Zobrazují se příspěvky se štítkemPaměť. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPaměť. Zobrazit všechny příspěvky

Dies irae, Diktatura, Demokracie, Facebook, O nejvyšším dobru a zlu, Paměť, Trpajzlíci VE VÁLCE...

DĚT KRESLÍ

Jak se chovali Rusové v Litvě (Jan Beneš) a pan Štětina by mohl doložit obdobné zločiny z Čečenska, v paměti jsou jejich skutky z Afganistánu. 


To je národ se kterým nás prezident Zeman a řada dalších zkurvenců dává dohromady a neustále posloucháme oslavné pajány na všeslovanství. .
"Ruští bolševici dokonce masakrovali i děti na táboře. 
V Rainaiském lese našli místní obyvatelé po jejich odchodu 76 mrtvol mladých chlapců – skautů. Dvě těla měla z úst vytržené jazyky, u čtyř pak chyběly vyrvané genitálie. Třem z těl někdo z katů vložil penis do úst. Řad těl měla deformované nosy, roztříštěné hlavy a rozdrcené čelisti. Chlapci byli postříleni typicky bolševickým způsobem - kulkou do týlu. Jeden hoch měl zatlučený dřevěný kolík do oka
.
V Panevežysu nastal při ústupu Rusů masakr. Jednotky rudoarmějců povraždily několik desítek dělníků ve zdejších továrnách, lékaře a personál ve zdejší nemocnici, zdravotní sestra Zinaida Kanevičiene byla znásilněna a umučena. Stalo se 26. června 1941.


Ve věznici Kretinze po sobě komunistické stvůry nechaly mučící kůl. Vězeň byl k němu přivázán ocelovým lanem, pálen, natírán kyselinou solnou, bylo mu uřezáno pohlaví a vypíchány oči."
Může se pak někdo divit, že řada mladých mužů z Pobaltí vstupovala do Waffen SS aby bojovala s bolševismem?

Jindřich Čech, sociální sítě FB

Češi, proletariát Evropy. Líp nikdy nebude! Čtěte a sdílejte s přáteli. #Česká písnička, Exekutor v česku, Diskuze a debaty, Dlouhá cesta, Paměť, Sociální sítě

Plná šrajtofle - to je obrázek dne...chudí, jsou vlastně i ti bohatí. 

Stanislav Biler - sociolog 


Základní otázka zní prostě a triviálně: proč jsou v České republice tak nízké mzdy?

Následující: proč máme skoro nejnižší minimální mzdu v Evropě? A proč se jedná o částku, za kterou ani nelze vést důstojný život?
A pak třeba složitější: proč se k nám stěhují takřka výhradně jen korporace, které hledají nízce kvalifikovanou pracovní sílu ochotnou poslušně pracovat za částky, za které by u našich sousedů nikdo nevstal z postele? 

Co jsme si nově uvědomili, je skutečnost, že chudí jsou vlastně i ti bohatí. 

ČSSD se v Česku pokouší zavést komunismus. 

Tak nějak by se daly shrnout reakce na návrh sociální demokracie, že by se snížily daně pro 90 % obyvatel a zvedly se pro zhruba 10 % zbývajících. Bezprostřední reakcí bylo, že chce trestat úspěšné. Když hlavy vychladly, na povrch vyplynuly mnohem zajímavější věci. Například že už v nějaké divné mutaci komunismu všichni dávno žijeme. Byť katalogové šumperáky nahradily katalogové šmoulí domky na předměstí. 

Jednou z hlavních otázek je, zda je možné výdělek 50 tisíc hrubého opravdu považovat za nějaký velký úspěch, když je jen o deset tisíc vyšší než minimální mzda v sousedním Německu. Ta je aktuálně 1473 eur a v Česku její hranici překročí zhruba 16 % pracujících.Takže 28 let po sametové revoluci, jedním z jejíchž tehdejších - ekonomických - cílů bylo Německo minimálně dohnat, pouze česká elita zvládne dosáhnout na příjem, který v této sousední zemi mají zaručen nekvalifikovaní pracovníci, kteří se věnují zametání ulic. 

Je celkem jedno, jaké jsou názory na návrh sociální demokracie. Progresivní zdanění je v rámci západního světa standard, návrh ČSSD lze stěží považovat za radikální, jakékoli zvýšení daní vždy vyvolá vášně.V českém mediálním prostoru se navíc k ekonomickým tématům z pozice expertů vyjadřují takřka výhradně zaměstnanci bank a investičních společností a těžko někoho překvapí, že jsou proti tomu, aby měli vyšší daně.
Apokalyptické scénáře, podle kterých po mírném zvýšení daní čeká Česko odliv vysoce kvalifikovaných pracovníků, je nutné brát s rezervou. Všichni z dotčených profesí dávno ví - můžeme klidně zůstat třeba u oblíbených profesí lékařů a IT specialistů -, že je za našimi západními hranicemi čekají násobně vyšší příjmy bez ohledu na výši daně. Slabou stránkou těchto temných vizí je, že se Češi obecně málo stěhují za prací i v rámci země, natož aby ji vůbec opustili. Společnou národní charakteristikou je, že se zde nakonec všichni se vším smíří. V dobrém i ve zlém. 
Do voleb se dočkáme nejspíš od každé strany nějakého návrhu na změnu daní, nejspíš na její snížení pro všechny, a stejně tak nějak čekáme, že se po volbách v této oblasti nic dramatického nestane, protože se nikdy nic dramatického nestalo. Přesto by byla škoda na tohle téma rezignovat, protože vyvolalo mnohem zajímavější otázky – a na ty by se voliči opravdu ptát měli. Vyvěrají totiž z momentálního prozření, že jsme všichni vlastně docela chudí.

Češi, proletariát Evropy 

Základní otázka zní prostě a triviálně: proč jsou v České republice tak nízké mzdy? Následující: proč máme skoro nejnižší minimální mzdu v Evropě? A proč se jedná o částku, za kterou ani nelze vést důstojný život? A pak třeba složitější: proč se k nám stěhují takřka výhradně jen korporace, které hledají nízce kvalifikovanou pracovní sílu ochotnou poslušně pracovat za částky, za které by u našich sousedů nikdo nevstal z postele?

Je třeba řešením dominující nátlak průmyslu, aby šlo víc děcek na učňáky a míň děcek na gymnázia a vysoké školy? Není to náhodou spíš jen začarovaný kruh, kdy více manuálních pracovníků bude i nadále přitahovat více firem vyžadujících více manuálních pracovníků? Otázky jsou samozřejmě jen řečnické a obsahují také odpovědi. A je jich jen pár ze všech těch, které vyvěrají na povrch. 

Bludný kruh nízkých mezd nevyřeší armáda lidí, kteří nic víc než ochotu pracovat za málo nabídnout nemohou. A řešením nejsou ani politici - a v tomto hraje první housle také prezident -, kteří zesměšňují vyšší vzdělání a volají po učňovských oborech. Aniž by to vyslovili, volají tak po chudobě všech - po stagnující chudobě celé země. 

Líp nikdy nebude 

Konkrétní politický návrh na cestu ven z tohoto bludného kruhu aktuálně neexistuje. Vyšší daně pro trochu bohatší od levice ani nižší daně od pravice nejsou cestou ven, to je jen korekce a zakonzervování současnosti. Není to vize budoucnosti, není to žádný Marshallův plán k lepším zítřkům. 

Příklad Petra Honzejka - lékař s 36 tisíci čistého, který má tři děti, ženu na mateřské a má co dělat, aby to zvládl - je přesný. Přesný v tom, že pak si totiž můžeme lépe představit, jak asi mohou stejnou situaci zvládat ti všichni pod ním, těch zbylých 90 %, kteří tohle musí řešit s příjmem 26, 20, 16 nebo 12 a míň čistého. Asi blbě, co? Docela by mě zajímalo vysvětlení všech těch mluvících ekonomických hlav, jak je vůbec možné, že ti lidé ještě žijí a jak to přesně - podle nich - dělají.Je to revoluční pohled. Pokud může ve veřejné debatě nahlas zaznít, že člověk s padesáti tisíci hrubého je na tom vlastně docela špatně, pak se můžeme konečně ptát, jak pomoci těm 90 % pracujících pod ním. 
Jistou absurditu celé debaty ilustruje skutečnost, že u nás za vyšší mzdy prakticky nikdo a nikdy nestávkuje a nestávkoval. To je situace, která je v zemích, jako jsou Německo nebo Francie, naprosto nepředstavitelná a nemyslitelná.Trvalo to, ale konečně se třeba začalo hovořit o tom, že si není možné individuálně vyjednat férový tarif s korporací jako mobilní operátor. Takže ještě chvilku a začne být zřejmé, že jako rovný s rovným nemůže o dovolené, pracovních podmínkách a svém platu hovořit ani uchazeč o práci třeba v Amazonu. Sice to opět některá média přirovnají ke komunismu, nicméně ti vzdělanější, kteří ví, že svět nezačal minulý týden, budou vědět, že takhle funguje západní kapitalismus nejpozději od roku 1945.

 Smiřte se s tím.

Zatím však žijeme v Česku, kde došla absurdita až tak daleko, že premiér České republiky musel orodovat u řetězce provozujícího prodejny Albert, aby zaměstnancům o trochu zvýšil mzdy. Lidl pak překvapil tím, že sám zvedl nástupní plat na 23 tisíc hrubého, čímž musel rozplakat armádu učitelů, sociálních pracovníků, mladých lékařů nebo právníků, kteří si o tomhle mohou nechat jen zdát. Do této debaty ještě vstoupila banka JP Morgan, která vyřadila Česko z vyspělých zemí, protože HDP na obyvatele nás řadí k těm rozvojovým.V povzdálí pak velmi intenzivně mlčí Andrej Babiš, který sice chce, aby bylo líp, ale bylo by dobře, aby se ho nikdo nikdy nezeptal, kolik že přesně berou lidé v jeho holdingu a co že přesně nabízí dalšího krom dřiny ve svých fabrikách a buzerace živnostníků. 

Závěr je pak tristní. 

V České republice neexistuje politický program nebo konsenzus, jak se dostat z pozice levné montovny roku 2017 na úroveň alespoň vzdáleně připomínající Německo nebo Dánsko. Neexistuje od levice, od pravice, od středu, od Marťanů, od nikoho. Existuje pouze spousta návrhů, jak tohle všechno zachovat.Vyděšené reakce na úpravu daní odhalily nepříjemnou skutečnost, že máme dokonce strach, abychom o tohle málo nepřišli. Tragédii pak dokresluje masa nespokojených pracujících, kterým požadavek na zvýšení mezd nestojí za nepohodlí stávky a raději tiše doufají, že jim někdo sám od sebe přidá pár stovek a zachová stravenky.Co jsme si nově uvědomili, je skutečnost, že do této nespokojené masy patří nejen mytické prodavačky z Bruntálu, ale také lékaři z Prahy. Že tak nějak chudí jsou vlastně i ti bohatí. Možná, že až si vydupeme stejné ceny za mobilní tarify jako v Polsku, začneme chtít také mzdy jako v Německu. Možná. Možná se toho mé děti dožijí. 

Ale raději je naučím německy.


#Česká písnička, Exekutor v Česku, Až ztichnou bílé skály, Blogeři sobě, Diskuze a debaty, Dlouhá cesta, jak na to, Paměť, Sociální sítě 

Přátelé to si řekněte a sdílejte!


Sestry pro všechno. Absolventky k lůžku nepřicházejí a „staré“ sestry toho mají plné zuby a odcházejí. Ty, co zůstávají, jsou unavené, vyčerpané, možná vyhořelé a mnohé nechápou, že to, na co ony jsou zvyklé – tedy dělat všechno, ty mladé sestry už dělat nechtějí.


Odborné a vzdělané sestry lékaře zastoupí

Zdravotní sestra vysokou školu potřebuje, jinak bude uklízečkou ještě hodně dlouho!

"Jaké chceme sestry? Takové, které dělají práci sestry a delegují některé úkoly na sanitáře a ošetřovatelky, kteří dělají činnosti sanitářů a ošetřovatelek? Sestry, které dělají práci sestry a mají dostatek času nejen na pacienta, ale i na výchovu mladých kolegyň? Sestry, které dělají práci sestry a mají dostatek času samy na sebe, na odpočinek a na rodinu? Chceme sestry, které se nenechají zneužívat a dokážou si obhájit svoji práci? Nebo chceme sestry, které dělají všechno?"

V dobách dávno minulých nebyly žádné sestry, pouze laičtí pečující. Počátky organizovaného ošetřovatelství jsou spojeny s charitativní činností a s činností náboženských řádů a kongregací. Ošetřovatelství bylo zaměřeno na laickou službu trpícímu a prováděly jej osoby bez jakéhokoliv odborného vzdělání. Práce u nemocného se skládala z jednoduchých úkonů – mytí, stravování, úprava polohy nemocného, převazování ran, podávání léků ústy. Historické ošetřovatelky se staraly o nemocného se vším všudy – uklízely pokoje nemocných, praly, sušily, skládaly obvazy i nemocniční prádlo.

S rozvojem medicíny začali lékaři postrádat pomocníky, kteří by plnili jejich pokyny a dohlíželi na nemocné v době jejich nepřítomnosti. Sestry se začaly vzdělávat v kurzech a v ošetřovatelských školách od původně dvouletých až po nám známé čtyřleté střední zdravotnické školy. Práce sestry se stávala více náročnou.

Jakmile se objevila nějaká práce u pacientů, kterou už nezvládali pro časovou vytíženost lékaři, byla svěřena sestrám. A sestry se jí nadšeně chopily. Ještě já pamatuji dobu, kdy na standardním oddělení podával i.v. injekce pouze lékař – ale ty injekce byly zhruba 3 ráno a 3 večer a aplikovaly se jednorázově kovovou jehlou.

Pak přišla doba, kdy ordinace i.v. léčiv byla úplně běžná u každého druhého pacienta a bylo možné je aplikovat daleko pohodlněji intravenózní kanylou, kompetence byla tedy předána sestrám. A sestry se nebránily. Která nebyla ráda, když jí bylo umožněno udělat náročnější práci – podání transfúze, vytažení drénu…

Takže sestrám postupně přibývala práce odborná, ale ta „méně odborná“ jim jaksi stále zůstávala, protože lidí, kteří by ji dělali, nikdy nebyl nadbytek. Sestrám sice pomáhají ošetřovatelky, sanitářky a sanitáři s nižší kompetencí, ale pořád to je sestra, kdo je schopen plnohodnotně zastoupit pomocný personál. Zkrátka – sestra zvládne práci sanitáře, opačně to nejde. Pro každé zdravotnické zařízení je výhodnější přijmout jednu sestru než dvě ošetřovatelky, protože sestra udělá práci sestry a ještě práci ošetřovatelky.

Dnes sice máme moderní pomůcky, ale hádejte, co by se stalo, kdyby vypadla dodávka balených sterilních mulových čtverců? Vsadím se, že sestry by vyfasovaly balík mulu s rozkazem, ať ho nastříhají a složí čtverce ke sterilizaci. Pořád platí, že jakmile se objeví nějaká práce, která je třeba udělat, přisune se k sestrám.

Všichni si na to zvykli – že sestra dělá to, co je potřeba, od počítání špinavého prádla přes měření teplot v lednicích až po výměnu tracheostomické kanyly za jeden plat. Všichni si na to zvykli, že sestra poslouchá, co se jí řekne, že přijde do práce v sobotu za nemocnou kolegyni, že se v poledne sebere a jde ze směny domů, protože je méně pacientů a je třeba stáhnout přesčasy. Všichni si na to zvykli,že sestra přijde v době volna na provozní schůzi či na transfuzní školení. Všichni si na to zvykli, že není-li k dispozici sanitář, sestra odtlačí lůžko se stokilovým pacientem na rentgen. Všichni si zvykli, že odejde-li v průběhu roku pár sester na mateřskou či jinam, nic se neděje, protože nastoupí absolventky.

Jenže ono to najednou nefunguje… Absolventky k lůžku nepřicházejí a „staré“ sestry toho mají plné zuby a odcházejí. Ty, co zůstávají, jsou unavené, vyčerpané, možná vyhořelé a mnohé nechápou, že to, na co ony jsou zvyklé – tedy dělat všechno, ty mladé sestry už dělat nechtějí. Proč taky? Ze zvyku? Mladé sestry na to zvyklé nejsou. Pro peníze? Výplata kolem 15 000 ve směnném provozu není žádné terno. Z lásky k lidem? To samozřejmě lze, ale jen do té doby, pokud se ta „láska“ z druhé strany vrací. A tím nemyslím jenom od pacientů. Představte si sestřičku, která celý den jezdí jako motorová myš a odpoledne dostane kartáč od vrchní či staniční, že nemá razítko v dokumentaci.

Neochota mladých nastupovat k lůžku se přičítá nutnosti studovat vysokou školu, přičemž někteří lidé předpokládají, že sestra vysokou školu nepotřebuje. A já se ptám, která?
Ta, co uklízí skříně, počítá špinavé prádlo, převléká prázdná lůžka po odchodech pacientů, běhá se zkumavkami do laboratoře a s výsledky z laboratoře, roznáší po pokojích čaje, umyvadla, otírá stolky, desinfikuje mísy a bažanty, chystá nástroje k odeslání na sterilizaci, krmí pacienty bez poruchy polykání, kontroluje teplotu v lékárně, ukládá svršky pacientů do šatny, půjčuje si po ostatních odděleních čisté prádlo či berle, vytírá pacientem vytopenou koupelnu, vozí kompenzované pacienty na vyšetření a pomáhá jim s hygienou, tiskne či kopíruje řád oddělení a edukační materiály, doplňuje pomůcky ze skladu?

Nebo ta, která je respektovaným odborníkem v ošetřovatelství a kromě řady odborných znalostí a činností zvládá holistický přístup k pacientovi a k jeho potřebám, dokáže pacienty a jejich příbuzné srozumitelně edukovat, má na výši komunikační dovednosti, a svým vzděláním, kultivovaným chováním a osobností posiluje prestiž svého povolání a je kvalitním partnerem lékařům?
Ta první sestra vysokou školu opravdu nepotřebuje. A taky je potřeba říci, že výše zmíněné činnosti by vůbec neměla dělat sestra! To je práce pro písařku, uklízečku, sanitáře a ošetřovatelku. Naopak sestra jako odborník v ošetřovatelství by měla mít nejvyšší standardní vzdělání současnosti. Tak jako ho má třeba porodní asistentka jakožto odborník v péči o ženu nebo učitel, jakožto odborník ve vzdělávání.

Ještě ke konci minulého tisíciletí byla nejvyšším standardním vzděláním maturita, a máme řadu vynikajících sester s maturitou ze starých zdrávek. V jejich případě je samozřejmě hloupost je nutit, aby si dodělávaly vysokou školu, pokud samy nechtějí. Ale svět se mění, a to, co dříve byla maturita, je dnes bakalářský stupeň VŠ (případně absolutorium na VOŠ). Nezabráníme maturantům pokračovat ve studiu na VŠ/VOŠ! Jsem přesvědčená, že i kdyby nebylo terciální vzdělání pro sestry povinné, stejně by ho v dnešní době většina sester absolvovala, a to nejlépe hned maturitě, kdy je člověk nezatížen rodinou či jinými závazky. Vzdělání je investice do budoucnosti, a i průměrně chytrý člověk ví, že s VŠ/VOŠ bude mít šanci na lepší, zajímavější, či lépe placenou práci i v jiném oboru než vystudoval. Může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak jediné, co s tím můžeme dělat. Pokud bychom chtěli, aby středoškoláci nastupovali v 19 letech do práce, museli bychom vysoké školy zavřít. To chceme?

Chceme, aby absolventky nastupovaly do zdravotnictví? Pak se musíme starat, aby ta práce byla co nejatraktivnější. Financemi, pracovní náplní, možností osobního rozvoje a benefity. Je mi jasné, že některá povolání budou vždy atraktivnější, ale určitě máme co zlepšovat.

Jaké chceme sestry? Chceme sestry, které dělají práci sestry a delegují některé úkoly na sanitáře a ošetřovatelky, kteří dělají činnosti sanitářů a ošetřovatelek? Chceme sestry, které dělají práci sestry a mají dostatek času nejen na pacienta, ale i na výchovu mladých kolegyň? Chceme sestry, které dělají práci sestry a mají dostatek času samy na sebe, na odpočinek a na rodinu? Chceme sestry, které se nenechají zneužívat a dokážou si obhájit svoji práci? Nebo chceme sestry, které dělají všechno?

Lenka Šnajdrová

#Věda a terapie, Závislost, Zdraví, Komentáře, Krásné ženy, Lékař, Memory, Paměť, Řešení problémů, Sociální sítě

Zastavení paměti a digitální historie. Pozitivní zásady Google jsou okénkem svobody člověka na zemi...a krok za krokem do budoucnosti nás vede!

Fanfáry trubačů už hraje nová generace.

EX PARVIS SAEPE MAGNARUM MOMENTA RERUM PENDENT (Livius, Dějiny)

Na malých věcech závisí často osud velkých událostí

Je mnoho příběhů co o tom vypráví. Z historie jsou to pohádky a zkazky.
Pověsti se také udržují a jsou předávány z generace na generaci. Psané slovo a tisk a v digitální době internetová data je udržují. Jsou to na dnešní dobu především obrázky a digitální fotografie. Nejen sociální sítě jsou aktivní. Lidi se ovšem předělat nepodaří...ty výlevy trollů, psychopatů i nesnášenlivost.
A videa jsou už dokonalá, díky pane Google!

Tak tedy vzhůru do děje života a jeho malých velkých věcí. Vždyť žít je tak krásné!
Zbavme se trollů a psychopatů tím, že se s nimi nebavíme. Prostě je ignorovat.

Ďáblův režim a rudí trpajzlíci v Česku

Memory - paměť národa bez svornosti
Českoslovenští letci, kteří za války bojovali v barvách britského letectva

RAF, mají na pražském Klárově  svůj nový pomník. Slavnostního večerního odhalení se zúčastnil také vnuk tehdejšího britského ministerského předsedy Winstona Churchilla.
Autorem bronzového památníku je britský sochař Colin Spofforth.  Pomník má podobu dvoumetrového okřídleného lva, který stojí na betonovém podstavci pokrytém českou žulou. Kruhový podstavec při pohledu shora vypadá jako znak českého vojenského letectva. Oplátování a nýtování na jeho boku má napodobovat plášť letadla.
Velká roztažená křídla symbolizují zřejmě perutě (název letky) Akce se zúčastnili také českoslovenští piloti, kteří v britské RAF během války bojovali.

Při odhalení přeletěla nad Klárovem stíhačka Spitfire, na kterých Čechoslováci u RAF bojovali. Myšlenka na vznik pomníku připomínajících dva a půl tisíce letců pochází od britské komunity žijící v Praze. Na tento projekt vybrala během jednoho měsíce 3,3 milionu korun.
Proti umístění pomníku jsou pražští památkáři. Viz obrázek.

Co je to svornost? Paměť? Občané v Česku jsou lidské ovce. Snadno zlu uvěří a v něm žijí.  Pasou se na rudém trávníku.

Československo je přemalováno na červeno rudými trpajzlíky. A ta barva drží dlouho na každém, kdo se jen dotkl a nevydržel.

 Ďáblův režim a trpajzlíci jsou stále připraveni. Škodit demokracii i paměti národa.

Poznámka: No jo...je to ostré a padne to na hlavy hajzlů co věznili zabíjeli inteligenci a vojáky co bojovali za svobodu. Rudý Trpajzlík neváhá zabít svého přítele - nezapomínejme!

Český prezident Václav Havel a moře. Memory.


Čím je kdo moudřejší, tím bývá skromnější.
Zemřel český prezident Václav Havel

Člověk který změnil svět! 

To není málo. Ikona demokracie. Slušný člověk a jediný prezident po Masarykovi co nebude zapomenut! Vzor člověka i pro jedince co jim vzory vadí, lidem malým, zapomenutým...
President Obama is paying tribute to one of history's great freedom fighters, former Czech president Vaclav Havel.
"He played a seminal role in the Velvet Revolution that won his people their freedom and inspired generations to reach for self-determination and dignity in all parts of the world," Obama said a statement.
Havel, a playwright and dissident whose words helped bring down communist rule in Prague and throughout Eastern Europe, died Sunday at age 75.



Poznámka - Když někdo umře, tak si vždycky říkám, první noc, kdy tady na světě není...jako první noc na tomhle světě, kdy svět usíná bez něj...je to strašně zvláštní pocit, když se narodí dítě, tak si zase všichni říkají, první noc, kdy je na tomhle světě a poprvé v noci tady s náma spí ...smrt a zrození je hodně o tom , že jsme tady společně, dohromady

...vždycky mě to znova fascinuje, že s nějakejma lidma sdílím tenhle svět a v tuhle chvíli a s nějakejma jsem ho sdílela s jinejma ho budu sdílet a oni se mnou a pak přijde ta noc, kdy svět bude usínat beze mě - je to vlastně svým způsobem krásný... jak vlna na vodě...se to houpe.

Dájo nevolej - tango Melody Boys, Myšlenka dne, Česká písnička, Paměť, R. A. Dvorský

R. A. Dvorský

Dájo nevolej - tango 


-Vladimír Eddy Fořt

Pláče mezi mraky větřík,
ach pláče smutně nocí tmou,
Dájo, proč se ke mně vracíš,
když být nemůžeš nikdy mou?

Dávno už jsem ženě jiné
svou lásku navždy musel dát,
bolest už zmlkla, kterou jsem skrýval,
proč jsi mě teď přišla zavolat?

Dájo, nevolej, pozdě je zpátky jít,
neříkej, že mě budeš dál teď ráda mít.

Dávno tomu je, cos mě opustila
a lásku moji velikou jsi zradila.
Bolí, ach, bolí, to kruté jsou slzy tvé,
bojím se, bojím, že odejde štěstí mé.

Dájo, nevolej, musíš teď jíti dál,
jiné už jsem to srdce své do klína dal.

R. A. Dvorský Český zpěvák, pianista, skladatel a nakladatel. Zastával i funkci kapelníka kabaretu Červená sedma. V druhé polovině dvacátých let řídil kvartet Melody Makers, posléze založil soubor Melody Boys. Do roku 1945, kdy byl orchestr rozpuštěn, nahrál přes 2000 skladeb, z nichž mnohé se staly nesmrtelnými.


Melody Boys R. A. Dvorský 

V letech 1925-1929 působil v souboru Františka Cinka - Melody Makers. V roce 1929 pak založil vlastní orchestr Melody Boys, který existoval do roku 1945. Orchestr měl velmi široký záběr, většina jeho členů ovládala několik hudebních nástrojů. Během chvíle se tedy saxofonová sekce proměnila ve smyčce. V jeho repertoáru se nacházely lidové písně, tanga, swing i jazz. R. A. Dvorský dokázal dobře vycítit vkus publika. S orchestrem spolupracovali např. zpěváci Inka Zemánková, Míla Spazierová-Hezká, Jiřina Salačová nebo Arnošt Kavka.

Končí ten čas...Korsické hřbitovy. Menhiry na Korsice. Je-li nutné padnout, musí se jít nebezpečí vstříc. Tacitus (Dějiny) #Cesty po světě, Korsika, Paměť, Taxmeni

Hrob na Korsice (Corse)

Končí ten čas


... poslouchej jak tichý valčík na rozloučenou nám zní
Už zítřek nás dva rozdělí, povede nás bůh ví kam dnes poslední tichý valčík na rozloučenou zní nám - každá pohádka končívá je už marné se ptát proč dnes musí tichý valčík na rozloučenou nám hrát..........
Korsické hřbitovy.

Nejsou tu hroby jako u nás. Nepohřbívá se tu do země. Každá rodina vlastní hrobku, která připomíná spíš kapli. A některé jsou opravdu velké a nákladné.
Prehistorické období života neznámého národa obývajícího ostrov v mladší době kamenné, charakterizují kamenné hrobky a úzké balvany vztyčované na různých místech pravděpodobně z kultovních pohnutek. Nejstarší hrobky těchto obyvatel Korsiky, pocházející z doby asi před 5000 lety, měly podobu kamenných staveb zapuštěných asi metr do země. Na ně se navršoval hliněný násep. V blízkém okolí se vztyčovaly takzvané megality, velké kameny, které měly představovat jakési nepomíjivé tělo mrtvého, v němž bude jeho bytost dál žít.
Korsické hřbitovy
Později se hroby do země již nezapouštěly. Z této doby (asi před 4000 lety) pocházejí korsické dolmeny, jakési kamenné stoly. Jsou to často společné hrobky postavené z několika na hranu vztyčených plochách bloků, které překrývají další kamenné desky.

Na Korsice bylo dosud objeveno podobných dolmenů na sto. V jejich blízkosti stály již dokonalejší megality. Bývaly až 3 m vysoké a metr široké, směrem vzhůru se někdy rozšiřovaly. Říká se jim menhiry. Stále častěji se setkáváme s domněnkou, že měly být útočištěm duše zemřelého. Na Madagaskaru jsou dodnes vztyčené kameny domovem mrtvých, které nebylo možné pohřbít.
Postupem času přejímají menhiry na Korsice stále více znaků podoby člověka. Nejprve byla naznačena pouze hlava a zarovnána záda. Později prehistoričtí umělci dávají kamenům stále věrnější lidskou podobu soch. Tehdy menhiry ztrácejí význam náhrobních stél, nestavějí se už bezpodmínečně v okolí dolmenů a jejich vznik dostává zcela nový obsah.

Menhir byl nositelem nejjednodušší funkce umění. Byl součástí přírody, které dal člověk smysl, kterou povýšil na symbol. Stal se obrazem vnitřního života, prostředkem mezi člověkem a uměním.
Kostelní stavba  Fotografie prohlížejte ve zvětšení.

Ilustrační video k článku o domovech mrtvých na Korsice. Nádherná melodie, krásný text...díky moc Taxmeni.

Je-li nutné padnout, musí se jít nebezpečí vstříc.
Tacitus (Dějiny)
SI CADERE NECESSE EST, OCCURRENDUM DISCRIMINI


#Cesty po světě, Korsika, Paměť, Taxmeni, Trampské písničky,

Bob Hurikán. Až tě tvá dívenka zklame

Bob Hurikán
BOB HURIKÁN

Nač bát se dívko tolik lidí,
Myslíš že nás hned někdo vidí,
Měsíc když skáče po stromech jak ptáče nám to závidí.
Přijď dívenko z města radši,
Tam kde stromy cestu značí,
Před chajdou nás čeká, tráva měkká, nám to postačí.

R: Já příjdu za tebou, dívenko má,
Nás nikdo neuvidí, když bude tma.
Kousíček za chatou, místečko mám,
Tam nemůže nic naši lásku vzít, dívenko má.

Děvčátko když je zima a mráz,
Počkáme na jaro, až přijde zas,
Když slunce zajde noc už jistě najde v lásce někde v nás
Měsíc až za horama,
Toulat se bude pod hvězdama,
Počkáš tam chvíli, kde jsme snad byli já a ty sami

R: Já příjdu za tebou... 


Bob Hurikán alias Josef Peterka ....Bob Hurikán, autor prvních českých dějin trampingu a ve své době vysoce populárních kovbojek získal své přízvisko Hurikán již ve dvacátých letech podle stejnojmenné posázavské osady.

Zpívající král komiků Vlasta Burian nejlepší antidepresivum


Vlasta Burian Král komiků zpívá
Vlastním jménem Josef Vlastimil Burian
(9. dubna 1891 Liberec — 31. ledna 1962 Praha)
Ještě dlouho nebude druhý Vlasta Burian, poslouchejte při klidném posezení s vínečkem, to si odpočinete. Nejlepší psycholog a medicína na bolest zaručená. Vždy se cítím mnohem lépe, když si ho poslechnu. Je to trvalka, která se nikdy neokouká, dá se poslouchat stále a neuvadne.
Jakási Céline Dione, to je tedy podle mne (můj názor) vedle Vlasty kus látky obyčejné (lidově hadr...)

Karel Hašler Ta naše písnička česká - Písničkářova historie Karel Hašler (31. října 1879, Zlíchov – 22. prosince 1941, Mauthausen)

Karel Hašler
Nikdy už se nic nenavrátí
...na chvíli ten sen , na malou chvíli ten krásný sen přece jen se nám znovu vrátí
Já místo znám tam lásku mám tý svý srdce dám... Léta krásná nám život dávno vzal
řeka zpívá to jenom pro nás.... Ta naše písnička česká...
Tak je možno vzpomenout na písničkáře století
Karel Hašler se narodil 31. října 1879 v Praze. Od kočovné společnosti se dostal do Národního divadla. Účinkoval i v různých kabaretech a varieté (Lucerna, Rokoko). Po vzniku Československa několik let vedl Lucernu a založil v Praze velkou revue.

Písničky začal skládat již před první velkou válkou pod vlivem svého švagra Rudolfa Frimla. Jeho písně se rychle staly velmi populární nejen pro výrazný patriotický obsah a lásku k Praze, ale také kvůli krásným melodiím a ironii vůči politikům. Mnohdy mu prý stačil jeden den, aby o nějakém dalším skandálu složil a nazpíval novou píseň a brzy ji zpívala celá Praha. Postupně se stal populárním kabaretiérem a jeho úspěchy vedly k bohémskému stylu života, který se nelíbil jeho manželce Zdeně. Hádali se o výchovu synů a od třicátých let žili odděleně.

Vážený a milý Karle, vše nejlepší k tvým dnešním narozeninám a díky za všechno, co jsi pro nás udělal. Určitě nezapomeneme a na tvou počest si dnes zazpíváme třeba tu "Po starých zámeckých schodech" nebo tu našiˇ"Českou písničku". Pořádně to oslav, určitě tam máš spoustu kamarádů do partičky karet a nebeští číšníci ti stále dolévají. Dnes naplníme i my své číše, abychom potvrdili tvůj dávný odkaz: "Odcházím na sklenku vína, zvící jednoho litru." Karel Hašler
Karel Hašler (31. října 1879, Zlíchov – 22. prosince 1941, Mauthausen)
 Filmy - již během první války (např. AHASVER, BATALION či VARHANÍK U SV. VÍTA). Hned první český zvukový film TONKA ŠIBENICE (1930) pak byl uveden dvěma jeho písničkami. Roku 1932 hrál v Innemannově filmu PÍSNIČKÁŘ, který sám napsal a je vlastně jeho biografií. Odsud pochází mimo jiné i šlágr známý i dnes - Ta naše písnička česká. V následujících letech vytvořil na dvacet filmových rolí, z nichž za zmínku stojí hlavně Josef Dobrovský z filmu ZA RANNÍCH ČERVÁNKŮ (1934). Objevil se třeba v MATCE KRÁČMERCE s Antonií Nedošínskou, AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK (1935) s Hugo Haasem, HORDUBALOVÉ (1937), ŠVANDOVI DUDÁKOVI (1937), BABIČKA (1940), PANTÁTA BEZOUŠEK (1941), ROZTOMILÝ ČLOVĚK (1941) s Oldřichem Novým a Natašou Gollovou. Za druhé světové války pořádal pro lidi písňové večery burcující vlastenectví a odpor proti okupantům. Gestapo si pro něj přijelo na natáčení exteriérů pro film MĚSTEČKO NA DLANI. Byl internován v koncentračním táboře Mauthausen, kde jej umučili 22. prosince 1941. Odhaduje se, že napsal až tři sta písniček.

Opravdu krása. Vynikající písnička, úžasná. Nemám slov. Člověka mrazí v zádech. Skvělý vlastenecký zážitek. Pan Hašler byl zřejmě za ni za protektorátu popraven.

  Snímek z nového CD Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy v Praze (VUS UK) "PÍSEŇ ČESKÁ". From the new CD of the Charles University Choir, Prague "CZECH SONG".
 Soli: Magdaléna Borová, Vladimír Javorský Dirigent - Conductor Jakub Zicha  Hašler Hasler naše písnička česká czech song Vysokoskolsky soubor Univerzita Karlova VUS UK Charles University Choir Borova Javorsky Zicha

Kde slzy tečou a vzpomínky se přikrádají s psaným textem

Selfie
Vzpomínka na rodiče a dětství
K výchově mých rodičů nemám absolutně žádné výhrady. Právě naopak, prožila jsem nádherné dětství. Rodiče byli nesmírně hodní a vychovávali nás tak, že k jejich výchově nemohu mít sebemenší připomínku. Oba byli obyčejní lidé, tatínek byl sirotek od 6 let a aby nemusel do siročince, tak si ho přehazovali příbuzní... mamince umřela maminka když jí bylo asi 5 a to, co prožila s macechou by bylo na román, tedy smutný román. A když se pak potkali založili manželství přímo příkladné. Nikdy se nehádali- nebo pokud se hádali, tak já nevím kdy, prostě jsem je neslyšela se hádat.

Vše se u nás řešilo v klidu, bez emocí, když bylo nutno, tak pokáráním, ale nikdy ne výčitkou... a co si pamatuju, tak vychovávali hodně takovou "jemnou" a neokázalou pochvalou. Horší známku komentovali slovy, to je škoda, že se ti to nepovedlo, však ty si to určitě opravíš. Když jsme něco s bráchou vyvedli, jako děckám pochopitelně se nám to dost často podařilo, tak tatínek řekl, že to, co jsme udělali asi nebylo to nejlepší a poslal nás se třeba omluvit nebo to jinak napravit...
Nikdy u nás nebylo takové to "medové oslovování", nebo já nevím jak to napsat, ale já jsem cítila velikou lásku mezi rodiči a k nám dětem. Museli se hodně uskromňovat, abychom oba s bráchou vystudovali VŠ a oni z toho jako obyčejní lidé měli radost, že budeme mít život lehčí a vzdělání že je moc důležitá životní deviza... tak to brali. Tatínek byl takový málomluvný, ale když něco řekl, mělo to váhu.

 Nikdy jsem nezažila pocit prázdnoty, strachu, nepochopení, naopak doma bylo krásně teplo a hřejivo a pocit velké jistoty, že je tu někdo, kdo na mne má čas a má mne rád, věří mi ( či důvěřuje, nevím co je výstižnější slovo)  a stojí za mnou.
Když mi tatínek v 59 letech umřel, moc to bolelo a dodnes mi chybí, kolik rad mi ještě mohl i v dospělosti dát, když jsem někdy byla bezradná... byl to velmi moudrý člověk a děti by v něm měli milujícího dědečka. Co nestihl dokončit ve svém životě, to převzala na svá bedra moje maminka, ta mi byla i v dospělosti strašně moc nápomocná, neznala slovo to nejde, nemám čas, nějak si to zařiď...
Mým rodičům děkuju za to, jak nás s bráchou vychovali a co pro nás, mnohdy na úkor sebe, udělali, aniž by v sebemenším náznaku čekali na projevy vděku. Ale já jim za to vděčná jsem. Moje dětství bylo moc krásné.
Mamince se to teď v jejím vysokém věku snažím vrátit a být zase oporou já pro ni, ale nevím, jestli to vždycky dokážu tak, jak to dokázala ona...

Zdroj: stylizováno podle vzpomínky na dětství

Antonín Dvořák smuteční mše je reflexe lidského bytí, smyslu žití a umírání

Ilustrační foto kostelní produkce Rekviem


Náročné kostelní skladby jsou pochopené už zralými a zkušenými znalci umění a historie. Moje snaha je ukázat něco z díla A. Dvořáka a té doby pro snažší pochopení a začátek víry, naděje v těžkém životě člověka moderní doby

pro seznámení s dílem Antonína Dvořáka shlédněte alespoň vybraná kvalitní videa s určitým dějem v chrámovém prostředí, nejblíže se mi zdálo pojetí života a smrti co připomíná hloubku víry a myšlenek člověka a jeho lidství.

Rekviem - smuteční mše pro sóla, sbor a orchestr b-moll, op. 89 Antonína Dvořáka je velká vokálně-instrumentální skladba, patřící (společně např. s Berliozovým či Verdiho Rekviem k umělecky nejpřesvědčivějším a nejvýznamnějším skladbám tohoto typu celé hudební historie.
Antonín Dvořák zkomponoval Rekviem na začátku vrcholného období své tvorby, v roce 1890. Skladba se neváže ke konkrétní osobě či události, ale je jedinou velkou reflexí obecně znepokojivých otázek lidského bytí, žalu a útěchy ve smrti, smyslu žití a umírání, stejně jako naděje. Dvořák byl hluboce věřícím člověkem, proto i toto geniální dílo je prodchnuto obdivuhodnou čistotou víry, duchovností, pokorou a nevšední autenticitou myšlenek. Všechny pocity, které v nás vyvolává vyvěrají z osobní Dvořákovy filozofie a jejich umělecká realizace je formálně i obsahově dokonalá.
Stavba skladby není zcela typická, dělí se na dva hlavní oddíly, z nichž každý je v rámci základních liturgické úseky mše dále dělen, první na osm, druhý pak na 5 jednotlivých částí, do kterých skladatel umísťuje prostřednictvím spojování či rozdělování celý zpívaný text mše. Navíc ještě vkládá mezi části „Sanctus“ a „Agnus Dei“ lyrickou větu „Pie Jesu“, vytvořenou na základě závěrečného textu sekvence „Dies irae“. Základní melodický motiv skladby, tvořený dvěma vzestupnými půltóny, mezi něž je vložena velmi teskně působící zmenšená tercie, celé dílo uvozuje a postupuje v mnoha variacích dál jako tzv. příznačný, čímž je prostupuje jako neodbytná a trvalá tísnivá eschatologická otázka. Není bez zajímavosti, že tento motiv inspiroval i další významné české skladatele natolik, že jej použili ve svých pracích.
AEQUAT OMNES CINIS, IMPARES NASCIMUR, PARES MORIMUR (Seneca Mladší, Listy Luciliovi) Všechny srovnává smrt: nerovni se rodíme, rovni umíráme.
Dvorak Requiem mass op. 89, Requiem Aeternam part 1

Já už jdu Ringo Čech. Oběd s Bohem

Přidat popisek

Feudál cestuje po svých pozemcích a nejednou spatří v davu člověka, který je mu velmi podobný.


Kývne na něho, zavolá ho k sobě a ptá se:
“Hej, nesloužila někdy tvoje matka na mém zámku?”
“Ne, výsosti, můj otec!”

Oběd s Bohem
„Mami, dnes jdu na návštěvu k Bohu,“ řekl jednou synek své udivené matce.
Protože věděl, že je to k Bohu daleko, zabalil si do tašky několik sladkých tyčinek a limonádu. Pak se vydal na cestu.
Když přešel asi tři ulice, potkal starou paní. Jen tak seděla a zírala na pár holubů. Sedl si k ní na lavičku a otevřel svou tašku, aby se napil. Vtom si všiml, že stará paní vypadá hladově a nabídl jí čokoládovou tyčinku. Ona ji vděčně přijala a usmála se na něj tak krásným a milým úsměvem, že ho chtěl vidět ještě jednou a nabídl jí i limonádu.
Tak tam seděli celý den, jedli a usmívali se na sebe, ale nemluvili.
Když přišel večer, chlapec si uvědomil, že je pozdě, vstal a šel domů. Po chvíli se však otočil, doběhl zpátky ke staré paní a objal ji. A ona se na něj usmála snad tím nejkrásnějším úsměvem.
„Tak co, potkal jsi Boha?“ zeptala se maminka synka, když dorazil domů.
„Já jsem s ním dokonce obědval!“ odpověděl syn. „A víš ty co? Má ten nejkrásnější úsměv, jaký jsem kdy viděl!“
Mezitím přišla domů i stará paní a její syn se jí zeptal, čím to, že celá jen září.
„Jedla jsem s Bohem v parku čokoládové tyčinky,“ odvětila. „A víš co? Je mnohem mladší, než jsem čekala.“
František Ringo Čech Já už jdu

Máme tu nový den a skvělou energii s Vanessa Mae - Laughing Buddha. #Krásné ženy, Lidský mozek a chování, Paměť, Qui tacet..., Vanessa Mae,

Alison Balsom

Foto Alison Balsom: Dárek pro čtenáře (rozbalit šetrně ...)
Máme tu nový den a skvělou energii.
Paměť na této stránce má být prvotní, ale jak den přinesl, podávám připomínku na to, co se kolem nás děje (nebo neděje, ale mělo by se) Nepolitizujme, buďme v klidu a přemýšlejme o tom, kam ten svět spěje. Přehrajte si zde skvělá videa, čerpejte pozitivní energii.

 Dobijte baterky s Vanessou Mae. Hledejte další články, informace a zkuste hledání ... najde každé slovo na všech webech autora - garantuji!
Vanessa Mae - Laughing Buddha


Cool! I don't know this sound is produced by a violin, i was like, 'when is she coming up is this song' the whole time, until i realised that a violin produce this type of sound because it is kinda different than the one i play.

Dávat by člověk měl rád, a to rychle a bez váhání. “Nic není tak hořké jako dlouhé čekání. Vděčnost za dar je tím větší, čím kratší dobu na sebe nechal čekat”.

...kdo dobrodiní nesplácí, chybuje víc,
Ilustrační video Petr Novák

Já budu chodit po špičkách


Seneca byl představitelem římského stoicismu a hledal odpovědi na otázky, v čem tkví smysl života a přátelství, co je smrt, hledal cesty k duševní vyrovnanosti. Podávám zde úvahy z jeho spisu O dobrodiních, který Seneca napsal až ke konci svého života...
Dávat by člověk měl rád, a to rychle a bez váhání. Ono váhání může totiž vyvolat pocit, že dáváme proti své vůli. Také by si měl člověk dát pozor, aby svým prokazováním dobrodiní druhého neponížil. “Nic není tak hořké jako dlouhé čekání. Vděčnost za dar je tím větší, čím kratší dobu na sebe nechal čekat”.
Umění je nejen dobrodiní poskytovat, ale umět ho i přijímat a projevovat vděčnost. I když člověk dobrodiní přijímá, musí hledat lidi, kteří jsou jeho vděčnosti hodni. Přijímat by se mělo s radostí, sluší se také dárci hned poděkovat, vřele a zřetelně.

Pokud je člověk vděčný doopravdy, myslí na odplatu hned, jak přijímá.

I přesto, že se budeme řídit Senecovými radami, může se nám stát, že se naše prokazované dobrodiní setká s nevděčností. Nevěsme hlavu, neboť - “...kdo dobrodiní nesplácí, chybuje víc, kdo je nedává, chybuje dřív”.

Zdroj: Seneca O dobrodiních

Antonin DVORAK: "The New World" Symphony

Socha svobody
Antonin DVORAK: "The New World" Symphony
3. Scherzo: Molto Vivace -- Poco sostenuto

The Symphony No. 9, in E Minor "From the New World" (Op. 95), popularly known as the New World Symphony, was composed by Antonín Dvořák in 1893 during his visit to the United States from 1892 to 1895. It is by far his most popular symphony, and one of the most popular symphonies in the modern repertory. It is in four movements:
1. Adagio -- Allegro molto
2. Largo
3. Scherzo: Molto Vivace -- Poco sostenuto
4. Allegro con fuoco

Dvorak stated that the third movement scherzo was "suggested by the scene at the feast in Hiawatha where the Indians dance". "The Song of Hiawatha" is an 1855 epic poem by Henry Wadsworth Longfellow based on the legends of the Ojibway Indians.

Jižní Čechy Blatensko Blatná Rybníkatý vycházkový kraj Blatenský zámek Daňci v parku


Blatensko, opěvované básníky a spisovateli, tisíckrát zachycené v obrazech malířů. Kraj, jemuž ve své trilogii Země zamyšlená nádherným jazykem vyznal svou lásku český spisovatel Ladislav Stehlík. Kdo zavítá na jih Čech, pochopí, proč se pan doktor ztvárněný Rudolfem Hrušínským ve filmu Vesničko má, středisková při svých cestách stále kochal, a kochat se budete i vy, kteří jste známý snímek z českého venkova nikdy neviděli. Kraj vlídný a přívětivý, který nabízí sportovcům bohaté vyžití, milovníkům historie a památek nesčetné množství cílů, znaveným poutníkům možnost spočinout uprostřed přírody a jen tak si lenošit. Zamilovat se do tohoto rybníkatého kousku jižních Čech znamená získat lásku na celý život. 

Centrem Blatenska je Blatná a k Blatné neodmyslitelně patří blatenský zámek. Jeho charakteristickou bílou věž, odrážející se ve vodní hladině, zná snad každý Jihočech. A nemusí to být zrovna znalec historie. Blatenský zámek totiž patří k filmaři nejvyhledávanějším lokalitám a jako takový si zahrál v řadě filmů a pohádek. Šíleně smutná princezna, patřící k perlám české kinematografie, tu vznikla už před čtyřiceti lety, v roce 1967. O dva roky dříve tu filmaři natáčeli Bílou paní a v roce 2007 využila česká režisérka Jitka Němcová Blatnou a její okolí jako kulisu pohádky Křišťálek meč. 

Ovšem zámek tu byl dlouho před vynálezem kinematografu. První zmínka o někdejším hradu pochází z roku 1235. Už dříve však stávala na kamenném ostrůvku uprostřed bažin dřevěná tvrz, později přestavěná na hrad. Nejslavnější období zámku je svázáno s rodem Lvů z Rožmitálu. Jaroslav Lev z Rožmitálu se dokonce stal švagrem krále Jiřího z Poděbrad a v čele diplomatické mise, jejímž prostřednictvím chtěl král Jiří v Evropě vytvořit mírovou unii, procestoval velký kus světa – aby se nakonec vrátil do Blatné, neboť v Blatné, málo platné, tam je krásně.

Každý jednou, velkou lásku potká...Judita Čeřovská

Judita
Judita Čeřovská - máme památku videa upravená a nahraná na YouTube: Kdo byla Judita Čeřovská ?

Nazpívala počátkem 60. let několik velmi známých a populárních hitů, nicméně tím, že nebyla plně profesionalizovaná, nikdy naplno nespolupracovala s velkým tanečním orchestrem či renomovaným hudebním autorem, nakonec způsobilo, že se doma nestala opravdovou hvězdou popmusic. Často však spolupracovala s českou textařkou Jiřinou Fikejzovou. Velkou dávku úspěchu způsoboval také její obrovský osobní šarm, přirozená noblesa, jakož i velká důslednost spojená s důkladností, s jakou přistupovala ke každé práci. Byla považována za velmi atraktivní a neobyčejně půvabnou ženu s velice podmanivým hlasem. Písničku, jejíž text přikládám, ale na videu jsem nenašel...přehrajte si jiné písně.
Každý jednou, velkou lásku potká...
G G+ C E7
Každý jednou velkou lásku potká,
Ami F D7
kdy a kde to nikdo neví z nás,
G Bdim Ami7
srdce najednou však cítí,
D7 G
už přišel můj čas.

Na každého někde někdo čeká,
sníme o tom kdo to může být,
do dne kdy je náhle jasné,
jen s tebou chci žít.

  G7
R: Sbohem lásky papírové,
  C
  sbohem plané sny,
  G7 C
  kdo o vás by teď Cstál,
  Emi H+ Emi7 A7
  nás starý svět má kouzlo nové,
  Ami7 Ddim Ami7 D7
  dej mi ruku, veď mě půjdem spolu dál.

Každý jednou velkou lásku potká,
stane se co muselo se stát,
Jednou přijde den, kdy říká :
D7 G
Je krásné mít rád.
Maruko

Píseň z osmého dílu Hříšných lidí města pražského. Hudba Zdeněk Liška, text Vladimír Sís, zpívá Judita Čeřovská. Další písničky si přehrajte v nabídce videa. Hezké vzpomínky na 60tá léta, roky našeho mládí.
Zdroj: youtube.com

VIDÍTE TY ŠTÍTKY? TADY NAJDETE CO HLEDÁTE!

1968 ABBA Accordion Alison Krauss Amerika Amy Winehouse Analogie Analýza André Rieu Anglonubijské kozy Antonín Dvořák Aplikace Až ztichnou bílé skály Básník a vizionář Beer Barrel Polka Bible Blogeři sobě Blondie Maria Bob Hurikán Boby Solo Bonnie Tyler Brandi Carlile Brilianty Cache Cannes Film Festival Catherine Deneuve Céline Dion Cenzura na internetu? Cestování Cesty po světě Civilizace Clint Eastwood Co je psáno CZ informace czaktualne Česká písnička Čtyřčata D-FENS Ďáblovo dílo Dáma a zvoneček Dance Delta Goodrem Demokracie Deprese Diamanty Dies irae Diktatura Diskuze a debaty Dlouhá cesta Dobrý voják Dobrý vtip! Drahé kameny Dvorak From the New World Editace a styl psaní příspěvků Edith Piaf Eliška Hašková Emoce Enya Etika EU Eva Olmerová evergreen Exekutor v česku Exenatid Facebook Faith Hill Fake News Falešná kočička Filmy Fotografie fotografie přírody G+ Geek Google Google AdSense Google Analytics Google TV Google+ Haddaway Heligonky Hemagel Hledání Horoskop Univerzal Houby Hudební historie Humor Charlie Chaplin Christmas In Vino Veritas Inteligence Internet Irsko Islám Italie Jahody jak na to Johannes Urzidil Johnny Cash Judith Durham Kačaba Kaddafi Kanada Karel Hašler Karel Kryl Karel Kryl Nehažte kamení Karikatura Karlův most Kartářka Kaše Kate Middleton Kemel Kníže Karel Schwarzenberg Komentáře Kompot Konězpřežka Kopírování Korsika Kozy Krásné ženy Kriické myšlení Krmení zvěře Kruh Užitečné příspěvky Krystalky Kuřecí La Marseillaise Lara Fabian Lásky čas Lavičky Led Zeppelin Legrace Lékař Lež Lidský mozek a chování Life at Google Linkedin Loučení LSD Lyžování Maminka Manicko depresivní syndrom Mariah Carey Marianne Faithfull Marmeláda Marta Kubišová Martinské Holé Medicina Megan Fox Melody Boys Memory MEXICO Mike Oldfield Milenci Mireille Mathieu Mix – Kelly Family - I Can't Help Myself Mládí Mléko Mobilní internet Moskevské večery Moudrost Moudrost Věků Mozart Muzikály Myšlenka dne Natalie Imbruglia Natalie Portman Novinky O dobrodiních O Holy Night O nejvyšším dobru a zlu Obama Objevy Oldřich Nový Osobnosti Paměť Paris. Vive la France! Parkinsonova choroba Pektin Petosa Petr Novák Petula Clark Pirátství Píseň kopretiny Písně kytaristů v černém Pivo Policie Pověz mi co jíš... Pozitivní myšlení Poznámky Praha Pravda President Příběhy Příroda Přítel rodiny Psychiatrie Psychopaté Ptáci Pussycat Qui tacet... R. A. Dvorský Radkin Honzák Rachmaninov Rajské Reese Whiterspoon Referendum Renata Requiem Retro Robot ve škole to je Amerika Rodina Rozšíření Opery Řešení problémů Sametová revoluce Screenshot Seneca Shakira Slavonic Dance Smetana Sociální patologie Sociální sítě Sokrates Soubory .OGG Soukromé pasti Spánek Stahování Stalking Starci na chmelu Statečnost Stoicismus Street View Svoboda Svobodný internet Syrie a Jordánsko Šěstí Štěstí Švejk Taxmeni teen song's Technické spekulace Teotihuacan Teror a závislost The Legend The Ronettes The Seekers The ultimate western The world is with you Tipy Trampské písničky Trpajzlíci Twitter Ukrajina Úvod Už mě koně vyvádějí Úžasné Václav Havel Valentina Lisitsa Válka Vanessa Mae Vánoce Večerníček Věda a terapie Velký švýcarský salašnický pes Verše Veřejné mínění Veteráni Videa Videa Hity Evergreen Virtuální prohlídka měst Vtipy Výchova WC story Western What Is Love YouTube Yvetta Simonová Zahrada Zajímavosti Zákon Zamilované Závislost Závist Zdraví Zdravotní Sestry Ze smetiště internetu Zelenina Zima Zimní sporty Zlatá šedesátá Zrychlení počítače? Zvěř v zimě Židovské Žluna

Pamatuj, že i ta nejtěžší hodina ve tvém životě, má jen 60 minut (Sofoklés)