešní EU, která se stále více staví jak proti USA, tak proti Velké Británii. Copak to nikdo v České republice nevidí?


V žádném případě se nemůžeme spoléhat na Německo. To říkám, jako člověk, který v Německu žije již téměř půl století. Němci po zkušenostech druhé světové války nikdy, na rozdíl od Američanů, nepůjdou kvůli České republice do války s Ruskem . Nikdy nepůjdou do žádné války. Evropa není schopna zaručit dlouhodobě naší bezpečnost. Německo nás zradí a nikdy nebude hájit bez Američanů Evropu proti Rusku . Senátor Jaromír Štětina to ví a přesto obelhává českou veřejnost. Evropu jsem chtěl a spolubudoval jako svobodnou společnost nezávislých národů a států. Ne jako hegemonii křesťansko-islámského Německa a Francie nad mou vlastí. Jsem proti tomu aby v České republice vznikaly paralelní islámské společnosti, jsem proti tomu, aby o osudu a přežití mě vlasti rozhodovali lidé, kteří vědomě v Evropě tuto křesťansko-islámskou postojovou diktaturu budují.

Bez Američanů by Češi ještě dnes byli v područí Rusů a já bych se nesměl vrátit do vlasti.

Protože Němci se počátkem osmdesátých let jednoznačně a ve své většině postavili proti USA v otázce Pershing raket, o kterých rozhodl americký president. To byl počátek pádu Sovětského svazu. Bez Američanů by nikdy nepřežil západní Berlín, kde žiji od roku 1971 v americkém sektoru. V době Pershing raket Němce osud mé vlasti vůbec nezajímal. V Bonnu protestovalo proti americké politice 4 milióny Němců. Osud východního bloku jim byl úplně jedno. Řvali jak umanutí, že je Američané chtějí ve svém antikomunismu obětovat. Osud Čechů a Poláků jim byl jedno. Ti politikové, kteří instalování raket v BRD nakonec proti vůli většiny Němců prosadili, již nežijí. Např. Helmut Schmidt a jiní, Ti němečtí PANCHARTI, kteří tenkrát v Bonnu proti USA protestovali, nám dneska v Evropě vládnou.

A s těmi se přátelí i Jaromír Štětina, který v té době, když my, skuteční antikomunisté v Německu museli bojovat nejenom proti komunistům, ale i proti německým , Brežněvovým lokajům, jezdil na své "dobrodružné cesty" do Sovětského svazu. Proto nemá z mého pohledu dnes žádné MORÁLNÍ oprávnění něco za Českou republiku v evropském parlamentu prosazovat, protože ten se jednoznačně obrací proti USA a proti Velké Británii. Lidé, prosím Vás, nenechte se oblbovat a myslete na budoucnost naší vlasti a na budoucnost Evropy!

Z diskuze: 
Je to především Německo a jeho současná zahraniční politika, která dnes 24 hodin denně prostřednictvím zgleichschaltované státní televize a rozhlasu zběsile štve proti současné americké administrativě a americkému prezidentovi. Ještě nikdy nebyly v poválečné době vztahy mezi USA a BRD tak špatné. Německo zcela protiprávně otevřelo schengenské hranice a pustilo zcela bez kontroly do Evropy milióny islámských uprchlíků. Merkelová provádí zcela bez ostychu nejenom islamizaci Německa, ale i celé Evropy. Dnes vyhrožuje malým evropským národům, které tuto politiku odmítají a pokoušejí se jí bránit. Spustila právě v Německu gigantickou, zcela nedemokratickou propagandu své zhoubné politiky.
Současný americký prezident je jedinou reálnou silou, která se tomu postavila a president Trump veřejně tento zločin na evropské kultuře označil jako velkou chybu. Amerika takto hájí Evropu před silami v EU, které ji chtějí zničit. V zájmu Evropy a v zajmu naší svobody a nezávislosti je třeba se spojit s USA a s Velkou Británií a vypovědět EU poslušnost.

Štěpán Benda, sociální sítě internetu

#Diskuze a debaty, Amerika, EU,Co je psáno, Demokracie, Dies irae, Myšlenka dne, O nejvyšším dobru a zlu, The world is with you, 

Zděšení, jedním slovem úchylná hrůza! Co jiného jste si představovali pod vousama od bubáků? To není pohádka, bláhoví důvěřivci! #Teror a závislost, Civilizace, O nejvyšším dobru a zlu, Sociální patologie

Evropa, tedy Evropa lídrů evropské unie 

Zabít, zabít, zabít co nejvíce nevěřících

je uražená, že ji Donald Trump odklonil na druhou kolej. Ale Evropa je na druhé koleji, neřku-li na nějaké slepé koleji už dlouho.

Dědici ctihodných pánů Adenauera, de Gasperiho a Schumanna už dávno oblékají kryptokomunistický kabát a nevnímají a co hůř, dokonce podporují nebezpečí hrozící evropskému regionu. Je to stejné jako v meziválečném období. Všichni sledovali nárůst totalitního socialistického režimu v Německu více méně s porozuměním a nijak nehodlali proti němu zasáhnout, než se rozvine. Přitom se Adolf se svými záměry vůbec netajil, v "Mein Kampf" najdeme vše co se později stalo realitou. Obrovské finanční půjčky od Británie, Francie a USA včetně materiální pomoci Sovětského svazu které byly poskytnuty Německu vedly k vyzbrojení nacizmu a to pak muselo být zaplaceno miliony životů nevinných obětí při pozdní likvidaci této zhoubné ideologie. Stejně blahosklonně ovšem přistupují evropští lídři ke islámu, jako by korán, byť je to zmatená kniha, neříkal že slib daný nevěřícímu se nemusí dodržet. 

Korán, tato svatá kniha islámu, se vyslovuje zcela přímo:

"2:191 Zabíjejte je všude (nevěřící), kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali, vždyť svádění od víry je horší než zabití. Avšak nebojujte s nimi poblíže mešity posvátné, dokud oni s vámi zde nezačnou bojovat. Jestliže však vás tam napadnou, zabte je - taková je odměna nevěřících.
3:10 V ten den nebudou nevěřícím majetky ani děti jejich proti Bohu nic platny a stanou se palivem pro oheň pekelný.
3:178 Nechť si ti, kdož nevěří, nemyslí, že odklad, který jsme jim povolili, je pro ně dobrý; povolili jsme jim odklad jen proto, aby hříchy své ještě rozmnožili, a je očekává trest zahanbující".

Jen idiot si může myslet, že se nenajde část frustrovaných muslimů, která tato Mohammedova prohlášení nevezme vážně. Leckdo se zmiňuje a statistikami potvrzuje, že ta naše západní civilizace, výsledek úsilí dvou tisíciletí, má už hodně na kahánku. Destruktivní muslimové jsou již nejen před dveřmi, ale značně i ve dveřích a přicházejí s posláním křesťanské dědictví zničit. Muslimská rodina má v průměru osm dětí, kdežto evropský průměr dosahuje jen 1,4 dítěte. Islámští vetřelci si do Evropy přivezou víc než jednu plodnou rodičku, ty všechny pak živeny státem se nadále rozmnožují a rozdíl mezi nárůstem původního obyvatelstva a oněch vetřelců se pak ještě víc násobí. ̈
V zájmu zachování lidských práv které si vykládají po svém, se nám snaží některé politické elity vysvětlovat že většina muslimů je vlastně mírumilovná. Jistě je, ale jen do té doby, než je vyhlášený džihád, který jim umožní si přivlastnit cizí majetek. Tohle všechno se už odehrálo v Alžírsku, stačí si jen tu historii přečíst. Můžeme se stokrát dojímat nad osudy uprchlíků z válečných území, můžeme uplatňovat humanismus při přijímání běženců ale to nic nemění na tom, že mezi sebe přijímáme dobrovolně svoje vrahy.
Zachovat se, tak jak se v tomto případě chová Japonsko, je pro většinu evropských vlád patrně zcela nepřijatelné.
Japonsko je jediná země, který neposkytuje své občanství muslimům. Nedává jim povolení k trvalému pobytu, šíření islámu je zakázáno, v Japonsku se na univerzitách arabština, jakož i další islámské jazyky nevyučují, nelze importovat korán psaný v arabštině. Povolení k přechodnému pobytu obdrželo jen 2000 muslimů, kteří musí ovládat japonštinu a své náboženské zvyklosti vykonávat pouze ve svých domovech. Muslimové žijící v Japonsku jsou zaměstnáni pouze zahraničními společnostmi. 

Nejsou poskytována pobytová víza muslimským lékařům, inženýrům. Ve většině společností je v jejich pravidlech, že žádný muslim u nich nesmí být zaměstnán. Muslimové nemohou ani pomyslet na pronajmutí domu v Japonsku. Pokud si Japonka vezme muslima, pak je považována za vyvrhele, a to navždy. V Japonsku panuje oprávněné přesvědčení, že islám je netolerantní náboženství, od něhož je radno se držet co nejdál.
Podrobná zpráva OSN (UNDP – United Nations Development Program) říká o stavu a výkonu arabských států: „consistent record of failure“ - opakované neúspěchy, totální selhání, neochota či neschopnost obyvatelstvu dát svobodu, umožnit prosperitu, zaručit bezpečnost. Vesměs nevalné až ubohé výsledky v hospodářství, jeho produktivitě, v sociálním rozvoji, vzdělání, kultuře. (V období 1980 až 2000 Saúdská Arábie, Egypt, Kuvajt, Spojené arabské emiráty, Sýrie, Jordánsko svým jménem zaregistrovaly všeho všudy 367 patentů. (Drobný Izrael jich docílil dvacetkrát tolik – 7652.)

Tohle ovšem euroidiotům nevadí, budou propagovat svoje praktiky až do zničení Evropy. Dědictví našich předků, kteří bojovali u Poitiers, těch kteří po několik století vyháněli Maury ze Španělska a dokončili reconquistu, těch kteří bojovali u Lepanta, vojáků prince Eugena a masy dalších kteří se zúčastnili již patnáct století trvající války s islámem je zapomenuto.

Jindřich Čech, sociální sítě

#Teror a závislost, Civilizace, O nejvyšším dobru a zlu, Sociální patologie, 

Co je psáno, Psychopaté, Sociální patologie, Sociální sítě, Memory, Emoce, Civilizace, Dies irae, Komentáře, O nejvyšším dobru a zlu, dissociální poruchy osobnosti s kódem F60.2 v MKN-10.

Poučte se. Čtěte! Dokonalé sdělení přátelským výkladem od zkušeného lékaře....

Jste to vy? Anebo ty? Brute?

Jelikož nejsem stapouch, ani sobý hnusec, rozdělím se zde o svůj čtenářský zážitek z knihy The Psychopath Test anglického novináře Jona Ronsona. Ta mě mimo jiné utvrdila v přesvědčení, že některým učebnicím v mém oboru by prospělo, kdyby je místo jejich autorů sepsali zasvěcení novináři, protože to umějí lépe.

Psychopat je slovo výstižné a dle mého soudu užitečné, nicméně zavrhli jsme je, protože to prý jejich nositele uráželo. Tuhle korektnost dotaženou za hranice vkusu lze jen těžko pochopit. Docent Prokůpek nás poučil v šedesátých letech, kdy ještě termín měl v psychiatrii své místo, že tito lidé nejsou v pravém slova smyslu nemocní, současně ale také nejsou zdraví.

 Ronson přebírá domněnku současných badatelů, že jsou ve své podstatě „jiní“. Jiní v tom smyslu, že jim chybějí některé nervové struktury a proto vykazují zcela odlišné reakce na nebezpečí, ale také na bolest, jejich impulzivita je špatně kontrolovaná, nechápou problematiku viny a trestu a zcela jinak než 99% většina vidí smysl a cíl mezilidských vztahů; jsouce typickými predátory, vnímají všechny své bližní jenom jako kořist. Aby bylo jasno, řeč je o těch, kteří podle dnešních pravidel splňují kriteria dissociální poruchy osobnosti s kódem F60.2 v MKN-10.

Co se týče životních osudů, najdeme je nejčastěji mezi pachateli násilných trestných činů a vrahů, ale ty, kteří dokázali antisociální impulzy zkrotit, objevíme mezi politiky, vrcholovými manažery a bankéři, kde mají větší než desetiprocentní zastoupení. Není žádnou vzácností, že se vypracují až na hlavy států. Jen asi promile z nich je neškodných a zábavných jako ten rozesílatel tajuplných knižních zásilek, jemuž se úspěšně podařilo napálit řadu předních neurovědců a který vlastně Ronsona přivedl na stopu a posléze na lov psychopatů.

Na něm se autor zákonitě dostal k všeobecně uznávanému tvůrci diagnostického systému odhalujícímu psychopaty, jímž je kanadský profesor psychologie Robert Hare, který mu umožnil absolvovat kurs pro profesionály. Tak byl Ronson dobře vybaven a vyzbrojen pro své výpravy nejen do věznic a ústavů, ale také mezi „úspěšné“ jedince.

Protože si myslím, že rozpoznat psychopata dřív, než se stanem jeho obětí, je docela zajímavé, představuji zde ve stručnosti Hareho kriteria shrnutá v praxi do dvacetipoložkového testu.

•) Dovede velmi úspěšně působit na své sociální okolí. Má kouzlo osobnosti a často neodolatelný šarm. Umí se vetřít do přízně takovým způsobem, že oklame i profesionály. Jedna z vyšetřovatelek popsala svou zkušenost s již uvězněným psychopatem takto: „Posadili jsme se a první věc, kterou mi ten chlapík řekl, bylo, jak krásné mám oči. Během rozhovoru složil několik poklon mému vzhledu naprosto přirozeným, milým a neodolatelným způsobem, že jsem se začala cítit neobyčejně..., no neobyčejně půvabná a všechno jsem mu to spolkla, přestože jsem zvyklá dávat si na podobné manipulace pozor. Když jsem se pak ocitla venku, nemohla jsem uvěřit, že jsem schopná chytit se do takové pasti.“

•) Má pocit grandiozity, narcismus, sebestřednost, představu o své nebetyčné ceně, významnosti a důležitosti. Váže se to logicky k předešlému, protože tím může druhé oslnit. „Říkají o mně, že neuznávám žádná pravidla. Není to pravda, uznávám. Ale jenom svá vlastní“, prohlásila osoba s těmito rysy. Později z ní vypadlo, že ta spočívají v co nejrychlejším ulovení toho, kdo je ve společnosti jedničkou.

•) Má potřebu neustálého vzrušení, jinak je ohrožován nudou. Pohybují se „v rychlé dráze“, vyhovuje jim styl „na hraně“, kde se neustále něco děje. Mnoho z nich se dopouští kriminálních činů nikoliv pouze pro zisk, ale především pro adrenalinový pocit napětí. „Je to tak úžasné jít na letiště s ukrytou drogou! Panbože, jak to je vzrušující!“ Obyčejná práce je k smrti nudí a tak je málokdy najdeme mezi úředníky. Krotkou výjimkou je Kristián.

•) Je patologickým lhářem. Umí fabulovat historky většinou o své velkoleposti, o svých plánech vyhlížejících navenek altruisticky, uvnitř však zcela prázdných, bezobsažných, nereálných. Na dotaz, zda snadno lže, odpověděla jedna žena se smíchem: „Jsem v tom nejlepší. A myslím, že to je proto, že na sebe občas prásknu něco nepěkného a oni si pak myslí, že když jsem schopná tohle přiznat, tak ostatní musí přece být také pravda.“

•) Má neobyčejně vyvinuté manipulativní schopnosti. Přesvědčivě předestírá své plány, do nichž vplétá ostatní osoby, je-li konfrontován se zcela odlišnou pravdou, dovede se z toho bleskově vylhat. Nic ho nevyvádí z míry, naopak, výsledkem řady navzájem si odporujících prohlášení je nakonec zcela zmatené okolí. Umí perfektně využít pravidla sociální psychologie, že při prvním setkání, ale později také, je vřelost hodnocena nejvýše ze sledovaných charakteristik a její předstírání mu vynáší. Působí důvěryhodně a ví, jak to maximálně zneužít.

•) Zcela postrádá pocity lítosti nad čímkoliv, co udělal, chybí pocity viny, jakkoliv důsledky jeho činů mohou být tragické a z hlediska nezúčastněného hodnoceny jako hrůzné. Naprosto klidně a chladně prohlašuje, že se necítí vinen, necítí ani potřebu se událostmi nějak zabývat. „Podívejte se na to reálně,“ řekl muž, který svou oběť ztloukl do bezvědomí. „On stráví pár měsíců v nemocnici a já budu pro tři stovky tvrdnout v kriminále celé roky. Kdybych ho byl chtěl zabít, byl bych ho podříznul. Já jsem jen potřeboval prachy, no chápete to?“ Takhle racionalizují všechno své antisociální chování, eventuálně je zcela popírají a obviňují kdekoho jiného. Litovat dokážou jedině sebe a vinu nacházet pouze na okolí.

•) Má zcela prázdný emoční život, navzdory předstírané vřelosti a občas dramaticky předváděným afektivním projevům trpí emoční chudobou. Jeho city jsou ploché a krátkodobé, oplakává-li svého psa, oplakává ve skutečnosti ztrátu majetku a symbolu statutu, nikoliv přítele. Je sobecký. Nemá ani sebemenší empatii. „Když jsem dělal tu banku, všiml jsem si, že se pokladní třese. Dokonce jí padaly z rukou peníze. Musela být pěkně rozrušená, a já nechápu proč. Kdyby na mě někdo namířil revolver, asi bych se bál, ale rozhodně bych nezvracel. A to nejsem robot, dovedu cítit vzrušení. Například při sexu, nebo když jdu do akce.“

•) Citovou prázdnotu zaplňuje četnými sexuálními avantýrami, je promiskuitní, většinou má řadu krátkodobých manželství, souběžných vztahů. Běžné, tím méně pevné vztahy však nikdy neumí vybudovat, protože ostatní lidi – včetně partnerek – považuje za svůj majetek.

•) Je impulzivní, má nedostatečnou kontrolu vlastního chování, a to od dětství. V anamnéze objevíme již od školních let patologické lhaní, záškoláctví, šikanování, krádeže, předčasné získávání zkušeností s drogami, alkoholem, zbraněmi, sexem. Adolescence už bývá poznamenána závažnou kriminalitou. V témž stylu pokračuje. Chybí mu jakákoliv odpovědnost za vlastní činy, pokud za to někdo může, tak vždy jiní. Stále stojí na okraji společnosti, i ve vězení se dostává stranou od ostatních a je tam buď obáván, nebo ignorován. „Udělal jsem to, protože jsem to tak cítil,“ je běžná odpověď na dotaz po motivech, které nejsou často jasné ani nejbližším osobám. Manžel jedné obžalované vypověděl: „Najednou se zvedla od stolu a beze slova odešla z domova. Neviděli jsme ji půl roku. Proč to udělala, jsem se nikdy nedozvěděl...“

•) Vede parazitický způsob života, bezskrupulózně bere vše, chybí mu realistické dlouhodobé cíle. Běžný způsob obživy je pro něj nudný. Musí-li přesto u něj z jakýchkoliv důvodů setrvat, kompenzuje si své „oprávněné“ potřeby, kde může. Pokud nekončí ve vězení jako násilník, pohybuje se vesměs na té straně zákona, které se slušní lidé vyhýbají. Tam se bohužel může dopracovat na vysokou pozici na společenském žebříčku.

A v tom je právě háček. Máme-li v životě štěstí a vyhýbáme-li se přístavním putykám, podezřelým brdlohům, hampejzům a chodíme-li večer brzy spát, nemusíme se s kriminálním psychopatem - násilníkem setkat. Ale těch, co po nich policie bude pátrat až za uherský rok, se nám vplete do života mnoho. Někteří rozhodují o osudech mnoha lidí, o budoucnosti zdravotnických zařízení, jiní je řídí a ti čučkaři v nich dokonce někde vedle nás pracují.

Můžeme na ně prstem ukázat jen na základě zkušeností s nimi i bez Hare Psychopath Checklist. Léčit je nelze, protože oni problém nemají a ani tvrdé vězení v Thajsku je nenapraví. Je lépe se k nim chovat jako k drátům na zem spadlým. A hlavně je nevolit!

Radkin Honzák, psychiatr a zkušený publikující lékař

Psáno pro Lékařské Listy

#Co je psáno, Psychopaté, Sociální patologie, Sociální sítě, Memory, Emoce, Civilizace, Dies irae, Komentáře, O nejvyšším dobru a zlu, Jste to vy? Anebo ty? Brute?

Parlamentní listy(chvísty) jsou dnes všude. Má to hlavu i patu nebo je to jen rozhovor o zdraví kdokoliv-kohokoliv? Logorrhoe po česku? Svět se zbláznil, včetně doktorů...

Rozhovor pro Parlamentní listy. (MUdr  Jan Hnízdil podal excelentní analýzu (výklad) kdo nemáte averzi k Parlamentním listům (chvístům) tak tady je ochutnávka a proud myšlenek - o tom, o čem?

Donald Trump na fotografii je ve svém věku docela "sekáč"
a někteří mu rozumět nechtějí - závist?

Lidská závist je mrcha zlá....
Cituji ty "třeskyplesky":

* Donald Trump vůbec nepřipomíná prezidenta USA. Mimikou, gestikulací, chováním i výroky je ztělesněním generálního tajemníka Nejvyššího sovětu. Jako by v něm ožívali Chruščov, vztekle bušící botou do stolu při jednání OSN, samolibý Jelcin nebo Brežněv. Notuje si s Milošem Zemanem. Oba volají po uzavírání hranic, stavění zdí, hloubení příkopů. Opojeni mocí se chovají jako faraóni.*

Podle předsedy Evropské rady Donalda Tuska čelí Evropská unie v současnosti výzvám, které jsou nebezpečnější než cokoliv za uplynulých šedesát let evropské integrace. Mezi nimi vedle Číny, Ruska, Islámského státu a teroru a anarchie na Blízkém východě uvedl i novou administrativu v USA. Je pro Evropu důvodem k poplachu pouhých pár dnů působení Donalda Trumpa v Bílém domě a obava z toho, že by ji Spojené státy nechaly napospas nějakému nebezpečí?

 Mocenská politika Číny, Ruska i vystupování Donalda Trumpa vzbuzují oprávněné obavy. Mají společného jmenovatele. Premiér Vladimír Špidla odpověděl v roce 2002 na otázku, kde chce vzít peníze na financování svých sociálních plánů slovy „zdroje jsou“. Dění v roce 2017 lépe vystihuje výrok „zdroje docházejí“. Způsob existence naší civilizace není udržitelný. Dochází k vyčerpání ložisek ropy, ke klimatickým změnám, celým národům chybějí základní potraviny a pitná voda. Na takovou situaci nejsme připravení. Její řešení je těžké a neobejde se bez zásadní změny způsobu našeho života. Obava, že by USA nechaly Evropu napospas, má i svá pozitiva. Může přispět k tomu, že si uvědomíme nutnost spoléhat se na sebe, chránit přírodní zdroje, svoji bezpečnost. V žádném případě to ale nesmí vést k izolaci. Globální problémy lze řešit jen v rámci celku. Podle zásady: „Mysli globálně, jednej lokálně.“

Donald Trump po svém nástupu leckoho překvapil, protože na rozdíl od jiných politiků začíná uvádět v život to, co před volbami sliboval. Jeho dekrety namířené proti migrantům, kdy do USA nesmí vycestovat občané sedmi muslimských států, však vzbudily velké pozdvižení, stejně jako rozhodnutí o pokračování ve stavbě zdi na hranici s Mexikem. Neměl by si ale takto nekompromisně počínat v zájmu své bezpečnosti – i za cenu omezení pohybu osob – každý stát?

Objevily se zprávy o možném napojení Trumpa na Rusko, o ovlivňování výsledku voleb ruskými hackery. Nemyslím si, že by byl Rusy ovlivňován. Vůbec totiž nepřipomíná prezidenta USA. Mimikou, gestikulací, chováním i výroky je ztělesněním generálního tajemníka Nejvyššího sovětu. Jako by v něm ožívali Chruščov, vztekle bušící botou do stolu při jednání OSN, samolibý Jelcin nebo Brežněv. Putin slibuje vrátit Rusko do pozice největší světové mocnosti. Trump slibuje totéž Američanům. Na složité problémy má rychlá a jednoduchá řešení. Exekutivním příkazem zrušil financování programu omezení klimatických změn. Prostě je zakázal.

 Zrušil zdravotní program ObamaCare. Zrušil zákaz stavby ropovodu přes posvátná indiánská území. Notuje si s Milošem Zemanem. Oba volají po uzavírání hranic, stavění zdí, hloubení příkopů. Opojeni mocí se chovají jako faraóni. Jen místo Cheopsovy pyramidy plánuje Trump zeď mezi USA a Mexikem, Zeman kanál Odra-Dunaj-Labe. Účet pochopitelně zaplatí někdo jiný. Jedinou obranou proti psychopatům je důsledné volání k zodpovědnosti, dodržování zákonů. Nenechat se zaměstnávat jejich provokacemi, úkolovat je, zaměstnat prací pro stát.

Není při veškeré kritice, která se na Trumpa z mnoha stran valí, naopak přínosné, že v čele velmoci nahradil muže slov Obamu muž činu, který dal mimo jiné měsíční lhůtu armádě Spojených států na to, aby vymyslela strategii k poražení Islámského státu?

  Problém je v tom, že rychleji jedná, než myslí. Je impulzivní. Nerespektuje pravidla slušnosti, zákony, hranice. V medicíně se tomu říká hraniční porucha osobnosti. Podobně jako Zeman zkouší, kam až může zajít, co mu projde. Zavelel k pochodu kupředu do minulosti. Vystrašené lidi ujišťuje, že zařídí, aby bylo jako dřív. Jenže dřív už bylo. Exekutivními příkazy popírá realitu. Islámský stát chce vymazat z mapy světa. IS přitom není kompaktní státní útvar. Jestliže ho potlačí na jednom místě, objeví se jinde. Trump se řídí heslem „když něco nejde silou, je potřeba víc síly“. Nechápe, že bombardování Jemenu, Libye a dalších zemí, spojené s civilními oběťmi, posiluje IS, rekrutuje další teroristy. Psychopat ale svoje selhání a chyby nikdy nepřizná. Brání mu v tom mentální postižení. Ve chvíli, kdy jeho jednoduchá řešení a zákazy nefungují, snaží se odvést od sebe pozornost, ukázat na vnějšího nepřítele, vyvolat konflikt. Válku, jako způsob náhradního řešení problémů, se kterými si neví rady. Ze stejného soudku je ostatně i snaha ministra Chovance změkčit ústavní zákon o držení zbraní. Občané platí státu daně, aby zajistil jejich bezpečnost, vycvičil profesionály. Ministr Chovanec nám vzkazuje: „Stát nefunguje, bezpečnost vám zajistit nedokáže, sežeňte si zbraně, proti teroristům bojujete sami“. To je přímá cesta k anarchii.  

Proti Trumpovi se hned po jeho inauguraci uskutečnil pochod „Woman March On Washington“ za účasti milionů protestujících v několika městech. Je jeho nástup do funkce nebezpečím z pohledu žen?

Copak za ně lze považovat Trumpovo nařízení, podle kterého se zakazuje financování neziskových organizací, jež poskytují poradenství či přímo pomáhají ženám k potratu?  Trump uznává jen vlastní práva a potřeby. Nezávislost odmítá, neziskovost nechápe. O tom, co je správné, rozhoduje jedině on. Když se mu fakta nehodí, použije fakta alternativní. Žena pro něj není rovnocenný, svéprávný partner, který by mohl a měl rozhodovat o svém životě, o životě nenarozeného dítěte. Je to nástroj sloužící k uspokojování jeho potřeb. Jakmile se opotřebuje, zestárne, tak ji odloží a koupí si nejnovější model, s nejlepší výbavou a luxusním designem. Potvrdí si tak svoji výlučnost, mužnost, ego. Zevní okázalostí zakryje vnitřní prázdnotu.  Úspěšný byznysmen má nakročeno k volebnímu triumfu i v České republice. Tři čtvrtě roku před volbami až třetina těch, co se k nim chystají jít, plánuje hodit hlas hnutí ANO Andreje Babiše.

 Co podle vás dělá tak skvěle, nebo politická konkurence tak špatně, že se v tuto chvíli rýsuje jako jasný vítěz?

Andrej Babiš udělal geniální tah. V době předbabišovské si byznysmeni museli kupovat jednotlivé politiky a prostor v médiích. On si koupil celé politické hnutí a celá média. V jeho světě se dá koupit všechno a každý. Otázkou je jen cena. Před jeho vstupem do politiky mne pozval na schůzku. V humorné nadsázce jsem ji pak popsal jako setkání s mafiánským bossem Donem Vitem. Gangsterem, který je, na rozdíl od bezpáteřních politiků, zásadový, ctí rodinu – Agrofert. Její členové jsou chránění. Kdo se zájmům rodiny postaví, toho zničí. Jako v Kmotrovi: „Není v tom nic osobního, to je byznys.“  Média na něj nyní útočí kvůli financování nákupu dluhopisů Agrofert, čelí trestnímu oznámení kvůli krácení daně, protože před více než čtyřmi lety měly být účelově vydané v hodnotě jedné koruny, Českou televizi nazval zkorumpovanou pakáží.

 Může mu něco z toho v očích voličů vůbec ublížit, a co by musel provést, aby jeho popularita u veřejnosti do voleb významně klesla?

  Babiš vystupuje jako nejdůslednější strážce státní kasy a nejpřísnější výběrčí daní. Otázky, týkající se původu vlastního majetku, získání dotací pro Čapí hnízdo, nákupu dluhopisů odmítá, reaguje útokem, odvedením pozornosti. Sděluje nám: „O vaše peníze se postarám, do těch mých vám nic není.“ Spoléhá na to, že mu všechno projde, lidé zapomenou, nic se nevyšetří. Podle jeho podrážděných reakcí mu ale schválení zákona o střetu zájmů hodně leží v žaludku. Čáru přes rozpočet mu může udělat i šetření dotací pro Čapí hnízdo evropským úřadem OLAF.

Blíží se datum 9. března, kdy má prezident Miloš Zeman oznámit, zda bude kandidovat i ve druhé přímé volbě. Lze od něj očekávat, že odejde „v nejlepším“, stejně jako když se po čtyřech letech ve funkci premiéra rozhodl dál nepokračovat, nebo je pravděpodobnější jeho pokus o obhajobu prezidentského mandátu?

Miloš Zeman sám odejít nemůže. Ztratil schopnost sebereflexe. Rádci ho navíc ujistili, že je ve skvělé kondici, nejlepším kandidátem. Pro jeho znovuzvolení udělají cokoliv. Budou ho podpírat, podávat popelníček, připalovat cigarety, odrážet vajíčka. Nemohou připustit, aby někdo nahlédl do „hradní žumpy“. Veřejnost teď měla možnost zhlédnout pilotní díl seriálu „Sex, drogy a video“ v hlavní roli s Jindřichem Forejtem. Pokračování má být věnováno ministrovi vnitra Chovancovi. Se zájmem sleduji komentáře kritiků Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka. Jsou jako Carl Bernstein a Bob Woodward. Nenechají se zmást obsahem videa. Pátrají, kdo je za ním, co tím sleduje, kdo je tajemným informátorem, připomínajícím Deep Throat aféry Watergate. Do prezidentských voleb je ještě rok. Jindřich Forejt je vysoce inteligentní. Nenechá se snadno zlikvidovat. Pokud by žumpu rozkryl, mohlo by to Zemanovu kandidaturu hodně zkomplikovat. Jako Nixonovi únik odposlechů a způsob financování výboru pro jeho znovuzvolení.

 Ať už se Miloš Zeman rozhodne jakkoli, kdo by podle vás byl nejvhodnějším kandidátem na hlavu státu?

 Kandidátem by měl být člověk, který je občanům dlouhodobě známý svým charakterem, prací, veřejnými názory a postoji. Člověk, který se nepotřebuje voličům podbízet sliby, co pro ně udělá, až ho zvolí. Člověk, který už udělal. V průzkumu Karla Janečka „Prezident 21“ s velkým náskokem vede Šimon Pánek. Pro kandidaturu má nejlepší předpoklady: osobnostní integritu, moudrost i zkušenost z práce pro jiné. Tytéž předpoklady jsou ale současně jeho největším hendikepem. Nikdy se nesníží k populismu, k falešným slibům, k odmítání pomoci lidem v tísni. K tomu, čím voliče nejvíc přitahuje Miloš Zeman. Už předem proto prohlásil, stejně jako v pořadí ankety druhý Petr Pithart, že kandidovat nebude. Jediným vážným vyzyvatelem Miloše Zemana je zatím bývalý sázkař Michal Horáček. Sázkou na něj si nejsem vůbec jistý. Moc rád bych slyšel jeho odpověď na otázku: „Jak jste vybudováním sázkového gigantu Fortuna přispěl ke kultivaci veřejného prostoru a štěstí občanů naší republiky?“

Zdroj: Vyšlo v Parlamentních listech 7. 2. 2017, otázky Jiří Hroník


#Řešení problémů, Amerika, Co je psáno, Paměť, Demokracie, Česká písnička, Lékař, Lidský mozek a chování, O nejvyšším dobru a zlu, Závist je mrcha.

Seneca O dobrodiních. Pokud dobré skutky nekonáme, sami počet nevděčníků zvětšujeme!

Lucius Annaeus Seneca

XXVIII Seneca O dobrodiních

Jdi do sebe a uvažuj, zda ses odvděčil všem, kterým jsi byl vděčností povinován, zda nikdy u tebe žádná povinnost nepřišla zkrátka.

..."neznám nic horšího než moc pozdě...” Myslím, že nejhorší okamžik je, když si umírající uvědomí, že chtěl, ale nežil.

Seneca nám lidem může svou knihou O dobrodiních pomoci. Všichni lidé mají společný svůj původ. Ať už žijí na počátku našeho letopočtu, nebo v dnešní době, jsou lidmi myslícími a chybujícími. Jsou nedokonalí. Pokud sledujeme vývoj filosofického myšlení, můžeme se dobrat k poznatku, že jejich základní odkaz spočívá v lidské dokonalosti. I Seneca se snaží lidem ukázat, jak být dokonalí. Proč ale zůstat jen u teorie. Proč by lidé, kteří si něco přečtou a mravně je to povznese, to neměli zkusit na vlastní kůži, trochu se sami se sebou poprat a být lepšími?

Možná, že to vyplývá z jejich lenosti, možná ze strachu, že jim jejich proměna nepřinese požadované ovoce. Než aby žili spokojeně, vrhají se lidé raději do bezpečí, která jim slibují útrapy, s nadějí, že se těmto útrapám vyhnou. I zde platí staré dobré přísloví, že zakázané ovoce chutná nejlépe. A člověk ze zvědavosti okusí všechno.
Ctnost, moudrost a dokonalost jsou pro lidi pojmy zdánlivě nedosažitelné, imaginární, tak proč by měli ztrácet čas ve snaze jich dosáhnout? Proč by měli konat dobrodiní a proč by měli být někomu jinému za dobrodiní vděční, když ani ostatní tak nečiní? Člověk přece ze sebe nebude dělat naivního hlupáka. Ale hlupáka ze sebe bohužel dělá právě tímto smýšlením.
 “Skutečnost, že je velké množství nevděčníků, nás nesmí učinit váhavějšími v konání dobrých skutků. Pokud dobré skutky nekonáme, sami počet nevděčníků zvětšujeme”. Věci trvalé není možné změnit hned. Proto, když se rozhodneme být lepšími, nesmí nás počáteční nesnáze a nepochopení odradit.

Člověk ze své přirozenosti miluje sám sebe. Z toho vyplývá, že se vyhýbá všemu, co by mu škodilo, a vyhledává to, co je mu prospěšné. Proč by se tedy měl vzdávat svého dobrodiní a vděčnosti, které považuje Seneca za dvě nejkrásnější věci na světě?
Dobrodiní nespočívá ve věcech samých, ale v úmyslu činit dobro. Proto to není něco, na čem člověk lpí a mohl by to ztratit. Dobrodiní je trvalé a nezaniká, ani když ho neuskutečníme. Je to takový čin, který nemůže zmařit žádná síla. Zdá se, že tyto argumenty jsou dost přesvědčivé k tomu, aby o dobrodiní člověk začal přemýšlet a nezůstal jen u myšlenek. Zároveň se však musí vyvarovat takového dobrodiní, které je prospěšné pouze jemu samotnému.

“Dobrodiní je akt vůle, avšak prospět sám sobě, to je nutnost. Proto sám sobě člověk dobrodiní poskytnout nemůže. Může jej dát někomu jinému, stejně jako jej může být dlužný někomu jinému. Co pokaždé vyžaduje dvě osoby, nemůže proběhnout vnitru osoby jediné”, (Seneca).

Tímto Seneca vymezuje poskytování dobrodiní vůči okolnímu světu, nikoliv sám sobě. Nabízí se otázka, zda má člověk poskytovat dobrodiní každému, nebo si má vybírat a podle čeho. I na to Seneca myslel. Člověk by si měl vybírat lidi, kteří jsou jeho dobrodiní hodni. v opačném případě by totiž dobrodiní rozhazoval než poskytoval. Při výběru se člověk řídí svým rozumem.

Dobrodiní nesmí být prokazováno komukoli v davu, plýtvání čímkoli není chvályhodné a nejméně plýtvání dobrodiním. Jestliže při konání dobra nebudeme rozumně uvažovat, přestanou to být dobrodiní a bude to něco jiného. Když člověk dobrodiní dává, musí pomyslet i na to, že ono dobrodiní může být přes veškerou dobrou vůli dávajícího pro obdarovávaného škodlivé. Opět je nutné své konání uvážit.

V některých případech je dobrodiním odmítnout jeho poskytnutí. “Nechat se uprosit lidmi žádajícími věci, které jim přinesou zkázu, to je krutá dobročinnost. Tak jako nejkrásnější činností je zachránit někoho proti jeho vůli, i když nechce být zachráněn, stejně tak uštědřit někomu na jeho žádost něco zhoubného znamená pro něj něco nenáviděného, třebaže to bude ze začátku vypadat jako něco dobrého a milého”.

Zdroj:

Lucius Annaeus Seneca (4 př.n.l. - 65 n.l.) byl římský filosof, dramatik, básník a přední politik za císaře Nerona.

Stoicismus  byl nejrozšířenější filosofický směr v období helénismu a římské říše. Datuje se zhruba od 3.století př. n. l. a trvá až do 2. století n. l., kdy filosofické myšlení ovlivnilo křesťanství. Název stoicismus je odvozen od athénské budovy - stoiá poikilé. Byla to barevná sloupová síň, v níž Zenón z Kitie na Kypru (též nazývaný Zenón Stoik) založil vlastní filosofickou školu.
Stoicismus můžeme sledovat ve třech základních obdobích - jedná se o starší, střední a mladší období. Hlavními představiteli starší stoy jsou právě Zenón z Kitie na Kypru, Kleanthés a Chrýsippos. Filosofie tohoto období se pokládá za myslitelsky nejprůbojnější. Centrum střední stoy je v Římě, hlavním stoupencem Poseidónios.

Filosofie se soustředí především na praktickou etiku. Mladší stoikové - Říman Seneca, císař Marcus Aurelius a otrok Epiktétos - se zabývají již výhradně individualistickou etikou. Souvisí to se společenskými podmínkami tehdejšího Říma, kde lidé neoplývali zrovna nejčistšími mravními zásadami.

Stoikové dělí svůj systém filosofie na logiku, fyziku a etiku. Přes logiku a fyziku je možné dostat se k etice,která zaujímá nejvyšší místo. V logice navazují stoikové na Aristotela. Rozdělují ji na rétoriku (umění mluvit monologicky) a na dialektiku (umění mluvit a myslet dialogicky. Zastávají teorii, že poznání vychází z vnímání jednotlivého, ze zkušenosti. Proto jsou označováni jako empirici. Ztotožňují ducha při narození s tabulou  rasou, nepopsanou tabulí , kterou píše až skutečnost.

Ve fyzice se stoikové přiklánějí k materialismu. Pro člověka existuje pouze to, co je tělesné. Fyziku považují za monistickou, znající jenom jediný poslední princip. Fyzika se drží přísné zákonitosti, která je pro celek světa imanentní. Sílu, která působí zevnitř látky, nazývají stoikové logos, nús, duše, nutnost, prozřetelnost, ale i Bůh (Zeus). Pokud je Bůh totožný s vesmírem, mluvíme o pantheismu.

Přečtěte si také....

Seneca je stále aktuální, možná dnes nejvíce...

Vše za 39 korun jsme za levno. Samý bazar to je Česko!

Samý bazar to je Česko!

Co je aktuálně vidět v Česku?

No přece rok a příprava na jarní svátky. Konec tohoto roku, plného bojů politiků a starostí nás o každodenní chléb (dnešní i vezdejší). Je to krásně řečeno, dobře se to píše, ale život je v podstatě tvrdý a strká se neustále...kolem sebe - do sebe, říká se tomu volby. Zvolit si. Vybrat, Nebo najít s rozumem toho pravého vůdce lidu, toho co nekrade a pro obyčejné lidi pracuje. Zatím se takto zřetelně profiluje pouze kníže, ten se obohatit nepotřebuje. Zkusil si tolik od prosťáčků, hlupců i prefíkaných psycho jedinců zaseklých v pozicích, že už ví jak a čemu se postavit. Jen mu přeji hodně zdraví a výdrž a použijme modlitbu k jeho krokům.

Nezapomeňme co Karel Kryl kritizuje. I v současné době přece zní jeho píseň hlasitě. Pokud je slyšen.

Řeč těla a diagnostika pravdy u člověka

Řeč těla

Tento článek má navazovat na informace (obecná část) tématu pěti pohledů na člověka k orientaci popření pravdy u člověka. Označeno jako lež v chování, pohledu, gestech a podobně.
Profesionálové jdou dál a učí se poznávat podle reakcí pohybů a chování výrazu agresivní a nebezpečné útoky při své práci. Je to náročné a pomůže aktivita, cvik a zkušenost. Zpracuji zde ukázku a názor:

Znaky potencionálního násilí mohou být dle neverbální komunikace (řeči těla) například prudké vychylování hlavy směrem dopředu ke zdůraznění výhružek a nadávek. Agresor může gesty provokovat, prsty nebo rukou vybízet, abyste šli k němu, přičemž tuto gestikulaci většinou doprovází krátké, často jednoslovné výhružky. Těsně před útokem agresor obvykle (pokud není dobře trénovaný) nasadí tvrdý výraz, zamračí se a zatne zuby. V posledním stádiu útočník zaujme bojové postavení, většinou takové, aby mohl pěstí zasáhnout váš obličej. Znaky agresivity mohou být dle řeči těla také paže založené na prsou, upřený pohled, ukazování prstem, svírání rukou v pěst, nahýbání se nad někoho. To většinou platí u pouličních rváčů.

Daleko nebezpečnější situace nastane, při útoku školeným pachatelem profesionálem, který bude útočit na náš život. Ať už na objednávku nebo z osobních důvodů. V tomto případě se moc odhadnout nedá. Je však všeobecně známo, že do řady těch nejlepších profesionálů na likvidaci osob jsou vybíráni většinou postavou nevelcí a nenápadní jedinci disponující především rychlostí a velkou houževnatostí.

Strach se ohlašuje myšlenkou, pocitem, vírou nebo očekáváním, a končí tím, že se v těle nahromadí napětí a začneme mít potíže s dýcháním.

  Jeden ze způsobů, jak skoncovat se strachem, spočívá v práci na vlastním těle, na jeho očištění se od strachu a oproštění od napětí. Profesor Oscar Ichazo vychází z předpokladu, že v těle se vyskytují takzvané zóny strachu - oblasti, kde se strach odráží a kde vzniká napětí. Masáží těchto míst je možné toto napětí uvolnit, a zároveň oprostit tělo od strachu. Svaly zužované chronickým napětím způsobeným psychickou nepohodou mají co do hybnosti omezenou funkci a jsou bolestivé, což může vyústit až v tzv. biologickou anestezii, která se projeví snížením pohyblivosti, ale také zhoršením kvality myšlení, ostražitosti či inteligence. Automasáž nám umožňuje zaměřit se přímo na místa s nahromaděným napětím, proto jsme pak vitálnější, pružnější. Zóna strachu ze smrti se nachází na kolenou, tudíž uvolníme kolenní kloub, promasírujeme okolí čéšky a jamku pod kolenem. Na hlavě je zóna obav a znepokojení v oblasti čela od obočí až k vlasové linii.

  Důležitý je taky trénink správného dýchání, brániční dýchání a fysická kondice, trénink posilování svalové koordinace pohybu a především psychiky. Duševní relaxace a odpočinek. 

Zdroj: Masaryk University

KAREL KRYL Srdce a kříž - potom neplač Kamilo

Karel Kryl s kytarou

Srdce a kříž
(1970)

1. Kotvu mi dala a srdce a kříž,
že prý mě ochrání, až budu v poli,
pak se mi vzdala a noc byla skrýš,
polštářem svítání, peřinou stvoly.

R: Nad horizontem dva paprsky slunce až zaplanou,
na krku srdce a nad sebou kříž budu mít,
potom neplač, Kamilo, potom neplač, Kamilo,
najdi si někoho, kdo tě snad nežli já víc bude chtít.

2. Viděl jsem rybáře, nad člunem stál
za bouře na moři, kotva šla ke dnu,
z řetízku zpod tváře kotvu jsem sňal,
svět se snad nezboří, vždyť měl jen jednu.
R:

3. Výložky zlatil jen zvířený prach,
písek byl cínový, než jsme ho přešli,
křížek jsem ztratil a s ním i svůj strach,
nedal bych za nový zlámanou grešli.
R:

4. Zvedl jsem zraky a tiše se smál,
záblesk vtom zasvítil, v prsou mě píchlo,
tam, kde jsou mraky, můj anděl mě zval,
bolest jsem necítil, pak všechno ztichlo ...

Once Upon a Time in The West Tenkrát na západě C'era una volta il West

Fotografie Scan Google LIFE

 Once Upon a Time in The West Trailer Sergio Leone Ennio Morricone 1968 Henry Fonda Claudia Cardinale Charles Bronson Jason Robards

Nejlepší western všech dob, ve kterém nekulhá ani jedna složka. Velice nápaditá režie, skvělí herci a soundtrack, který dávno přesáhl rámec "pouhé" filmové hudby a stal se hudebním pokladem a legendou. Leone měl velmi šťastnou ruku při výběru herců (ostatně jako vždy). Henry Fonda se své ojedinělé záporné role zhostil s bravurou (a ve Státech divácká obec nemohla vydýchat, že představitel modelových hodných hochů hraje takového hajzla), Charles Bronson zahrál možná nejlepší roli své kariéry, Claudia Cardinale je potěchou pro oko a Jason Robards coby Cheyenne je jednou z mých nejoblíbenějších filmových postav vůbec.
The ultimate western.
Vybráno z názorů uživatelů(filmových diváků) ... Jeden z nejlepších westernů. Podmanivá hudba. Skvělí herci. Když jsem tenhle film viděl naposledy, byl jsem malý kluk, který zbožňoval kovbojky, a klasika Sergia Leoneho mi zákonitě přišla podivná, rozvláčná, nepříliš "dramatická"... Stačilo pár let a došlo mi, že Tenkrát na Západě je mnohem víc než westernem naprosto strhující ukázkou dramatu, kde žánrové doplňky z Divokého Západu slouží pouze jako kulisy. Leone soustředil ohnisko vypravěčské perspektivy do detailu a polodetailu skvostně zkomponované kamery Tonina Delli Colliho; je skoro neuvěřitelné, že snad půlka filmu se koncentruje na tváře herců. Ta tíha, spočívající na expresi tváře, je neskutečná a stejně tak je neskutečné, s jakou grácií ji herci nesou. Až expresionistický důraz na oči zvládá Bronson i Fonda se sošnou strnulostí, která bere dech, naopak sexy kukuč Claudie Cardinale má v sobě nestárnoucí půvab – křehkost, zrádnost, svůdnost. Archetypální příběh mstitele podává Leone tak neuvěřitelně osobně, soustředěně a procítěně, že by člověk silnější film jen těžko hledal. Navíc geniální soundtrack Ennio Morriconeho zesiluje všechny emoce desetinásobně. V čem Tenkrát na Západě trumfuje nad všemi ostatními westerny? Není to příběhem, efektností přestřelek... je to něčím, co by klasický filozof nazval filmovostí filmu. Tenkrát na Západě je jeden z nejfilmovějších filmů, co znám.

Porod doma vysoké riziko pro dítě i matku

Novorozenec ještě s pupeční šnůrou

Porodní asistentky (soukromé) se vrátily do středověku:
Stručně o tom co se stalo (porod doma skončil tragicky)
Vybráno ze zpravodajství televize Nova.
Lucie BORHYOVÁ, moderátorka
Příjemný dobrý večer. Jsme rádi, že jste s námi.
Někteří porodníci volají po úplném zákazu domácích porodů. Vede je k tomu i stav chlapečka, který nedávno málem přišel o život při nezdařeném domácím porodu. O případu jsme vám v Televizních novinách říkali. Zákaz domácích porodů by ale podle porodních asistentek situaci ještě zhoršil. Ženy by prý pak doma rodily tajně a úplně samy, tedy i bez porodních asistentek.

Markéta HOLATOVÁ, redaktorka
"Byl to hazard se životem novorozeněte," tak mluví lékaři o nevydařeném porodu na Praze 3. Na tomto resuscitačním oddělení bojuje o holý život malý chlapeček už osmnáctý den. Podle lékařů je bohužel velmi nepravděpodobné, že se odsud někdy dostane zdravý.

Zbyněk STRAŇÁK, primář, Ústav pro péči a matku a dítě v Podolí
Jsme si téměř jistí tou velmi špatnou prognózou, tam bude těžké poškození.

Markéta HOLATOVÁ, redaktorka
Proč tento domácí porod dopadl tragicky, porodní asistentka, která u něho pomáhala, přesně vysvětlit neumí.

Ivana KÖNIGSMARKOVÁ, porodní asistentka
Prostě příroda je někdy silnější než my.

Markéta HOLATOVÁ, redaktorka
"Na přírodu nic nesvádějte, jste prostě hazardérky s lidskými životy," křičí lékaři.

Jaroslav FEYEREISI, ředitel Ústavu pro péči o matku a dítě v Podolí
Já bych domácí porody jako extrémně nebezpečnou věc přísně zakázal.

Ivana KÖNIGSMARKOVÁ, porodní asistentka
Ty porody podle výzkumu jsou srovnatelně bezpečné jako porody v porodnici.

Markéta HOLATOVÁ, redaktorka
To je ale podle lékařů absolutní lež. Čísla prý mluví jasně.

Zbyněk STRAŇÁK, primář, Ústav pro péči a matku a dítě v Podolí
Statisticky ta pravděpodobnost úmrtí jednoho novorozence v porodnici je jeden na 5 tisíc porodů, pokud se podíváme na ty domácí porody, tak ta pravděpodobnost úmrtí jednoho dítěte je jedna ku stu.

Myšlenky jsou svobodné LIBERAE SUNT COGITATIONES. Radostná mysl a optimismus dokážou zázraky.

Foto google scan LIFE Cowboys
 Myšlenky mají mít svobodu (pokud si nenaděláte do podvědomí) 

Myšlenky jako víra nebo zlo u člověka nespí, naopak, pracují i v noci!

Strachem a úzkostí z viny začnou šílet a honí se (i ve snu) nezávisle, patologicky s úzkostí a probouzením se strachem.

To Bůh to dobře zařídil a boží mlýny stále melou.

 Tudíž svědomí i podvědomí dotováno zlem v akci. Zlo se vytěsňuj... zlem, úzkost a noční děs alkoholem a dočasným krátkodobým odpoutáním drahou zábavou.

Boží mlýn nezastavíte, jedině kulka do hlavy.
- Dies irae, dies illa.

Radostná mysl a optimismus dokážou zázraky.
Radost nám drží úsměv na rtu a optimismus úsměv na duši i mysli. A pak je ten život úžasný. Namísto hledání problémů hledáme cesty aby to bylo ještě lepší.
A když si mám vybrat jestli budu hledat cestu nebo hledat kudy cesta nevede, tak vždycky zvolím to první, protože cesta někam vede.

Připomeňme si Kennedyho odvahy.

Příjemné je vzpomínat na nebezpečí, která již minula

Klubák Jižní Africa original photo

Příjemné je vzpomínat na nebezpečí, která již minula IUCUNDA MEMORIA EST PRAETERITORUM MALORUM
Cicero, O nejvyšším dobru a zlu 2, 32, 105
Kdykoliv by se vám zdálo, že život je fádní, okamžitě něco změňte.
Život je ta nejúžasnější příležitost k dokázání schopnosti realizovat vše co vás napadne.
Myslím, že je dobré, že vás napadlo, že budete úspěšní…
Lara Fabian - I will love again



Život je výzva.   O žebrákovi

Paní Polívková laje žebrákovi:
„Že se nestydíte, takový mladý a silný chlap, proč nepracujete?“
„Paninko,“ odpoví bezdomovec klidně, „vy jste taky ženská jako lusk a nešlapete kvůli tomu E 55.“

Die Moldau (Smetana) Má vlast úžasné, beatifull, very nice! Anne Marie Mutter!

Anne Marie Mutter

The best-known of the classical Czech composer Bedřich Smetana's set of six symphonic poems Má vlast ("My Motherland") is called Vltava (or The Moldau), and is a musical depiction of the river's course through Bohemia.
Úžasné, beautifull, wunderschön, very nice!

KDO MLČÍ, zdá se že souhlasí. Co se stalo, že jeden národ dokázal sám sobě tak ublížit. Opakujeme do zblbnutí, pro pitomé palice! Nová tvář Ameriky.

Nová tvář Ameriky prezident Donald Trump.

Důležité...je o tom informovat není to zábava, ale pamatovací pieta!

Autoři projektu -
Než bude pozdě, podporovaném státní grantovou dotací, zachytili na videozáznam tři sta dvouhodinových rozhovorů s někdejšími politickými vězni z českých věznic 50.let. Přeživší oběti režimu vyprávějí o svém životě i o někdejších příkořích, přičemž jejich svědectví budou uschována v archívech ČT a Konfederace politických vězňů.

Je to Sedm hodinových dílů

Některé zaznamenané výpovědi také inspirovaly české dokumentaristy k natočení sedmidílného dokumentárního cyklu
Ztracená duše národa.

První díl Ztráta důstojnosti, se věnuje perzekuci vojáků,
další část Ztráta tradice zničení selského stavu.
Ztráta slušnosti pojednává o represi žen,
Ztráta demokracie přibližuje odvlečení ruských emigrantů.
Ztráta odpovědnosti dokumentuje perzekuci intelektuálů
a Ztráta víry věznění kněží.
V posledním díle nazvaném Ztráta kontinuity promlouvají potomci po obětech zavražděných za politických represí.

Qui tacet, consentire videtur.  
Kdo mlčí, zdá se že souhlasí.

Komunistické moci se podařilo oslabit duši národa tím, že zničila některé pilíře tehdejší demokratické společnosti. Například sedlácký stav, důstojnictvo, intelektuály, 

"Neustávejme se ptát, co se stalo, že jeden národ dovedl sám sobě tak ublížit."

Pozn.: Pro všechny myslící rozumné lidi s kritickým myšlením. Blbcům vstup není dovolen!


#Lidský mozek a chování, O nejvyšším dobru a zlu, Paměť, Qui tacet..., Memory, Amerika, Cesty po světě, Co je psáno, Dlouhá cesta, Geek, Inteligence, Komentáře