Náhodná reklama nebo záměr usnadnit hledání

GOOgle je dobrá značka i pro hrneček

Google ví, že jsem to hledal 

ale jestli je to náhoda, že zrovna mi to nabízel a nebo je to záměr. Podle mne by to mělo ukázat ten samý proužek s tou reklamou všem čtenářům toho příspěvku. A pochybuji, že by se všichni zajímali zrovna o stejný fotoaparát.

Co si o tom myslíte? Sleduje nás Google opravdu tak poctivě nebo je to jen náhoda ?

Je to cílená reklama. 

Někdy se podívám podle času na Analytics (mám celkem 30 webů-blogů) a sleduji ty údaje. Google Analytics vám zobrazí snad všechno o návštěvnících vašich stránek (včetně použitého prohlížeče a OS) Je to mnoho co můžete si zjistit k práci s webovými stránkami. Cílení reklamy je podle toho co vás zajímá, tudíž podle toho se zobrazuje. Kdybych na to měl čas, budu podle toho upravovat i články a obsah (někdy podle času upravím). Kdo vypíná Javascript a blokuje všechno, přichází často o důležité informace. Proč se na reklamu nepodívat, když je dobrá (a google je dobrá a neobtěžuje). Možná právě proto jsou aplikace, překladače, dokumenty atd. zdarma pro všechny. Snažím se zato něco vrátit Google a pracuji na fóru pro webmastery Google.

Přeji si a podporuji svobodný internet.
Možná si budeme platit za přečtení novin na internetu. U Google to nehrozí, zatím jeho i nás ty reklamy podporují, každý není bohatý.
Kdo chce supersoukromí, snadno si ho u Google nastaví, já s tím problémy nemám. Nikdy jsem nezjistil, že by Google chtěl víc osobních údajů než mu sám poskytnu. Je milé, když se mi povede něco, co se líbí a je za tím dobrá práce autora, vidět i to otevření reklamy a pár centů.

George

"Zprávy tajných služeb jsem nikdy nečetl. Pro Čínu jsme jako zrnko písku". Zrnko písku, Klaus tím mínil Českou republiku, je součástí Evropské unie.

"Zprávy tajných služeb jsem nikdy nečetl."

Stejný jako antichartisti: kdysi "nesmiřitelní" politici - Klaus a Zeman si poslední roky náramně notují skoro ve všem. 

Naposled Klaus podpořil Zemana v jeho dehonestujícím postoji k tajným službám. "Zprávy tajných služeb jsem nikdy nečetl. Politika by měla být otevřená. Ve zprávách nebylo nic, co by bylo zajímavé. Pro Čínu jsme jako zrnko písku". 

Tak tahle moudra vypustil bývalý prezident Klaus. Zprávy jsem sice nečetl, ale vím, že za nic nestály. Připomnělo mně to odsuzování Charty 77, kdy se sice pracující lid k textu Charty nemohl dostat (alespoň ne legálně v režii bolševické informační mašinerie), ale leckde byli lidé vyzýváni a nuceni podepisovat odsuzující petice. K té otevřenosti - dnes je to módou, žádný politik si nedovolí říci, že nechce otevřenou politiku a věci veřejné. Souhlasím, až na to, že všechno má svoji míru. Docela by mě zajímalo, jestli by Klaus stejný přístup totální otevřenosti aplikoval i na soukromou sféru, třeba na podnikání.

Kdyby si ve svém čase na důchodu občas přečetl něco z filosofie, nebo politologie, či podnikání, věděl by, že podnikání je strategickou věcí.

A tam, kde se jedná o strategické jednání, tak se nelze chovat zcela otevřeně. prostě proto, že předáváte informace a know how konkurenci. Tajné služby jsou na tom ještě daleko hůř, tam by otevřenost znamenala velké prohry ve své činnosti. A v politice - i tam platí, že politika je do jisté míry strategickým jednáním. Pokud se týká čínského zrnka písku - dnes a denně se můžeme přesvědčit, že i velké země či společenství lze rozvrátit přes malé země, dokonce přes jejich regiony, dokonce přes jednotlivé město, dokonce přes jedince. Zrnko písku, Klaus tím mínil Českou republiku, je součástí Evropské unie. Tohle zrnko písku má v řadě případů blokační potenciál, stejně jako ostatní členové. Tak o čem to Klaus mele? stačí jediná země, i pidi země rozlohou a počtem obyvatel, aby EU zavařila a zmařila její plány. A že jsme nezajímaví?

Sdílíme tajné informace v obranné alianci NATO, v rámci bezpečnostních výborů EU, podílíme se na strategických projektech. Jako bývalý premiér a prezident by si ještě některé věci mohl pamatovat.


František Laudat, sociální sítě

Co je psáno, Psychopaté, Sociální patologie, Sociální sítě, Memory, Emoce, Civilizace, Dies irae, Komentáře, O nejvyšším dobru a zlu, dissociální poruchy osobnosti s kódem F60.2 v MKN-10.

Poučte se. Čtěte! Dokonalé sdělení přátelským výkladem od zkušeného lékaře....

Jste to vy? Anebo ty? Brute?

Jelikož nejsem stapouch, ani sobý hnusec, rozdělím se zde o svůj čtenářský zážitek z knihy The Psychopath Test anglického novináře Jona Ronsona. Ta mě mimo jiné utvrdila v přesvědčení, že některým učebnicím v mém oboru by prospělo, kdyby je místo jejich autorů sepsali zasvěcení novináři, protože to umějí lépe.

Psychopat je slovo výstižné a dle mého soudu užitečné, nicméně zavrhli jsme je, protože to prý jejich nositele uráželo. Tuhle korektnost dotaženou za hranice vkusu lze jen těžko pochopit. Docent Prokůpek nás poučil v šedesátých letech, kdy ještě termín měl v psychiatrii své místo, že tito lidé nejsou v pravém slova smyslu nemocní, současně ale také nejsou zdraví.

 Ronson přebírá domněnku současných badatelů, že jsou ve své podstatě „jiní“. Jiní v tom smyslu, že jim chybějí některé nervové struktury a proto vykazují zcela odlišné reakce na nebezpečí, ale také na bolest, jejich impulzivita je špatně kontrolovaná, nechápou problematiku viny a trestu a zcela jinak než 99% většina vidí smysl a cíl mezilidských vztahů; jsouce typickými predátory, vnímají všechny své bližní jenom jako kořist. Aby bylo jasno, řeč je o těch, kteří podle dnešních pravidel splňují kriteria dissociální poruchy osobnosti s kódem F60.2 v MKN-10.

Co se týče životních osudů, najdeme je nejčastěji mezi pachateli násilných trestných činů a vrahů, ale ty, kteří dokázali antisociální impulzy zkrotit, objevíme mezi politiky, vrcholovými manažery a bankéři, kde mají větší než desetiprocentní zastoupení. Není žádnou vzácností, že se vypracují až na hlavy států. Jen asi promile z nich je neškodných a zábavných jako ten rozesílatel tajuplných knižních zásilek, jemuž se úspěšně podařilo napálit řadu předních neurovědců a který vlastně Ronsona přivedl na stopu a posléze na lov psychopatů.

Na něm se autor zákonitě dostal k všeobecně uznávanému tvůrci diagnostického systému odhalujícímu psychopaty, jímž je kanadský profesor psychologie Robert Hare, který mu umožnil absolvovat kurs pro profesionály. Tak byl Ronson dobře vybaven a vyzbrojen pro své výpravy nejen do věznic a ústavů, ale také mezi „úspěšné“ jedince.

Protože si myslím, že rozpoznat psychopata dřív, než se stanem jeho obětí, je docela zajímavé, představuji zde ve stručnosti Hareho kriteria shrnutá v praxi do dvacetipoložkového testu.

•) Dovede velmi úspěšně působit na své sociální okolí. Má kouzlo osobnosti a často neodolatelný šarm. Umí se vetřít do přízně takovým způsobem, že oklame i profesionály. Jedna z vyšetřovatelek popsala svou zkušenost s již uvězněným psychopatem takto: „Posadili jsme se a první věc, kterou mi ten chlapík řekl, bylo, jak krásné mám oči. Během rozhovoru složil několik poklon mému vzhledu naprosto přirozeným, milým a neodolatelným způsobem, že jsem se začala cítit neobyčejně..., no neobyčejně půvabná a všechno jsem mu to spolkla, přestože jsem zvyklá dávat si na podobné manipulace pozor. Když jsem se pak ocitla venku, nemohla jsem uvěřit, že jsem schopná chytit se do takové pasti.“

•) Má pocit grandiozity, narcismus, sebestřednost, představu o své nebetyčné ceně, významnosti a důležitosti. Váže se to logicky k předešlému, protože tím může druhé oslnit. „Říkají o mně, že neuznávám žádná pravidla. Není to pravda, uznávám. Ale jenom svá vlastní“, prohlásila osoba s těmito rysy. Později z ní vypadlo, že ta spočívají v co nejrychlejším ulovení toho, kdo je ve společnosti jedničkou.

•) Má potřebu neustálého vzrušení, jinak je ohrožován nudou. Pohybují se „v rychlé dráze“, vyhovuje jim styl „na hraně“, kde se neustále něco děje. Mnoho z nich se dopouští kriminálních činů nikoliv pouze pro zisk, ale především pro adrenalinový pocit napětí. „Je to tak úžasné jít na letiště s ukrytou drogou! Panbože, jak to je vzrušující!“ Obyčejná práce je k smrti nudí a tak je málokdy najdeme mezi úředníky. Krotkou výjimkou je Kristián.

•) Je patologickým lhářem. Umí fabulovat historky většinou o své velkoleposti, o svých plánech vyhlížejících navenek altruisticky, uvnitř však zcela prázdných, bezobsažných, nereálných. Na dotaz, zda snadno lže, odpověděla jedna žena se smíchem: „Jsem v tom nejlepší. A myslím, že to je proto, že na sebe občas prásknu něco nepěkného a oni si pak myslí, že když jsem schopná tohle přiznat, tak ostatní musí přece být také pravda.“

•) Má neobyčejně vyvinuté manipulativní schopnosti. Přesvědčivě předestírá své plány, do nichž vplétá ostatní osoby, je-li konfrontován se zcela odlišnou pravdou, dovede se z toho bleskově vylhat. Nic ho nevyvádí z míry, naopak, výsledkem řady navzájem si odporujících prohlášení je nakonec zcela zmatené okolí. Umí perfektně využít pravidla sociální psychologie, že při prvním setkání, ale později také, je vřelost hodnocena nejvýše ze sledovaných charakteristik a její předstírání mu vynáší. Působí důvěryhodně a ví, jak to maximálně zneužít.

•) Zcela postrádá pocity lítosti nad čímkoliv, co udělal, chybí pocity viny, jakkoliv důsledky jeho činů mohou být tragické a z hlediska nezúčastněného hodnoceny jako hrůzné. Naprosto klidně a chladně prohlašuje, že se necítí vinen, necítí ani potřebu se událostmi nějak zabývat. „Podívejte se na to reálně,“ řekl muž, který svou oběť ztloukl do bezvědomí. „On stráví pár měsíců v nemocnici a já budu pro tři stovky tvrdnout v kriminále celé roky. Kdybych ho byl chtěl zabít, byl bych ho podříznul. Já jsem jen potřeboval prachy, no chápete to?“ Takhle racionalizují všechno své antisociální chování, eventuálně je zcela popírají a obviňují kdekoho jiného. Litovat dokážou jedině sebe a vinu nacházet pouze na okolí.

•) Má zcela prázdný emoční život, navzdory předstírané vřelosti a občas dramaticky předváděným afektivním projevům trpí emoční chudobou. Jeho city jsou ploché a krátkodobé, oplakává-li svého psa, oplakává ve skutečnosti ztrátu majetku a symbolu statutu, nikoliv přítele. Je sobecký. Nemá ani sebemenší empatii. „Když jsem dělal tu banku, všiml jsem si, že se pokladní třese. Dokonce jí padaly z rukou peníze. Musela být pěkně rozrušená, a já nechápu proč. Kdyby na mě někdo namířil revolver, asi bych se bál, ale rozhodně bych nezvracel. A to nejsem robot, dovedu cítit vzrušení. Například při sexu, nebo když jdu do akce.“

•) Citovou prázdnotu zaplňuje četnými sexuálními avantýrami, je promiskuitní, většinou má řadu krátkodobých manželství, souběžných vztahů. Běžné, tím méně pevné vztahy však nikdy neumí vybudovat, protože ostatní lidi – včetně partnerek – považuje za svůj majetek.

•) Je impulzivní, má nedostatečnou kontrolu vlastního chování, a to od dětství. V anamnéze objevíme již od školních let patologické lhaní, záškoláctví, šikanování, krádeže, předčasné získávání zkušeností s drogami, alkoholem, zbraněmi, sexem. Adolescence už bývá poznamenána závažnou kriminalitou. V témž stylu pokračuje. Chybí mu jakákoliv odpovědnost za vlastní činy, pokud za to někdo může, tak vždy jiní. Stále stojí na okraji společnosti, i ve vězení se dostává stranou od ostatních a je tam buď obáván, nebo ignorován. „Udělal jsem to, protože jsem to tak cítil,“ je běžná odpověď na dotaz po motivech, které nejsou často jasné ani nejbližším osobám. Manžel jedné obžalované vypověděl: „Najednou se zvedla od stolu a beze slova odešla z domova. Neviděli jsme ji půl roku. Proč to udělala, jsem se nikdy nedozvěděl...“

•) Vede parazitický způsob života, bezskrupulózně bere vše, chybí mu realistické dlouhodobé cíle. Běžný způsob obživy je pro něj nudný. Musí-li přesto u něj z jakýchkoliv důvodů setrvat, kompenzuje si své „oprávněné“ potřeby, kde může. Pokud nekončí ve vězení jako násilník, pohybuje se vesměs na té straně zákona, které se slušní lidé vyhýbají. Tam se bohužel může dopracovat na vysokou pozici na společenském žebříčku.

A v tom je právě háček. Máme-li v životě štěstí a vyhýbáme-li se přístavním putykám, podezřelým brdlohům, hampejzům a chodíme-li večer brzy spát, nemusíme se s kriminálním psychopatem - násilníkem setkat. Ale těch, co po nich policie bude pátrat až za uherský rok, se nám vplete do života mnoho. Někteří rozhodují o osudech mnoha lidí, o budoucnosti zdravotnických zařízení, jiní je řídí a ti čučkaři v nich dokonce někde vedle nás pracují.

Můžeme na ně prstem ukázat jen na základě zkušeností s nimi i bez Hare Psychopath Checklist. Léčit je nelze, protože oni problém nemají a ani tvrdé vězení v Thajsku je nenapraví. Je lépe se k nim chovat jako k drátům na zem spadlým. A hlavně je nevolit!

Radkin Honzák, psychiatr a zkušený publikující lékař

Psáno pro Lékařské Listy

#Co je psáno, Psychopaté, Sociální patologie, Sociální sítě, Memory, Emoce, Civilizace, Dies irae, Komentáře, O nejvyšším dobru a zlu, Jste to vy? Anebo ty? Brute?

Sestry pro všechno. Absolventky k lůžku nepřicházejí a „staré“ sestry toho mají plné zuby a odcházejí. Ty, co zůstávají, jsou unavené, vyčerpané, možná vyhořelé a mnohé nechápou, že to, na co ony jsou zvyklé – tedy dělat všechno, ty mladé sestry už dělat nechtějí.

Odborné a vzdělané sestry lékaře zastoupí

Zdravotní sestra vysokou školu potřebuje, jinak bude uklízečkou ještě hodně dlouho!

"Jaké chceme sestry? Takové, které dělají práci sestry a delegují některé úkoly na sanitáře a ošetřovatelky, kteří dělají činnosti sanitářů a ošetřovatelek? Sestry, které dělají práci sestry a mají dostatek času nejen na pacienta, ale i na výchovu mladých kolegyň? Sestry, které dělají práci sestry a mají dostatek času samy na sebe, na odpočinek a na rodinu? Chceme sestry, které se nenechají zneužívat a dokážou si obhájit svoji práci? Nebo chceme sestry, které dělají všechno?"

V dobách dávno minulých nebyly žádné sestry, pouze laičtí pečující. Počátky organizovaného ošetřovatelství jsou spojeny s charitativní činností a s činností náboženských řádů a kongregací. Ošetřovatelství bylo zaměřeno na laickou službu trpícímu a prováděly jej osoby bez jakéhokoliv odborného vzdělání. Práce u nemocného se skládala z jednoduchých úkonů – mytí, stravování, úprava polohy nemocného, převazování ran, podávání léků ústy. Historické ošetřovatelky se staraly o nemocného se vším všudy – uklízely pokoje nemocných, praly, sušily, skládaly obvazy i nemocniční prádlo.

S rozvojem medicíny začali lékaři postrádat pomocníky, kteří by plnili jejich pokyny a dohlíželi na nemocné v době jejich nepřítomnosti. Sestry se začaly vzdělávat v kurzech a v ošetřovatelských školách od původně dvouletých až po nám známé čtyřleté střední zdravotnické školy. Práce sestry se stávala více náročnou.

Jakmile se objevila nějaká práce u pacientů, kterou už nezvládali pro časovou vytíženost lékaři, byla svěřena sestrám. A sestry se jí nadšeně chopily. Ještě já pamatuji dobu, kdy na standardním oddělení podával i.v. injekce pouze lékař – ale ty injekce byly zhruba 3 ráno a 3 večer a aplikovaly se jednorázově kovovou jehlou.

Pak přišla doba, kdy ordinace i.v. léčiv byla úplně běžná u každého druhého pacienta a bylo možné je aplikovat daleko pohodlněji intravenózní kanylou, kompetence byla tedy předána sestrám. A sestry se nebránily. Která nebyla ráda, když jí bylo umožněno udělat náročnější práci – podání transfúze, vytažení drénu…

Takže sestrám postupně přibývala práce odborná, ale ta „méně odborná“ jim jaksi stále zůstávala, protože lidí, kteří by ji dělali, nikdy nebyl nadbytek. Sestrám sice pomáhají ošetřovatelky, sanitářky a sanitáři s nižší kompetencí, ale pořád to je sestra, kdo je schopen plnohodnotně zastoupit pomocný personál. Zkrátka – sestra zvládne práci sanitáře, opačně to nejde. Pro každé zdravotnické zařízení je výhodnější přijmout jednu sestru než dvě ošetřovatelky, protože sestra udělá práci sestry a ještě práci ošetřovatelky.

Dnes sice máme moderní pomůcky, ale hádejte, co by se stalo, kdyby vypadla dodávka balených sterilních mulových čtverců? Vsadím se, že sestry by vyfasovaly balík mulu s rozkazem, ať ho nastříhají a složí čtverce ke sterilizaci. Pořád platí, že jakmile se objeví nějaká práce, která je třeba udělat, přisune se k sestrám.

Všichni si na to zvykli – že sestra dělá to, co je potřeba, od počítání špinavého prádla přes měření teplot v lednicích až po výměnu tracheostomické kanyly za jeden plat. Všichni si na to zvykli, že sestra poslouchá, co se jí řekne, že přijde do práce v sobotu za nemocnou kolegyni, že se v poledne sebere a jde ze směny domů, protože je méně pacientů a je třeba stáhnout přesčasy. Všichni si na to zvykli,že sestra přijde v době volna na provozní schůzi či na transfuzní školení. Všichni si na to zvykli, že není-li k dispozici sanitář, sestra odtlačí lůžko se stokilovým pacientem na rentgen. Všichni si zvykli, že odejde-li v průběhu roku pár sester na mateřskou či jinam, nic se neděje, protože nastoupí absolventky.

Jenže ono to najednou nefunguje… Absolventky k lůžku nepřicházejí a „staré“ sestry toho mají plné zuby a odcházejí. Ty, co zůstávají, jsou unavené, vyčerpané, možná vyhořelé a mnohé nechápou, že to, na co ony jsou zvyklé – tedy dělat všechno, ty mladé sestry už dělat nechtějí. Proč taky? Ze zvyku? Mladé sestry na to zvyklé nejsou. Pro peníze? Výplata kolem 15 000 ve směnném provozu není žádné terno. Z lásky k lidem? To samozřejmě lze, ale jen do té doby, pokud se ta „láska“ z druhé strany vrací. A tím nemyslím jenom od pacientů. Představte si sestřičku, která celý den jezdí jako motorová myš a odpoledne dostane kartáč od vrchní či staniční, že nemá razítko v dokumentaci.

Neochota mladých nastupovat k lůžku se přičítá nutnosti studovat vysokou školu, přičemž někteří lidé předpokládají, že sestra vysokou školu nepotřebuje. A já se ptám, která?
Ta, co uklízí skříně, počítá špinavé prádlo, převléká prázdná lůžka po odchodech pacientů, běhá se zkumavkami do laboratoře a s výsledky z laboratoře, roznáší po pokojích čaje, umyvadla, otírá stolky, desinfikuje mísy a bažanty, chystá nástroje k odeslání na sterilizaci, krmí pacienty bez poruchy polykání, kontroluje teplotu v lékárně, ukládá svršky pacientů do šatny, půjčuje si po ostatních odděleních čisté prádlo či berle, vytírá pacientem vytopenou koupelnu, vozí kompenzované pacienty na vyšetření a pomáhá jim s hygienou, tiskne či kopíruje řád oddělení a edukační materiály, doplňuje pomůcky ze skladu?

Nebo ta, která je respektovaným odborníkem v ošetřovatelství a kromě řady odborných znalostí a činností zvládá holistický přístup k pacientovi a k jeho potřebám, dokáže pacienty a jejich příbuzné srozumitelně edukovat, má na výši komunikační dovednosti, a svým vzděláním, kultivovaným chováním a osobností posiluje prestiž svého povolání a je kvalitním partnerem lékařům?
Ta první sestra vysokou školu opravdu nepotřebuje. A taky je potřeba říci, že výše zmíněné činnosti by vůbec neměla dělat sestra! To je práce pro písařku, uklízečku, sanitáře a ošetřovatelku. Naopak sestra jako odborník v ošetřovatelství by měla mít nejvyšší standardní vzdělání současnosti. Tak jako ho má třeba porodní asistentka jakožto odborník v péči o ženu nebo učitel, jakožto odborník ve vzdělávání.

Ještě ke konci minulého tisíciletí byla nejvyšším standardním vzděláním maturita, a máme řadu vynikajících sester s maturitou ze starých zdrávek. V jejich případě je samozřejmě hloupost je nutit, aby si dodělávaly vysokou školu, pokud samy nechtějí. Ale svět se mění, a to, co dříve byla maturita, je dnes bakalářský stupeň VŠ (případně absolutorium na VOŠ). Nezabráníme maturantům pokračovat ve studiu na VŠ/VOŠ! Jsem přesvědčená, že i kdyby nebylo terciální vzdělání pro sestry povinné, stejně by ho v dnešní době většina sester absolvovala, a to nejlépe hned maturitě, kdy je člověk nezatížen rodinou či jinými závazky. Vzdělání je investice do budoucnosti, a i průměrně chytrý člověk ví, že s VŠ/VOŠ bude mít šanci na lepší, zajímavější, či lépe placenou práci i v jiném oboru než vystudoval. Může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak jediné, co s tím můžeme dělat. Pokud bychom chtěli, aby středoškoláci nastupovali v 19 letech do práce, museli bychom vysoké školy zavřít. To chceme?

Chceme, aby absolventky nastupovaly do zdravotnictví? Pak se musíme starat, aby ta práce byla co nejatraktivnější. Financemi, pracovní náplní, možností osobního rozvoje a benefity. Je mi jasné, že některá povolání budou vždy atraktivnější, ale určitě máme co zlepšovat.

Jaké chceme sestry? Chceme sestry, které dělají práci sestry a delegují některé úkoly na sanitáře a ošetřovatelky, kteří dělají činnosti sanitářů a ošetřovatelek? Chceme sestry, které dělají práci sestry a mají dostatek času nejen na pacienta, ale i na výchovu mladých kolegyň? Chceme sestry, které dělají práci sestry a mají dostatek času samy na sebe, na odpočinek a na rodinu? Chceme sestry, které se nenechají zneužívat a dokážou si obhájit svoji práci? Nebo chceme sestry, které dělají všechno?

Lenka Šnajdrová

#Věda a terapie, Závislost, Zdraví, Komentáře, Krásné ženy, Lékař, Memory, Paměť, Řešení problémů, Sociální sítě

Miloslav Kemel pracuje. Fotografie a jeho komentář na sociální síti. Dobrý kreslený humor!

A tahle kresba je právě aktuální

Zde vzniká kreslený humor zn.Kemel

Dnešní témata:
 Zemanovo osočení Peroutky, prolomení těžebných limitů,
 záchrana bílého nosorožce,
 Škromachova kandidatura na prezidenta...
kromě již tradičních témat jako Rusko, islám apod. 

Je z čeho vybírat...

a mnoho dalších novinek a informací, surfujte a těšte se na novinky

O Ivetě jako české Marylin Monroe

Asi teda taky napíšu status o Ivetě. Nedá mi to.

Někoho život vede jiného vleče...první láska
a kouzelná fotografie

Ráno jsme s přítelem probírali náš život, náš těžký život, naše trpkosti (měli jsem na to výjimečně čas, protože mám chřipku a vzala jsem si na ní dovolenou), šli jsme na detail, jak nám osud hází klacky pod nohy a také jsme řešili naši finanční situaci, která ani teď, ani v dlouhodobé perspektivě nepřináší žádné jásavé vyhlídky (nedoplatek za služby osmička a to ještě nepřišel plyn)... Přítel si pak povzdechnul a řek, ještě že nebydlíme dvě stě metrů od nějaký železniční trati...jo, Iveta. Jsme na tom líp. K vlaku daleko. Ale abych zaujala nějakej osobní postoj k Ivetě. Je mi jí líto stejně jako všech mejch kamarádů nebo lidí, který jsem znala a který se uchlastali. Drogy a chlast většinou takhle před padesátkou ty lidi prostě složí do hrobu. Je to prostě tak. Smutný to je, ale možná měla větší šanci než kdokoliv jinej se z toho vylízat. Tak nakonec Artur neskončil v diagnosťáku, ale u Štajdla. Nějaký zázemí měla. To je prostě osud. No a jestli jí Rychtář bil nebo nebil. Určitě je to zmetek, už jen, že chce 17letýmu dítěti vypravit mediální pohřeb jeho matky, kde ho budou všichni očumovat jako cvičenou opici, o tom žádná. Ale jestli jí týral nebo netýral, tak všichni psychiatři asi vědí, že tyhle magoři nevnímají realitu úplně objektivně. A ty její projevy byly podle mě vždycky projevy nemocnýho člověka, trochu psychotický? Dojemný to je.

Byla v ní taková bezradnost a bezbrannost a byla hezká a měla hezkej úsměv, prostě je to naše Marilyn Monroe.

Renata

Obrázek je ze šťastné doby Ivety: Někoho život vede, jiného vleče...první láska
a kouzelná fotografie Ivety a Petra Sepeši

Ten čas, v němž násilníkům neoschly vražedné pěsti od krve …

.....demarkační čára nových dějin

Petr Flejberk

...čas, v němž násilníkům neoschly
vražedné pěsti od krve …

Ten čas

Ten čas, ten neúprosný soudce který – po kolikáté to už? – dal za pravdu
zas jen ryzí pravdě .. Ten čas rozptýlený v zrnkách přesýpacích hodin, čas
velící kotvě nevzdat se na bouřné plavbě.
Ten čas v němž přicházela na svět i nová pokolení zdál se jakoby zcela
apatický byl k umírání ke zrození … Ten veletok utrpení, ten kompas v nás
na křižovatkách cest, ta demarkační čára nových dějin kudy se dát a jak a kam?
Nebylo mnohdy ani pomyšlení zastavit se, zůstat stát …

A přece. V tom všelijakém bolestnění se čas loudal a byl k nepřečkání, často
i v pouhé minutě jako kdyby celá pokolení prováděla nekonečné defilé!
Čas, kdy hrdiny se stávali malí když velkým ubývalo sil, čas odvahy, znehybnělých
vteřin staletí promítaných okamžiků kdy svědomí místo léků bylo váženo na lékárenských váhách lidských charakterů. Čas zvrhlých lidských činů a beztrestné zvůle, čas, v němž násilníkům neoschly vražedné pěsti od krve …
Čas, v němž znásobeno bylo mlčení nad zlatý poklad světa.

Fotografie jsou z událostí na Ukrajině    #Kiev #Majdan #Ukrajina

Přečíst možno provést snožmo taková je taktika

Málokdy se stává, že přebírám hotové texty...ale tento je tedy výjimka.
Uvažujte vlastní hlavou.

Snímky bez komentáře -oslava památky svobody

Ze zdroje stránky níže - články navazují.
Cituji:
Když jsem se v neděli ráno dozvěděl, že policie zatkla při nepokojích v Českých Budějovicích 136 lidí, pomyslel jsem si jen, že to byli všichni nefízlí demonstrující. Možná zatkli i pár fízlů, aby to nevypadalo blbě.

V sobotu jsem hned cestou na nákup potkal vodní dělo. Vida, k jakým vymoženostem jsme se dopracovali v multikulturním světě! To mě přivedlo na jednu myšlenku. Zajel jsem k fízlárně a sledoval cvrkot. Přijížděly bílý a modrý fobie a z nich vystupovaly nejčastěji čtyřčlenné posádky, jejichž někteří členové vypadali jako manekýni z obchodu na extrémistický hadry. Někteří měli dokonce i značkovej extrémistickej outfit, asi aby se nemuseli v práci převlíkat. Nejspíš je navozili z jiných regionů, protože zdejší extrémisté ex offo jsou už profláklí. Poradu měli asi od jedenácti, možná to bylo nějaký školení, jaký hesla se budou vykřikovat a co jakým směrem házet, aby nezranili své uniformované soudruhy.
Pochopil jsem, že "demonstrace" se odehraje zcela v režii Policie České republiky a že to bude policie, kdo bude určovat její charakter a průběh. Policie bude určovat, co se bude provolávat, co se bude na koho házet a komu otřískají držku o asfalt něžně a komu méně něžně.
Mrdia informovala, že policie kontrolovala na příjezdu všechna vozidla, nicméně nějaká jí přece jen projela. A nejen ty fobie a mikrobusy s fízlama. Já projel hned dvakrát ze dvou směrů, tam a zpátky, a nikdo mě nestavěl, město bylo otevřeno všem zájemcům o praktickou ukázku svobody shromažďování, a já pochopil, že to není náhoda, to je účel. Je to něco jako sčítání lidu, jen nemusíte nic vyplňovat.

Svobodné zastavení u památníku padlých letců

Všude se lemplovalo hromady fízlů v civilu, fízlů napůl v civilu a policajtů různých jednotek v uniformách. I za běžných okolností je v této zemi přefízlováno a na ulicích to vypadá jako v nějaké rovníkové zemi, kde právě probíhá puč, ale tohle bylo ještě x-krát zahuštěno. Ve vzduchu poletoval celé odpoledne vrtulník. Pak že nejsou peníze a že je policistů málo... naopak... je jich jak sraček. Kdo nevěří, mohl se přesvědčit na vlastní oči.
Pro nějaký svobodný protest ve svobodné zemi už nezbývalo v Budějovicích místo.
Večer jsem sledoval zpravodajství v televizi a viděl tam ty ovarový držky, co jsem předtím pozoroval před fízlárnou. Několik jich sice udělalo během akce coming out, aby pochytalo "extrémisty" a mohlo je mlátit obuškem, ale většina z nich žádnej coming out nedělala a užívala si protestů, a tak probíhaly za zájmu médií "nepokoje" tvořené hned několika složkami PČR. Přišlo mi to zábavné. Sledoval jsem pány pobíhající s kamerami kolem "protestujících" a uvědomoval si, že právě probíhá katalogizace posledních desítek nepohodlných. Po čase si je najdou a budou je vydírat, protože mají svoje lidi na úřadech, ve velkých firmách, v každém větším společenství osob, a na každého se časem něco najde - a když se nic nenajde, tak se to prostě vytvoří.
Nezdá se vám, že ti lidé, které v bedně ukazují jako "protestující", vypadají nějak exoticky a nikdy jste je na Máji neviděli?
Lidi, lidi, gádža pyčo, nežerte fízlům hada, nechoďte na veřejné akce pořádané policií. Pořádají si je sami, pro sebe a pořádají je proto, aby vás mohli vyfotit, natočit, zmlátit nebo zadržet, a později za pomoci tajných a podivné sorty lidí, které říkám policajt-aktivista, "neutralizovat", zastrašovat vás, vaši rodinu, přátele, školu, zaměstnavatele a tak podobně; prostě vám to komplikovat tak dlouho, až toho necháte.
Proč se jim dávat tak lacino a jít jako ovce na porážku, když můžete vést soukromou válku za svá práva příslušníka většiny anonymně a každý den znovu, sám nebo v malých skupinkách, bez laskavé asistence vyholeného nadpraporčíka namakaného z policejní posilovny?
Nenechte je položit rovnítko mezi "občan nesouhlasící s preferencí cikánské menšiny, beztrestností příslušníků menšiny a se zneužíváním sociálního systému" a "extrémista", protože to je to, o co se tímhle vším snaží. Nejde tady o vás a nejde o nějaké soužití, nejde o demokracii a nejde dokonce ani o cikány, jde o moc a peníze, které plynou z romabyznysu, jde také o headcount, investice a techniku, které si policie alokuje k "boji s extrémismem". Kdyby se ukázalo, že žádný extrémismus není, že jsou to jen nasraní slušní lidé, tak to všechno mohou zabalit, protože nelze potlačovat něco, co je v zásadě legitimní. Když jsou to ale "extrémisté", mohou to eskalovat až do nebe a dojit "extrémismus" donekonečna.

D-FENS

Poznámka: fotografie zdánlivě nesouvisí...jen se možná povedly při oslavě naší svobody a uctění památky západních letců u pomníčku - važme si své svobody.

Prezident uchvatitel je tu na Hradě

Tatíček Masaryk - prezident osvoboditel

Václav Havel

Ilustrační obrázek Irsko sochy

...a teď novináři a sociální sítě citují nové přízvisko, nick, přezdívku uchvatitel.
Už nikdy nebude mít náš pan prezident úctu a autoritu. Vážnost úřadu a moci - to je symbolika.

Cituji:
"Lze se obávat, že politici (a zejména příští předsedové vlád) si odnesou z nastalé situace jediné poučení: Ať provedou sebehorší věc, dokud bude prezidentem Miloš Zeman, nesmí podat demisi. A svým způsobem budou mít pravdu, dnes je hlava státu největším rizikem pro zdejší demokracii.

Právě z toho důvodu je lepší obranou začátek debaty, jak zmenšit pravomoci českého prezidenta. To ale bude velmi těžké, protože ČSSD se zatím krčí v jeho stínu a dělá si naděje, že až bude sama u moci, bude na ni Zeman hodnější. Marné to iluze.

Ještě je malá naděje, že se prezident vzpamatuje a od svého nápadu ustoupí. Tady ovšem sami sobě hned odpovídáme: Marné to iluze."


Poznámka: skupinová (davová) hloupost promluvila!



Zdroj: respekt.ihned.cz

Policejní akce a realizace trpajzlíků

Putimská brána ...a zamávejte až budete utíkat.

Oranžový trpajzlíci už staví...

Jen si hrajte s policií a zatýkáním zatím rudí trpajzlíci postaví lidové milice. Před digitálním uchem nestačíte ani zdrhnout...

do Ameriky.

To může být ta realizace plíživá mrcha...

Skvělý postřeh

Google plus
      je stránka s informacemi, které vás mají obohatit. Proto velké fotografie, velká fotografie na profilu. Člověk se tu má prezentovat a na první pohled má být o něm vědět na základě prvního dojmu. Pořád je na této síti více lidí, kteří dávají přednost informaci a to třeba i z pouhé fotografie.

Nové Plusko si může dovolit to, co musí Facebook stahovat zpět.. protože na Plusku jsou lidé hlavně kvůli těm informacím a na Facebooku jsou lidé kvůli statusům a neobohacujícímu klikání na lajky. Chronologicky to taky nevnímám jako problém. Hodina na streamu, kdy mi přibylo 5 příspěvků a orientuji se v tom. Už vím, kam se řadí nové příspěvky, kde najdu hodně diskutované příspěvky a kde najdu příspěvky lidí, se kterými komentuji příspěvky nejvíce. Pokud se na to člověk podívá takhle, tak to má hlavu a patu a dává to obrovský smysl.

Google Plus.... tričko a tmavé oči (kukadla)

Nové Plusko se posunulo a díky nebojácnosti si to oblíbí o dost více lidí. A vůbec bych to nesrovnával s Facebookem. Jsou to sociální sítě, ale každá síť jde jiným směrem.

Zdroj: G+, Jaroslav K.

Lidová a dívčí pubertální terminologie

Teen pubertální jízda

S pubertálními slečnami (13)
to není jednoduché:

"Já se těším, až půjdu do keramiky, vezmu si s sebou tuto sklinku a tam s ní jebnu o zem." 
Po poučení, že slovo "jebnu" není slušné a po výzvě, aby použila jiné sloveso, pravila: "Já se těším, až půjdu do keramiky, vezmu si s sebou tuto sklinku a tam s ní mrdnu o zem." 

Po druhém velmi důrazném poučení o fyzických následcích používání těchto tzv. sprostých slov argumentovala: "Ale to nejsou sprostá slova. To jsou slova sexuální a na sexu přece není nic sprostého!"

 Její argumentační schopnosti jsou tak výborné, že by měla jít, (kráva), na práva. Možná jí ale utkvělo v paměti moje argumentování tchýni (bývalá zdravotní sestra!), která se zhrozila při zjištění, že jsem tehdy 2 letou mladší dceru naučil říkat místo prcinka genitál. 

Pravil jsem jí tehdy toto: "Nechápu, proč se pohoršujete, genitál je naprosto slušný a spisovný odborný lékařský termín, což vám, jakožto bývalé zdravotní sestře zajisté nemusím vysvětlovat, zatímco slovo prcinka je od slova prcat, což je vulgární výraz pro souložení. A více nemám, co bych k tomu dodal!"


Z nejmenované debaty na sociální síti...

Poznámka k publikování na sociální síti

Žebrota podle § 2.zákona z r.1885

Každé vyjádření na sociální síti
 je svým způsobem pro autora cenné a měl by mít po ruce rozumnou odpověď a vysvětlení k obrázku. Jsme na sociální síti a vadí ta volba počmárání dobré a zajímavé fotografie těmi vodoznaky, datumy pořízení snímku a přivlastňovacími texty.

Milý příteli! Dobře míněná rada:

Pokud se sdílení bojíš, nedávej to sem, ale jen na výstavu.
Žebráš o pozornost, ale přátelský mnoho nejsi. Přítel se s přítelem dělí bez výhrad. O tvou přízeň žebrat nebude.

Kde demokracie není jen síla ideologie

Hloupost (blbost) musí bolet...

Michal, má v hlavě zmatek, tak jako mnozí.
Ale je to na pováženou nevolit a nechat cestu volnou ukázněným červeným mužíkům...volnou cestu k moci a ověřeným ideálům krutého represivního světa, kde demokracii nehledejte. Není, je jen síla jejich ideologie. Chcete si přehrát internacionálu? Vy budete plakat. Ne oni.
--
Výsledek voleb byl protest proti zátěži běžných lidí na spodní hranici hloupých líných neúspěšných a zklamaných za cokoliv. Zahlcených závistí že někdo*"má"* a oni ne. Komunista slibuje vzít, brát, rovnost bez práce levné potraviny a práci jen tak se nepředřít a žít u televize se salámem a pivem.
Nebojte se ! A neučte se krást!

Lidé a Google

Nechte se pohoupat pohádkovým světem Google!

Jednání Google je sice zdánlivě obsolentní

rovněž jeho předpokládané reakce, přesto pečlivě sleduje vše co se na webech děje, ať už automaticky nebo zdánlivě spící gigant preferuje monetizaci a nahlašování.
 Nerozlišuje sociopaty. A těch je dost, aby otrávili pár slušných lidí...

A nikdy adresně neodpoví. 

Nestačí vám Nápověda?


Poznámka: požadavky na odstranění obsahu jsou masově zneužívány pro cenzuru, omezení svobody projevu, poškozování konkurence a řadu dalších cílů.


Kdo ztratí důvěru, víc ztratit nemůže Publilius Syrus Myšlenky

Poznámka na východ slunce na sociální síti

Cambridge United Kingdom

Kdo je tu doma?

Bulvár, aplikace, hry a phishing. Kvalita na facebooku to je ptáček na Sahaře. Vyprahlo, sucho. Zbytečné otřepané jedno a dvouslovné kecky.  Jaro to doufám spolu s kytičkami rozhýbe...nedemonstrujte, ale hledejte kvalitní lidi všude, možná i o ně zakopnete - troubové!

Přilepená cílená reklama faceboku automaticky stádo vede...jako dojné krávy.


Zdroj: Poznámky a komentáře k sociální síti Facebook.

KDO MLČÍ, zdá se že souhlasí. Co se stalo, že jeden národ dokázal sám sobě tak ublížit. Opakujeme do zblbnutí, pro pitomé palice! Nová tvář Ameriky.

Nová tvář Ameriky prezident Donald Trump.

Důležité...je o tom informovat není to zábava, ale pamatovací pieta!

Autoři projektu -
Než bude pozdě, podporovaném státní grantovou dotací, zachytili na videozáznam tři sta dvouhodinových rozhovorů s někdejšími politickými vězni z českých věznic 50.let. Přeživší oběti režimu vyprávějí o svém životě i o někdejších příkořích, přičemž jejich svědectví budou uschována v archívech ČT a Konfederace politických vězňů.

Je to Sedm hodinových dílů

Některé zaznamenané výpovědi také inspirovaly české dokumentaristy k natočení sedmidílného dokumentárního cyklu
Ztracená duše národa.

První díl Ztráta důstojnosti, se věnuje perzekuci vojáků,
další část Ztráta tradice zničení selského stavu.
Ztráta slušnosti pojednává o represi žen,
Ztráta demokracie přibližuje odvlečení ruských emigrantů.
Ztráta odpovědnosti dokumentuje perzekuci intelektuálů
a Ztráta víry věznění kněží.
V posledním díle nazvaném Ztráta kontinuity promlouvají potomci po obětech zavražděných za politických represí.

Qui tacet, consentire videtur.  
Kdo mlčí, zdá se že souhlasí.

Komunistické moci se podařilo oslabit duši národa tím, že zničila některé pilíře tehdejší demokratické společnosti. Například sedlácký stav, důstojnictvo, intelektuály, 

"Neustávejme se ptát, co se stalo, že jeden národ dovedl sám sobě tak ublížit."

Pozn.: Pro všechny myslící rozumné lidi s kritickým myšlením. Blbcům vstup není dovolen!


#Lidský mozek a chování, O nejvyšším dobru a zlu, Paměť, Qui tacet..., Memory, Amerika, Cesty po světě, Co je psáno, Dlouhá cesta, Geek, Inteligence, Komentáře