 |
| PRAHA 1968 SOVĚTSKÉ TANKY V LIBERCI |
Český zákon č. 292/2004 Sb. stanoví, že se Edvard Beneš zasloužil o stát. Ale o jaký stát?
O stát který nehoráznou menšinovou politikou vehnal většinu sudetských Němců do odporu proti Československu. O meziválečný stát který balancoval od roku 1933 na pokraji státního bankrotu a zachraňoval se jen s obtížemi zmocňovacím zákonem č. 95/1933 Sb. z. a n., navrhovaným již od roku 1930, opravňující vládu činit opatření bez předchozího souhlasu parlamentu aby ho v roce 1938 nahradil ještě tvrdší zmocňovací zákon č. 330/1938 Sb. z. a n. Stát ve kterém po válce vládl komunismus, stát Lidových milicí, Státní bezpečnosti, uličních výborů a všudepřítomného udavačství.
Mimořádně kvalitní, dnes téměř neznámý a historiky upozaďovaný ministerský předseda Antonín Švehla o tehdejším ministru zahraničí Benešovi prohlásil, že je neštěstím republiky a jeho politika povede národ do zkázy. Byla to prorocká slova.
Po teheránské schůzce se Benešovi zazdálo, že teď nadešel pro něj ten pravý čas. Na návštěvu Moskvy čekal plných osm dní na letišti Habbanyi u Bagdádu, tuto schůzku Sověti inscenovali v pravou chvíli. Uvítání na Kurském nádraží Benešově sebestředné povaze velmi zalichotilo, odpovídalo oficiální návštěvě představitele suverenního státu. Beneše očekával Molotov,Vorošilov, a další sovětští státnici mezi nimiž nechyběl ani Litvinov a Majskij. Večer byl na jeho počest uspořádán banket kde se poprvé setkal se Stalinem. Následujícího dne, 12. prosince 1943, došlo v Kremlu k podpisu předem dohodnuté smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci Československa a Sovětského svazu.
Mimořádně kvalitní, dnes téměř neznámý a historiky upozaďovaný ministerský předseda Antonín Švehla o tehdejším ministru zahraničí Benešovi prohlásil, že je neštěstím republiky a jeho politika povede národ do zkázy. Byla to prorocká slova.
Po teheránské schůzce se Benešovi zazdálo, že teď nadešel pro něj ten pravý čas. Na návštěvu Moskvy čekal plných osm dní na letišti Habbanyi u Bagdádu, tuto schůzku Sověti inscenovali v pravou chvíli. Uvítání na Kurském nádraží Benešově sebestředné povaze velmi zalichotilo, odpovídalo oficiální návštěvě představitele suverenního státu. Beneše očekával Molotov,Vorošilov, a další sovětští státnici mezi nimiž nechyběl ani Litvinov a Majskij. Večer byl na jeho počest uspořádán banket kde se poprvé setkal se Stalinem. Následujícího dne, 12. prosince 1943, došlo v Kremlu k podpisu předem dohodnuté smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci Československa a Sovětského svazu.
Beneš vědomě nasadil státu, který se samolibě rozhodl zastupovat, okovy na dalších téměř padesát let. Horší ovšem bylo, než samotný text smlouvy, její politické pozadí. Beneš například nepoužíval zavedený název „Podkarpatská Rus“ a vyslovil přání, aby se po válce toto území přidružilo k sovětské Ukrajině. Beneš také žádal Sověty o zbraně: „Co chceme, je, aby se i na našem území vedla válka... ...před koncem aby se i náš národ cítil ve válce a v plné vojenské spolupráci s Ruskem... ...na konci bude u nás revoluce, partyzánská vojna“. To poskytlo Molotovovi příležitost aby se s jistou dávkou impertinence a sarkasmu zeptal, jak se vlastně v Čechách takový odpor lidu vůči okupaci projevuje.
Molotov ale s uspokojením vyslechl Benešovo ujištění, že příští Československo právě tak jako v politické sféře změní svou vojenskou orientaci i ve vojenské oblasti se Západem na Sovětský svaz. Memorandum dokonce zvažovalo možnost vzájemné koordinace národohospodářských plánů a požadovalo aby se ustanovily ve vhodný čas příslušné komise a hospodářská pomoc mohla začít hned po osvobození. Rozhovory se se také dotkly i řešení osudu československých Němců a Maďarů. Beneš projednal odsun se Stalinem již na banketu 11. prosince a Stalin vyjádřil souhlas. Pro Beneše bylo sovětské stanovisko důležité, Britové dosud svůj názor nevyjádřili a vyžadovali přesný a zavrubný návrh. S Molotovem ale zejména probíhala diskuze o budoucí vnitřní československé politice, zejména o budoucím systému politických stran a Benešových plánech na socialistickou proměnu státu.
Beneš také vedl jednání s moskevským vedením KSČ předjednaném s čs. komunisty ve velké Británii Noskem, Stránským, Goldstückerem, Löblem a dalšími. Tehdy také došlo ke změně politických struktur Kominterny ty byly proměněny na zahraniční byra komunistických stran, které ovšem podléhaly orgánům VKS(b). Tak bylo vedení KSČ začleněno do kremelských struktur a povaha jednání čs. komunistů tomu naplno odpovídala. Hodně času bylo věnováno diskuzi o budoucím politickém systému. Beneš a Gottwald se shodli v tom, že Národní fronta bude po válce existovat řadu leta že v ní musí být zajištěno prioritní postavení tří socialistických stran - komunistů, sociálních demokratů a národních socialistů. Kromě toho k nim měly patřit ještě Lidová strana a zamědělská strana. Ostatní strany, zejména ty které měly kritický pohled na Benešovu politiku, neměly nárok na existenci.
Komunistům 16. prosince 1943 doslova Beneš řekl: „Trvejte na tom, že chcete držet pozici nejsilnější strany. To bude důležité propříště, po volbách, vy budete asi jako nejsilnější strana potvrzeni. Vy komunisté jste na tom nejlépe, sousedství se Sovětským svazem bude hrát velkou úlohu při vzestupu vašeho vlivu. Musíte být však opatrní a věc nepřehnat, aby se neříkalo, že se to všechno rázem bolševizuje“.
Zdroj: Velké dějiny zemí koruny české - Klimek, Gebhart, Kuklík.
Molotov ale s uspokojením vyslechl Benešovo ujištění, že příští Československo právě tak jako v politické sféře změní svou vojenskou orientaci i ve vojenské oblasti se Západem na Sovětský svaz. Memorandum dokonce zvažovalo možnost vzájemné koordinace národohospodářských plánů a požadovalo aby se ustanovily ve vhodný čas příslušné komise a hospodářská pomoc mohla začít hned po osvobození. Rozhovory se se také dotkly i řešení osudu československých Němců a Maďarů. Beneš projednal odsun se Stalinem již na banketu 11. prosince a Stalin vyjádřil souhlas. Pro Beneše bylo sovětské stanovisko důležité, Britové dosud svůj názor nevyjádřili a vyžadovali přesný a zavrubný návrh. S Molotovem ale zejména probíhala diskuze o budoucí vnitřní československé politice, zejména o budoucím systému politických stran a Benešových plánech na socialistickou proměnu státu.
Beneš také vedl jednání s moskevským vedením KSČ předjednaném s čs. komunisty ve velké Británii Noskem, Stránským, Goldstückerem, Löblem a dalšími. Tehdy také došlo ke změně politických struktur Kominterny ty byly proměněny na zahraniční byra komunistických stran, které ovšem podléhaly orgánům VKS(b). Tak bylo vedení KSČ začleněno do kremelských struktur a povaha jednání čs. komunistů tomu naplno odpovídala. Hodně času bylo věnováno diskuzi o budoucím politickém systému. Beneš a Gottwald se shodli v tom, že Národní fronta bude po válce existovat řadu leta že v ní musí být zajištěno prioritní postavení tří socialistických stran - komunistů, sociálních demokratů a národních socialistů. Kromě toho k nim měly patřit ještě Lidová strana a zamědělská strana. Ostatní strany, zejména ty které měly kritický pohled na Benešovu politiku, neměly nárok na existenci.
Komunistům 16. prosince 1943 doslova Beneš řekl: „Trvejte na tom, že chcete držet pozici nejsilnější strany. To bude důležité propříště, po volbách, vy budete asi jako nejsilnější strana potvrzeni. Vy komunisté jste na tom nejlépe, sousedství se Sovětským svazem bude hrát velkou úlohu při vzestupu vašeho vlivu. Musíte být však opatrní a věc nepřehnat, aby se neříkalo, že se to všechno rázem bolševizuje“.
Zdroj: Velké dějiny zemí koruny české - Klimek, Gebhart, Kuklík.
Kníže Karel Schwarzenberg, Analýza, Co je psáno, Ďáblovo dílo, CZ informace, Demokracie, Dies irae, Myšlenka dne, Psychopaté, Svobodný internet
SOCIÁLNÍ SÍTĚ, Jindřich Čech
