ĎÁBLOVO DÍLO. Fakta a analýza. DIES iRAE!

PRAHA 1968 SOVĚTSKÉ TANKY V  LIBERCI

Státník, který se dopustil tolika chyb jako Beneš, má v zájmu vlastního národa přímo povinnost odejít z vysoké politiky (Edouard Dalladier ke Štefanu Osuskému, 2. 10. 1939)

Český zákon č. 292/2004 Sb. stanoví, že se Edvard Beneš zasloužil o stát. Ale o jaký stát? 

O stát který nehoráznou menšinovou politikou vehnal většinu sudetských Němců do odporu proti Československu. O meziválečný stát který balancoval od roku 1933 na pokraji státního bankrotu a zachraňoval se jen s obtížemi zmocňovacím zákonem č. 95/1933 Sb. z. a n., navrhovaným již od roku 1930, opravňující vládu činit opatření bez předchozího souhlasu parlamentu aby ho v roce 1938 nahradil ještě tvrdší zmocňovací zákon č. 330/1938 Sb. z. a n. Stát ve kterém po válce vládl komunismus, stát Lidových milicí, Státní bezpečnosti, uličních výborů a všudepřítomného udavačství.

Mimořádně kvalitní, dnes téměř neznámý a historiky upozaďovaný ministerský předseda Antonín Švehla o tehdejším ministru zahraničí Benešovi prohlásil, že je neštěstím republiky a jeho politika povede národ do zkázy. Byla to prorocká slova.
Po teheránské schůzce se Benešovi zazdálo, že teď nadešel pro něj ten pravý čas. Na návštěvu Moskvy čekal plných osm dní na letišti Habbanyi u Bagdádu, tuto schůzku Sověti inscenovali v pravou chvíli. Uvítání na Kurském nádraží Benešově sebestředné povaze velmi zalichotilo, odpovídalo oficiální návštěvě představitele suverenního státu. Beneše očekával Molotov,Vorošilov, a další sovětští státnici mezi nimiž nechyběl ani Litvinov a Majskij. Večer byl na jeho počest uspořádán banket kde se poprvé setkal se Stalinem. Následujícího dne, 12. prosince 1943, došlo v Kremlu k podpisu předem dohodnuté smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci Československa a Sovětského svazu. 

Beneš vědomě nasadil státu, který se samolibě rozhodl zastupovat, okovy na dalších téměř padesát let. Horší ovšem bylo, než samotný text smlouvy, její politické pozadí. Beneš například nepoužíval zavedený název „Podkarpatská Rus“ a vyslovil přání, aby se po válce toto území přidružilo k sovětské Ukrajině. Beneš také žádal Sověty o zbraně: „Co chceme, je, aby se i na našem území vedla válka... ...před koncem aby se i náš národ cítil ve válce a v plné vojenské spolupráci s Ruskem... ...na konci bude u nás revoluce, partyzánská vojna“. To poskytlo Molotovovi příležitost aby se s jistou dávkou impertinence a sarkasmu zeptal, jak se vlastně v Čechách takový odpor lidu vůči okupaci projevuje.
Molotov ale s uspokojením vyslechl Benešovo ujištění, že příští Československo právě tak jako v politické sféře změní svou vojenskou orientaci i ve vojenské oblasti se Západem na Sovětský svaz. Memorandum dokonce zvažovalo možnost vzájemné koordinace národohospodářských plánů a požadovalo aby se ustanovily ve vhodný čas příslušné komise a hospodářská pomoc mohla začít hned po osvobození. Rozhovory se se také dotkly i řešení osudu československých Němců a Maďarů. Beneš projednal odsun se Stalinem již na banketu 11. prosince a Stalin vyjádřil souhlas. Pro Beneše bylo sovětské stanovisko důležité, Britové dosud svůj názor nevyjádřili a vyžadovali přesný a zavrubný návrh. S Molotovem ale zejména probíhala diskuze o budoucí vnitřní československé politice, zejména o budoucím systému politických stran a Benešových plánech na socialistickou proměnu státu.

Beneš také vedl jednání s moskevským vedením KSČ předjednaném s čs. komunisty ve velké Británii Noskem, Stránským, Goldstückerem, Löblem a dalšími. Tehdy také došlo ke změně politických struktur Kominterny ty byly proměněny na zahraniční byra komunistických stran, které ovšem podléhaly orgánům VKS(b). Tak bylo vedení KSČ začleněno do kremelských struktur a povaha jednání čs. komunistů tomu naplno odpovídala. Hodně času bylo věnováno diskuzi o budoucím politickém systému. Beneš a Gottwald se shodli v tom, že Národní fronta bude po válce existovat řadu leta že v ní musí být zajištěno prioritní postavení tří socialistických stran - komunistů, sociálních demokratů a národních socialistů. Kromě toho k nim měly patřit ještě Lidová strana a zamědělská strana. Ostatní strany, zejména ty které měly kritický pohled na Benešovu politiku, neměly nárok na existenci.
Komunistům 16. prosince 1943 doslova Beneš řekl: „Trvejte na tom, že chcete držet pozici nejsilnější strany. To bude důležité propříště, po volbách, vy budete asi jako nejsilnější strana potvrzeni. Vy komunisté jste na tom nejlépe, sousedství se Sovětským svazem bude hrát velkou úlohu při vzestupu vašeho vlivu. Musíte být však opatrní a věc nepřehnat, aby se neříkalo, že se to všechno rázem bolševizuje“.

Zdroj: Velké dějiny zemí koruny české - Klimek, Gebhart, Kuklík.

Kníže Karel Schwarzenberg, Analýza, Co je psáno, Ďáblovo dílo, CZ informace, Demokracie, Dies irae, Myšlenka dne, Psychopaté, Svobodný internet

SOCIÁLNÍ SÍTĚ, Jindřich Čech

Dies irae, Diktatura, Demokracie, Facebook, O nejvyšším dobru a zlu, Paměť, Trpajzlíci VE VÁLCE...

DĚT KRESLÍ

Jak se chovali Rusové v Litvě (Jan Beneš) a pan Štětina by mohl doložit obdobné zločiny z Čečenska, v paměti jsou jejich skutky z Afganistánu. 

To je národ se kterým nás prezident Zeman a řada dalších zkurvenců dává dohromady a neustále posloucháme oslavné pajány na všeslovanství. .
"Ruští bolševici dokonce masakrovali i děti na táboře. 

V Rainaiském lese našli místní obyvatelé po jejich odchodu 76 mrtvol mladých chlapců – skautů. Dvě těla měla z úst vytržené jazyky, u čtyř pak chyběly vyrvané genitálie. Třem z těl někdo z katů vložil penis do úst. Řad těl měla deformované nosy, roztříštěné hlavy a rozdrcené čelisti. Chlapci byli postříleni typicky bolševickým způsobem - kulkou do týlu. Jeden hoch měl zatlučený dřevěný kolík do oka
.
V Panevežysu nastal při ústupu Rusů masakr. Jednotky rudoarmějců povraždily několik desítek dělníků ve zdejších továrnách, lékaře a personál ve zdejší nemocnici, zdravotní sestra Zinaida Kanevičiene byla znásilněna a umučena. Stalo se 26. června 1941.

Ve věznici Kretinze po sobě komunistické stvůry nechaly mučící kůl. Vězeň byl k němu přivázán ocelovým lanem, pálen, natírán kyselinou solnou, bylo mu uřezáno pohlaví a vypíchány oči."

Může se pak někdo divit, že řada mladých mužů z Pobaltí vstupovala do Waffen SS aby bojovala s bolševismem?

Jindřich Čech, sociální sítě FB

Diskuze a debaty. Naše budoucnost je na západě. Patříme na západ a proto jsem pro úzké spojenectví s USA a s Velkou Británií. Jen ti mohou zaručit naší svobodu a nezávislost.

Amíci  - Američtí Dragouni jsou vítáni v Polsku

Na sociální zdi evropského poslance:

Abych to tady doplnil. Já žiji téměř 50 let v západní Evropě. Žil jsem ve Francii a v západním Berlíně. Procestoval jsem celou severní polokouli a především USA. Celý svůj život jsem bojoval proti komunismu a proti ruské okupaci své země. I já jsem přesvědčen, že naše budoucnost je na západě. Patříme na západ a proto jsem pro úzké spojenectví s USA a s Velkou Británií. Jen ti mohou zaručit naší svobodu a nezávislost. Ne Evropa a nednešní EU, která se stále více staví jak proti USA, tak proti Velké Británii. Copak to nikdo v České republice nevidí?


V žádném případě se nemůžeme spoléhat na Německo. To říkám, jako člověk, který v Německu žije již téměř půl století. Němci po zkušenostech druhé světové války nikdy, na rozdíl od Američanů, nepůjdou kvůli České republice do války s Ruskem . Nikdy nepůjdou do žádné války. Evropa není schopna zaručit dlouhodobě naší bezpečnost. Německo nás zradí a nikdy nebude hájit bez Američanů Evropu proti Rusku . Senátor Jaromír Štětina to ví a přesto obelhává českou veřejnost. Evropu jsem chtěl a spolubudoval jako svobodnou společnost nezávislých národů a států. Ne jako hegemonii křesťansko-islámského Německa a Francie nad mou vlastí. Jsem proti tomu aby v České republice vznikaly paralelní islámské společnosti, jsem proti tomu, aby o osudu a přežití mě vlasti rozhodovali lidé, kteří vědomě v Evropě tuto křesťansko-islámskou postojovou diktaturu budují.

Bez Američanů by Češi ještě dnes byli v područí Rusů a já bych se nesměl vrátit do vlasti.

Protože Němci se počátkem osmdesátých let jednoznačně a ve své většině postavili proti USA v otázce Pershing raket, o kterých rozhodl americký president. To byl počátek pádu Sovětského svazu. Bez Američanů by nikdy nepřežil západní Berlín, kde žiji od roku 1971 v americkém sektoru. V době Pershing raket Němce osud mé vlasti vůbec nezajímal. V Bonnu protestovalo proti americké politice 4 milióny Němců. Osud východního bloku jim byl úplně jedno. Řvali jak umanutí, že je Američané chtějí ve svém antikomunismu obětovat. Osud Čechů a Poláků jim byl jedno. Ti politikové, kteří instalování raket v BRD nakonec proti vůli většiny Němců prosadili, již nežijí. Např. Helmut Schmidt a jiní, Ti němečtí PANCHARTI, kteří tenkrát v Bonnu proti USA protestovali, nám dneska v Evropě vládnou.

A s těmi se přátelí i Jaromír Štětina, který v té době, když my, skuteční antikomunisté v Německu museli bojovat nejenom proti komunistům, ale i proti německým , Brežněvovým lokajům, jezdil na své "dobrodružné cesty" do Sovětského svazu. Proto nemá z mého pohledu dnes žádné MORÁLNÍ oprávnění něco za Českou republiku v evropském parlamentu prosazovat, protože ten se jednoznačně obrací proti USA a proti Velké Británii. Lidé, prosím Vás, nenechte se oblbovat a myslete na budoucnost naší vlasti a na budoucnost Evropy!

Z diskuze: 
Je to především Německo a jeho současná zahraniční politika, která dnes 24 hodin denně prostřednictvím zgleichschaltované státní televize a rozhlasu zběsile štve proti současné americké administrativě a americkému prezidentovi. Ještě nikdy nebyly v poválečné době vztahy mezi USA a BRD tak špatné. Německo zcela protiprávně otevřelo schengenské hranice a pustilo zcela bez kontroly do Evropy milióny islámských uprchlíků. Merkelová provádí zcela bez ostychu nejenom islamizaci Německa, ale i celé Evropy. Dnes vyhrožuje malým evropským národům, které tuto politiku odmítají a pokoušejí se jí bránit. Spustila právě v Německu gigantickou, zcela nedemokratickou propagandu své zhoubné politiky.
Současný americký prezident je jedinou reálnou silou, která se tomu postavila a president Trump veřejně tento zločin na evropské kultuře označil jako velkou chybu. Amerika takto hájí Evropu před silami v EU, které ji chtějí zničit. V zájmu Evropy a v zajmu naší svobody a nezávislosti je třeba se spojit s USA a s Velkou Británií a vypovědět EU poslušnost.

Štěpán Benda, sociální sítě internetu

#Diskuze a debaty, Amerika, EU,Co je psáno, Demokracie, Dies irae, Myšlenka dne, O nejvyšším dobru a zlu, The world is with you, 

Co je psáno, Psychopaté, Sociální patologie, Sociální sítě, Memory, Emoce, Civilizace, Dies irae, Komentáře, O nejvyšším dobru a zlu, dissociální poruchy osobnosti s kódem F60.2 v MKN-10.

Poučte se. Čtěte! Dokonalé sdělení přátelským výkladem od zkušeného lékaře....

Jste to vy? Anebo ty? Brute?

Jelikož nejsem stapouch, ani sobý hnusec, rozdělím se zde o svůj čtenářský zážitek z knihy The Psychopath Test anglického novináře Jona Ronsona. Ta mě mimo jiné utvrdila v přesvědčení, že některým učebnicím v mém oboru by prospělo, kdyby je místo jejich autorů sepsali zasvěcení novináři, protože to umějí lépe.

Psychopat je slovo výstižné a dle mého soudu užitečné, nicméně zavrhli jsme je, protože to prý jejich nositele uráželo. Tuhle korektnost dotaženou za hranice vkusu lze jen těžko pochopit. Docent Prokůpek nás poučil v šedesátých letech, kdy ještě termín měl v psychiatrii své místo, že tito lidé nejsou v pravém slova smyslu nemocní, současně ale také nejsou zdraví.

 Ronson přebírá domněnku současných badatelů, že jsou ve své podstatě „jiní“. Jiní v tom smyslu, že jim chybějí některé nervové struktury a proto vykazují zcela odlišné reakce na nebezpečí, ale také na bolest, jejich impulzivita je špatně kontrolovaná, nechápou problematiku viny a trestu a zcela jinak než 99% většina vidí smysl a cíl mezilidských vztahů; jsouce typickými predátory, vnímají všechny své bližní jenom jako kořist. Aby bylo jasno, řeč je o těch, kteří podle dnešních pravidel splňují kriteria dissociální poruchy osobnosti s kódem F60.2 v MKN-10.

Co se týče životních osudů, najdeme je nejčastěji mezi pachateli násilných trestných činů a vrahů, ale ty, kteří dokázali antisociální impulzy zkrotit, objevíme mezi politiky, vrcholovými manažery a bankéři, kde mají větší než desetiprocentní zastoupení. Není žádnou vzácností, že se vypracují až na hlavy států. Jen asi promile z nich je neškodných a zábavných jako ten rozesílatel tajuplných knižních zásilek, jemuž se úspěšně podařilo napálit řadu předních neurovědců a který vlastně Ronsona přivedl na stopu a posléze na lov psychopatů.

Na něm se autor zákonitě dostal k všeobecně uznávanému tvůrci diagnostického systému odhalujícímu psychopaty, jímž je kanadský profesor psychologie Robert Hare, který mu umožnil absolvovat kurs pro profesionály. Tak byl Ronson dobře vybaven a vyzbrojen pro své výpravy nejen do věznic a ústavů, ale také mezi „úspěšné“ jedince.

Protože si myslím, že rozpoznat psychopata dřív, než se stanem jeho obětí, je docela zajímavé, představuji zde ve stručnosti Hareho kriteria shrnutá v praxi do dvacetipoložkového testu.

•) Dovede velmi úspěšně působit na své sociální okolí. Má kouzlo osobnosti a často neodolatelný šarm. Umí se vetřít do přízně takovým způsobem, že oklame i profesionály. Jedna z vyšetřovatelek popsala svou zkušenost s již uvězněným psychopatem takto: „Posadili jsme se a první věc, kterou mi ten chlapík řekl, bylo, jak krásné mám oči. Během rozhovoru složil několik poklon mému vzhledu naprosto přirozeným, milým a neodolatelným způsobem, že jsem se začala cítit neobyčejně..., no neobyčejně půvabná a všechno jsem mu to spolkla, přestože jsem zvyklá dávat si na podobné manipulace pozor. Když jsem se pak ocitla venku, nemohla jsem uvěřit, že jsem schopná chytit se do takové pasti.“

•) Má pocit grandiozity, narcismus, sebestřednost, představu o své nebetyčné ceně, významnosti a důležitosti. Váže se to logicky k předešlému, protože tím může druhé oslnit. „Říkají o mně, že neuznávám žádná pravidla. Není to pravda, uznávám. Ale jenom svá vlastní“, prohlásila osoba s těmito rysy. Později z ní vypadlo, že ta spočívají v co nejrychlejším ulovení toho, kdo je ve společnosti jedničkou.

•) Má potřebu neustálého vzrušení, jinak je ohrožován nudou. Pohybují se „v rychlé dráze“, vyhovuje jim styl „na hraně“, kde se neustále něco děje. Mnoho z nich se dopouští kriminálních činů nikoliv pouze pro zisk, ale především pro adrenalinový pocit napětí. „Je to tak úžasné jít na letiště s ukrytou drogou! Panbože, jak to je vzrušující!“ Obyčejná práce je k smrti nudí a tak je málokdy najdeme mezi úředníky. Krotkou výjimkou je Kristián.

•) Je patologickým lhářem. Umí fabulovat historky většinou o své velkoleposti, o svých plánech vyhlížejících navenek altruisticky, uvnitř však zcela prázdných, bezobsažných, nereálných. Na dotaz, zda snadno lže, odpověděla jedna žena se smíchem: „Jsem v tom nejlepší. A myslím, že to je proto, že na sebe občas prásknu něco nepěkného a oni si pak myslí, že když jsem schopná tohle přiznat, tak ostatní musí přece být také pravda.“

•) Má neobyčejně vyvinuté manipulativní schopnosti. Přesvědčivě předestírá své plány, do nichž vplétá ostatní osoby, je-li konfrontován se zcela odlišnou pravdou, dovede se z toho bleskově vylhat. Nic ho nevyvádí z míry, naopak, výsledkem řady navzájem si odporujících prohlášení je nakonec zcela zmatené okolí. Umí perfektně využít pravidla sociální psychologie, že při prvním setkání, ale později také, je vřelost hodnocena nejvýše ze sledovaných charakteristik a její předstírání mu vynáší. Působí důvěryhodně a ví, jak to maximálně zneužít.

•) Zcela postrádá pocity lítosti nad čímkoliv, co udělal, chybí pocity viny, jakkoliv důsledky jeho činů mohou být tragické a z hlediska nezúčastněného hodnoceny jako hrůzné. Naprosto klidně a chladně prohlašuje, že se necítí vinen, necítí ani potřebu se událostmi nějak zabývat. „Podívejte se na to reálně,“ řekl muž, který svou oběť ztloukl do bezvědomí. „On stráví pár měsíců v nemocnici a já budu pro tři stovky tvrdnout v kriminále celé roky. Kdybych ho byl chtěl zabít, byl bych ho podříznul. Já jsem jen potřeboval prachy, no chápete to?“ Takhle racionalizují všechno své antisociální chování, eventuálně je zcela popírají a obviňují kdekoho jiného. Litovat dokážou jedině sebe a vinu nacházet pouze na okolí.

•) Má zcela prázdný emoční život, navzdory předstírané vřelosti a občas dramaticky předváděným afektivním projevům trpí emoční chudobou. Jeho city jsou ploché a krátkodobé, oplakává-li svého psa, oplakává ve skutečnosti ztrátu majetku a symbolu statutu, nikoliv přítele. Je sobecký. Nemá ani sebemenší empatii. „Když jsem dělal tu banku, všiml jsem si, že se pokladní třese. Dokonce jí padaly z rukou peníze. Musela být pěkně rozrušená, a já nechápu proč. Kdyby na mě někdo namířil revolver, asi bych se bál, ale rozhodně bych nezvracel. A to nejsem robot, dovedu cítit vzrušení. Například při sexu, nebo když jdu do akce.“

•) Citovou prázdnotu zaplňuje četnými sexuálními avantýrami, je promiskuitní, většinou má řadu krátkodobých manželství, souběžných vztahů. Běžné, tím méně pevné vztahy však nikdy neumí vybudovat, protože ostatní lidi – včetně partnerek – považuje za svůj majetek.

•) Je impulzivní, má nedostatečnou kontrolu vlastního chování, a to od dětství. V anamnéze objevíme již od školních let patologické lhaní, záškoláctví, šikanování, krádeže, předčasné získávání zkušeností s drogami, alkoholem, zbraněmi, sexem. Adolescence už bývá poznamenána závažnou kriminalitou. V témž stylu pokračuje. Chybí mu jakákoliv odpovědnost za vlastní činy, pokud za to někdo může, tak vždy jiní. Stále stojí na okraji společnosti, i ve vězení se dostává stranou od ostatních a je tam buď obáván, nebo ignorován. „Udělal jsem to, protože jsem to tak cítil,“ je běžná odpověď na dotaz po motivech, které nejsou často jasné ani nejbližším osobám. Manžel jedné obžalované vypověděl: „Najednou se zvedla od stolu a beze slova odešla z domova. Neviděli jsme ji půl roku. Proč to udělala, jsem se nikdy nedozvěděl...“

•) Vede parazitický způsob života, bezskrupulózně bere vše, chybí mu realistické dlouhodobé cíle. Běžný způsob obživy je pro něj nudný. Musí-li přesto u něj z jakýchkoliv důvodů setrvat, kompenzuje si své „oprávněné“ potřeby, kde může. Pokud nekončí ve vězení jako násilník, pohybuje se vesměs na té straně zákona, které se slušní lidé vyhýbají. Tam se bohužel může dopracovat na vysokou pozici na společenském žebříčku.

A v tom je právě háček. Máme-li v životě štěstí a vyhýbáme-li se přístavním putykám, podezřelým brdlohům, hampejzům a chodíme-li večer brzy spát, nemusíme se s kriminálním psychopatem - násilníkem setkat. Ale těch, co po nich policie bude pátrat až za uherský rok, se nám vplete do života mnoho. Někteří rozhodují o osudech mnoha lidí, o budoucnosti zdravotnických zařízení, jiní je řídí a ti čučkaři v nich dokonce někde vedle nás pracují.

Můžeme na ně prstem ukázat jen na základě zkušeností s nimi i bez Hare Psychopath Checklist. Léčit je nelze, protože oni problém nemají a ani tvrdé vězení v Thajsku je nenapraví. Je lépe se k nim chovat jako k drátům na zem spadlým. A hlavně je nevolit!

Radkin Honzák, psychiatr a zkušený publikující lékař

Psáno pro Lékařské Listy

#Co je psáno, Psychopaté, Sociální patologie, Sociální sítě, Memory, Emoce, Civilizace, Dies irae, Komentáře, O nejvyšším dobru a zlu, Jste to vy? Anebo ty? Brute?

Demokracie, Diskuze a debaty, jak na to, Dies irae, Karel Kryl Nehažte kamení, Lidský mozek a chování,

Pohádka -  Šťastný smolař o rodině kominíka
 - rodí se mu samé dívky

Mojžíš vodil své svěřence 40 let po poušti v kruhu

údajně proto, aby přirozeným způsobem vymřeli všichni ti, jejichž psychika byla od dětství poškozena a potlačena egyptským otroctvím a aby v poušti vyrostlo pokolení neznající otroctví, skutečně svobodní lidé odkázaní sami na sebe.

Pokud si Češi také neprožijí svých 40 let na poušti a nepochopí že jediná pomocná ruka je na konci jejich paže, nevezmou na vědomí že na světě nic není zadarmo a neodloží soubor lživých národních mýtů, nikdy nemohou provozovat prosperující demokratický stát.
Minimálně polovina českých voličů je blbá jak troky, jejich politická víra spočívá buď ve vůdcovství typu Babiše a podobných týpků a nebo ve vyznávání socializmu. Značné části zbývajících pak postačí milá korektní osobnost pana Fialy a vůbec jim nevadí že mu přes rameno juká mladý Klaus a paní Udženija.

Další jsou fascinováni Kalouskem a jeho sarkasmem a už nevidí za jeho zády šílenou Chalánkovou, Angelu Davis Ferriho a brepty Plíška a Laudáta. S takovou politickou reprezentací se Češi a Moravané budou plácat v ublemptaném polootroctví pořád.

JIndřich Čech sociální sítě

Den boje za svobodu a demokracii

Václav Havel

Historie a co je svátek 1939 a 1989
Jsou skupiny populace v Česku, co neví nic, žijí jinde ve svém světě spotřeby nebo škola a rodiče mladým nesdělili informace a nevyprávěli. I to je známo.
Den boje za svobodu a demokracii. Na památku události 17. listopadu 1939 se toto datum slavilo od roku 1941 také jako Mezinárodní den studentstva. Proto si toto datum připomínají pamětníci u Hlávkovy koleje v Praze.
Při zakázaných demonstracích 28. října 1939 připomínajících první svátek vzniku republiky bylo těžce zraněno několik účastníků.

Jeden z nich, vysokoškolský student Jan Opletal, 11. listopadu zemřel. O život ale přišel další mladý muž – Václav Sedláček, na jehož památku se zapomíná.
Podrobnosti o jeho životě zůstaly skryté spoustu let a je zvláštní že jako dělník nebyl komunistickou propagandou využit jako hrdina odboje.

Byl to ale právě pohřeb Jana Opletala, který se stal příležitostí pro další vystoupení vysokoškolských studentů proti okupantům.
„Zakázali nám hromadně se zúčastnit pohřbu, na všech fakultách vylepili vyhlášky, na kterých hrozili zavřením vysokých škol. A přece se nás na Albertově sešlo téměř deset tisíc,“ znějí z archivních záběrů hlasy studentů, kterým se podařilo utéct do Anglie.

Příslušníci Veřejné bezpečnosti tvrdě zasáhli 17. listopadu 1989 proti účastníkům studentského pochodu připomínající výročí nacistické represe proti vysokoškolákům. Tato akce vyvolala vlnu rozhořčení mezi československou veřejností a tehdy se ději daly do pohybu. Československo koncem roku 89 dospělo k demokracii a 17. listopad si tak dnes připomínáme jako začátek Sametové revoluce.

 Tenkrát, tenkrát voněl čas.
Velkou touhou okouzlil nás.
Tenkrát, tenkrát voněl čas
a já nevím, proč mlčelas.

A roky daly se
v závratný let,
vraťte se k nám dvěma,
vraťte se zpět.

Tenkrát, tenkrát voněl vřes
a já hledám, dál hledám dnes.
Tenkrát, tenkrát voněl čas
a jak koně, bílý koně
běžel kolem nás.

A roky daly se v závratný let,
vraťte se k nám dvěma, vraťte se zpět.

Tenkrát, tenkrát voněl vřes
a já hledám, dál hledám dnes.
Tenkrát, tenkrát voněl čas
a jak koně, bílý koně běžel kolem nás.

Vše za 39 korun jsme za levno. Samý bazar to je Česko!

Samý bazar to je Česko!

Co je aktuálně vidět v Česku?

No přece rok a příprava na jarní svátky. Konec tohoto roku, plného bojů politiků a starostí nás o každodenní chléb (dnešní i vezdejší). Je to krásně řečeno, dobře se to píše, ale život je v podstatě tvrdý a strká se neustále...kolem sebe - do sebe, říká se tomu volby. Zvolit si. Vybrat, Nebo najít s rozumem toho pravého vůdce lidu, toho co nekrade a pro obyčejné lidi pracuje. Zatím se takto zřetelně profiluje pouze kníže, ten se obohatit nepotřebuje. Zkusil si tolik od prosťáčků, hlupců i prefíkaných psycho jedinců zaseklých v pozicích, že už ví jak a čemu se postavit. Jen mu přeji hodně zdraví a výdrž a použijme modlitbu k jeho krokům.

Nezapomeňme co Karel Kryl kritizuje. I v současné době přece zní jeho píseň hlasitě. Pokud je slyšen.

ČESKÝ PORTÁL: WC Story. A nakonec mi kladla na srdce: „Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.”

ČESKÝ PORTÁL: WC Story

Zachovejte klid

Zoufalá žena na veřejném WC
Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička mě brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: „Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.”
Pak mi ukázala záchodovou „pozici”, která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka. To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto „pozici” vydržet, když je můj močák těsně před explozí.

Když „musíš jít” na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání. Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš nohy. Všechny jsou obsazené.

Konečně se jedna otevře.....pokračování z odkazu výše.

Řeč těla a diagnostika pravdy u člověka

Řeč těla

Tento článek má navazovat na informace (obecná část) tématu pěti pohledů na člověka k orientaci popření pravdy u člověka. Označeno jako lež v chování, pohledu, gestech a podobně.
Profesionálové jdou dál a učí se poznávat podle reakcí pohybů a chování výrazu agresivní a nebezpečné útoky při své práci. Je to náročné a pomůže aktivita, cvik a zkušenost. Zpracuji zde ukázku a názor:

Znaky potencionálního násilí mohou být dle neverbální komunikace (řeči těla) například prudké vychylování hlavy směrem dopředu ke zdůraznění výhružek a nadávek. Agresor může gesty provokovat, prsty nebo rukou vybízet, abyste šli k němu, přičemž tuto gestikulaci většinou doprovází krátké, často jednoslovné výhružky. Těsně před útokem agresor obvykle (pokud není dobře trénovaný) nasadí tvrdý výraz, zamračí se a zatne zuby. V posledním stádiu útočník zaujme bojové postavení, většinou takové, aby mohl pěstí zasáhnout váš obličej. Znaky agresivity mohou být dle řeči těla také paže založené na prsou, upřený pohled, ukazování prstem, svírání rukou v pěst, nahýbání se nad někoho. To většinou platí u pouličních rváčů.

Daleko nebezpečnější situace nastane, při útoku školeným pachatelem profesionálem, který bude útočit na náš život. Ať už na objednávku nebo z osobních důvodů. V tomto případě se moc odhadnout nedá. Je však všeobecně známo, že do řady těch nejlepších profesionálů na likvidaci osob jsou vybíráni většinou postavou nevelcí a nenápadní jedinci disponující především rychlostí a velkou houževnatostí.

Strach se ohlašuje myšlenkou, pocitem, vírou nebo očekáváním, a končí tím, že se v těle nahromadí napětí a začneme mít potíže s dýcháním.

  Jeden ze způsobů, jak skoncovat se strachem, spočívá v práci na vlastním těle, na jeho očištění se od strachu a oproštění od napětí. Profesor Oscar Ichazo vychází z předpokladu, že v těle se vyskytují takzvané zóny strachu - oblasti, kde se strach odráží a kde vzniká napětí. Masáží těchto míst je možné toto napětí uvolnit, a zároveň oprostit tělo od strachu. Svaly zužované chronickým napětím způsobeným psychickou nepohodou mají co do hybnosti omezenou funkci a jsou bolestivé, což může vyústit až v tzv. biologickou anestezii, která se projeví snížením pohyblivosti, ale také zhoršením kvality myšlení, ostražitosti či inteligence. Automasáž nám umožňuje zaměřit se přímo na místa s nahromaděným napětím, proto jsme pak vitálnější, pružnější. Zóna strachu ze smrti se nachází na kolenou, tudíž uvolníme kolenní kloub, promasírujeme okolí čéšky a jamku pod kolenem. Na hlavě je zóna obav a znepokojení v oblasti čela od obočí až k vlasové linii.

  Důležitý je taky trénink správného dýchání, brániční dýchání a fysická kondice, trénink posilování svalové koordinace pohybu a především psychiky. Duševní relaxace a odpočinek. 

Zdroj: Masaryk University

Sokrates a moudrost věků

Nevěřím Řekům co přináší dary (Timeo Danaos...)

Za prchajícím člověkem běžel ozbrojenec a volal na Sokrata:
„Zadrž ho, je to vrah!“
Sokrates se však ani nehnul a pronásledovaný utekl. Ozbrojenec doběhl k filosofovi a zlostně se ho ptal:

„Proč jsi toho vraha nezadržel?“
„Vrah? Co tím myslíš?“ odpověděl mu Sokrates.
„To je otázka? Vrah je přece člověk, který zabíjí.“

„Tedy řezník?“
„Nesmysl, myslím člověka, který usmrtí jiného člověka.“
„Aha, voják.“
Ne, myslím takového, který usmrtí člověka v době míru.“
„Už rozumím, myslíš kata.“
„U všech rohatých! Myslím člověka, který zabije druhého člověka v jeho domě!“
„Ale proč jsi to hned neřekl, že jde o lékaře?“

Poznámka: Tentokrát je to vtip a to dost tvrdý, uvažujte vlastním rozumem. Ovšem v diskuzích někteří lidé jakoby lékaře ze smrti obvinili, pokud někdo z nejbližších jim zemře a něco se nezdá nebo nerozumí. Hledají tak viníka i mezi lékaři kolem nemoci nebo smrti. A to i soudně, žalují. Často s vidinou odškodnění (v penězích) svého bolu.

Mozart Requiem

Requiem

W. A. Mozart - Requiem (fantastic performance) [Arsys Bourgogne] [HD]

01:00 - Introitus 05:56 - Kyrie 08:19 - Dies irae 10:17 - Tuba mirum 14:05 - Rex tremendae 16:01 - Recordare 21:20 - Confutatis 23:56 - Lacrimosa27:48 - Domine Jesu Christe 31:10 - Hostias 34:50 - Sanctus 36:36 - Benedictus 42:12 - Agnus Dei 46:21 - Lux aeterna

KAREL KRYL Srdce a kříž - potom neplač Kamilo

Karel Kryl s kytarou

Srdce a kříž
(1970)

1. Kotvu mi dala a srdce a kříž,
že prý mě ochrání, až budu v poli,
pak se mi vzdala a noc byla skrýš,
polštářem svítání, peřinou stvoly.

R: Nad horizontem dva paprsky slunce až zaplanou,
na krku srdce a nad sebou kříž budu mít,
potom neplač, Kamilo, potom neplač, Kamilo,
najdi si někoho, kdo tě snad nežli já víc bude chtít.

2. Viděl jsem rybáře, nad člunem stál
za bouře na moři, kotva šla ke dnu,
z řetízku zpod tváře kotvu jsem sňal,
svět se snad nezboří, vždyť měl jen jednu.
R:

3. Výložky zlatil jen zvířený prach,
písek byl cínový, než jsme ho přešli,
křížek jsem ztratil a s ním i svůj strach,
nedal bych za nový zlámanou grešli.
R:

4. Zvedl jsem zraky a tiše se smál,
záblesk vtom zasvítil, v prsou mě píchlo,
tam, kde jsou mraky, můj anděl mě zval,
bolest jsem necítil, pak všechno ztichlo ...

Once Upon a Time in The West Tenkrát na západě C'era una volta il West

Fotografie Scan Google LIFE

 Once Upon a Time in The West Trailer Sergio Leone Ennio Morricone 1968 Henry Fonda Claudia Cardinale Charles Bronson Jason Robards

Nejlepší western všech dob, ve kterém nekulhá ani jedna složka. Velice nápaditá režie, skvělí herci a soundtrack, který dávno přesáhl rámec "pouhé" filmové hudby a stal se hudebním pokladem a legendou. Leone měl velmi šťastnou ruku při výběru herců (ostatně jako vždy). Henry Fonda se své ojedinělé záporné role zhostil s bravurou (a ve Státech divácká obec nemohla vydýchat, že představitel modelových hodných hochů hraje takového hajzla), Charles Bronson zahrál možná nejlepší roli své kariéry, Claudia Cardinale je potěchou pro oko a Jason Robards coby Cheyenne je jednou z mých nejoblíbenějších filmových postav vůbec.
The ultimate western.
Vybráno z názorů uživatelů(filmových diváků) ... Jeden z nejlepších westernů. Podmanivá hudba. Skvělí herci. Když jsem tenhle film viděl naposledy, byl jsem malý kluk, který zbožňoval kovbojky, a klasika Sergia Leoneho mi zákonitě přišla podivná, rozvláčná, nepříliš "dramatická"... Stačilo pár let a došlo mi, že Tenkrát na Západě je mnohem víc než westernem naprosto strhující ukázkou dramatu, kde žánrové doplňky z Divokého Západu slouží pouze jako kulisy. Leone soustředil ohnisko vypravěčské perspektivy do detailu a polodetailu skvostně zkomponované kamery Tonina Delli Colliho; je skoro neuvěřitelné, že snad půlka filmu se koncentruje na tváře herců. Ta tíha, spočívající na expresi tváře, je neskutečná a stejně tak je neskutečné, s jakou grácií ji herci nesou. Až expresionistický důraz na oči zvládá Bronson i Fonda se sošnou strnulostí, která bere dech, naopak sexy kukuč Claudie Cardinale má v sobě nestárnoucí půvab – křehkost, zrádnost, svůdnost. Archetypální příběh mstitele podává Leone tak neuvěřitelně osobně, soustředěně a procítěně, že by člověk silnější film jen těžko hledal. Navíc geniální soundtrack Ennio Morriconeho zesiluje všechny emoce desetinásobně. V čem Tenkrát na Západě trumfuje nad všemi ostatními westerny? Není to příběhem, efektností přestřelek... je to něčím, co by klasický filozof nazval filmovostí filmu. Tenkrát na Západě je jeden z nejfilmovějších filmů, co znám.

Porod doma vysoké riziko pro dítě i matku

Novorozenec ještě s pupeční šnůrou

Porodní asistentky (soukromé) se vrátily do středověku:
Stručně o tom co se stalo (porod doma skončil tragicky)
Vybráno ze zpravodajství televize Nova.
Lucie BORHYOVÁ, moderátorka
Příjemný dobrý večer. Jsme rádi, že jste s námi.
Někteří porodníci volají po úplném zákazu domácích porodů. Vede je k tomu i stav chlapečka, který nedávno málem přišel o život při nezdařeném domácím porodu. O případu jsme vám v Televizních novinách říkali. Zákaz domácích porodů by ale podle porodních asistentek situaci ještě zhoršil. Ženy by prý pak doma rodily tajně a úplně samy, tedy i bez porodních asistentek.

Markéta HOLATOVÁ, redaktorka
"Byl to hazard se životem novorozeněte," tak mluví lékaři o nevydařeném porodu na Praze 3. Na tomto resuscitačním oddělení bojuje o holý život malý chlapeček už osmnáctý den. Podle lékařů je bohužel velmi nepravděpodobné, že se odsud někdy dostane zdravý.

Zbyněk STRAŇÁK, primář, Ústav pro péči a matku a dítě v Podolí
Jsme si téměř jistí tou velmi špatnou prognózou, tam bude těžké poškození.

Markéta HOLATOVÁ, redaktorka
Proč tento domácí porod dopadl tragicky, porodní asistentka, která u něho pomáhala, přesně vysvětlit neumí.

Ivana KÖNIGSMARKOVÁ, porodní asistentka
Prostě příroda je někdy silnější než my.

Markéta HOLATOVÁ, redaktorka
"Na přírodu nic nesvádějte, jste prostě hazardérky s lidskými životy," křičí lékaři.

Jaroslav FEYEREISI, ředitel Ústavu pro péči o matku a dítě v Podolí
Já bych domácí porody jako extrémně nebezpečnou věc přísně zakázal.

Ivana KÖNIGSMARKOVÁ, porodní asistentka
Ty porody podle výzkumu jsou srovnatelně bezpečné jako porody v porodnici.

Markéta HOLATOVÁ, redaktorka
To je ale podle lékařů absolutní lež. Čísla prý mluví jasně.

Zbyněk STRAŇÁK, primář, Ústav pro péči a matku a dítě v Podolí
Statisticky ta pravděpodobnost úmrtí jednoho novorozence v porodnici je jeden na 5 tisíc porodů, pokud se podíváme na ty domácí porody, tak ta pravděpodobnost úmrtí jednoho dítěte je jedna ku stu.

Extrakt pro dlouhé chvíle. Kolísání tlaku během několika hodin ovlivňuje hlavně lidi s nemocným srdcem, vysokým nebo nízkým tlakem, také proměnlivé počasí a nemoc

Holubí přistání

Internet je velké smetiště a zábava s publikováním magazínových článků, cituji:

Proměnlivé počasí,

kdy se v rychlém sledu střídají během jednoho dne dešťové přeháňky a sluníčko, vítr a bezvětří a také chlad a teplo, působí nepříznivě na lidský organismus. Kolísání tlaku během několika hodin ovlivňuje hlavně lidi s nemocným srdcem, vysokým nebo nízkým tlakem, pacienty s nemocnými klouby a také ty, kteří se léčí z depresí.
Přichází víc těch, kteří si stěžují na tlaky na prsou, závratě, potivost, klouby je víc bolí, zhoršili se také lidé s depresí.

Pacientů je víc a jejich stav kolísá podle změn tlaku vzduchu.
Sami pacienti dost přesně popisují, jak se jejich stav v průběhu dne mění. Například žena, která se léčí se závratěmi, dnes při vyšetření popsala, že se jí chvílemi víc motá hlava, a jakmile se počasí trošku změní, uleví se jí.

"Když celý den prší, je to jasné, lidi bolí klouby. 

Ale teď, jak se střídá počasí během dne, je pacientům najednou dobře a cítí se i psychicky líp, a najednou jako by to na ně padlo, jak se náhle počasí změní. Oni cítí na svém těle velice přesně, jak se tlak mění," vysvětluje lékař.
S pacienty jejich obtíže probírá. S počasím se musejí smířit, to změnit nemohou, měli by tomu ale přizpůsobit své chování. Varuje je před tím, aby si sami například zvyšovali dávky léků, nebo je naopak vysazovali. Je to rizikové pro jejich zdraví.

"Naše rady tedy jsou, aby bez ohledu na to, co hlásí meteorologové - když na sobě cítí, že jim není úplně dobře, a nemusí to být hned bolest na prsou, ale třeba se jim hůře dýchá, jsou unavenější a motá se jim hlava - tak aby zůstali raději doma v klidu. A počkali, až potíže odezní. Jejich tělo jim to samo signalizuje a měli by mu vyhovět"

Lékař pacientům také radí: pokud by se jim náhle hodně přitížilo, mají zavolat záchranku. "Měli jsme v tomto počasí akutní infarkty, srdeční selhání a zhoršení dušnosti".
V tomto ročním období trápí pacienty také alergeny, což nesouvisí tolik s výkyvy počasí. Problém mají astmatici, je více alergických rým a alergických zánětů spojivek. "Radíme nevycházet z domu a když vycházet, tak ne do rozkvetlé louky"

Po současném proměnlivém počasí se očekávají opět vedra. Lékař doporučil pro následující dny lidem s chronickými obtížemi, aby v horku raději zůstali doma a ve stínu. Často jsou to senioři, takže by si měli práci na zahrádce přiměřeně dávkovat, pracovat jen ráno a večer, ne v době prudkého slunce.

**********
K tomu si řekněme, co je to civilizace a civilizační nemoci člověka.

Jistě rozumíte, vysvětlení je jednoduché...člověk odešel z přírody k televizi, práškům (lékům a přejídání) 

Dokud dojil kravičku v maštali a sekal trávu, sušil seno a byl v kontaktu s denními starostmi o obživu, byl přiměřeně zdráv a předal bolesti Bohu.

Myšlenky jsou svobodné LIBERAE SUNT COGITATIONES. Radostná mysl a optimismus dokážou zázraky.

Foto google scan LIFE Cowboys
 Myšlenky mají mít svobodu (pokud si nenaděláte do podvědomí) 

Myšlenky jako víra nebo zlo u člověka nespí, naopak, pracují i v noci!

Strachem a úzkostí z viny začnou šílet a honí se (i ve snu) nezávisle, patologicky s úzkostí a probouzením se strachem.

To Bůh to dobře zařídil a boží mlýny stále melou.

 Tudíž svědomí i podvědomí dotováno zlem v akci. Zlo se vytěsňuj... zlem, úzkost a noční děs alkoholem a dočasným krátkodobým odpoutáním drahou zábavou.

Boží mlýn nezastavíte, jedině kulka do hlavy.
- Dies irae, dies illa.

Radostná mysl a optimismus dokážou zázraky.
Radost nám drží úsměv na rtu a optimismus úsměv na duši i mysli. A pak je ten život úžasný. Namísto hledání problémů hledáme cesty aby to bylo ještě lepší.
A když si mám vybrat jestli budu hledat cestu nebo hledat kudy cesta nevede, tak vždycky zvolím to první, protože cesta někam vede.

Připomeňme si Kennedyho odvahy.

Příjemné je vzpomínat na nebezpečí, která již minula

Klubák Jižní Africa original photo

Příjemné je vzpomínat na nebezpečí, která již minula IUCUNDA MEMORIA EST PRAETERITORUM MALORUM
Cicero, O nejvyšším dobru a zlu 2, 32, 105
Kdykoliv by se vám zdálo, že život je fádní, okamžitě něco změňte.
Život je ta nejúžasnější příležitost k dokázání schopnosti realizovat vše co vás napadne.
Myslím, že je dobré, že vás napadlo, že budete úspěšní…
Lara Fabian - I will love again



Život je výzva.   O žebrákovi

Paní Polívková laje žebrákovi:
„Že se nestydíte, takový mladý a silný chlap, proč nepracujete?“
„Paninko,“ odpoví bezdomovec klidně, „vy jste taky ženská jako lusk a nešlapete kvůli tomu E 55.“

Maturita základ dalšího vzdělání Repetitio est mater studiorum

Plné výklady obchodů zdobí vyložená tabla maturantů. Kam dál a čekají je lepší zítřky? Platově rozhodně. Srovnání v krátkosti níže:

Vysokoškolské vzdělání
Podle studie pracovní agentury Profesia.cz se letos v prvním kvartálu základní plat vysokoškolsky vzdělaných pracovníků pohyboval okolo třiceti tisíc korun.

S odměnami, které dostávalo téměř čtyřicet procent z nich, dosáhl jejich průměrný měsíční příjem více než 31 000 korun.

Pro srovnání: lidé s výučním listem vydělávali ve stejném období zhruba 17 700 korun, odměny dostávala jen necelá čtvrtina z nich a i s nimi přesáhla průměrná mzda jen o málo částku 18 000 korun.
 V benefitu zaměstnaneckých výhod jsou na tom lidé s vysokoškolským titulem o poznání lépe. Další vzdělávání na účet firmy jim poskytuje pětačtyřicet procent zaměstnavatelů, zatímco vyučeným jen necelá pětina.

Ještě větší je rozdíl v možnosti používat služební notebook k soukromým účelům. U lidí s výučním listem je tento benefit v podstatě výjimečný, zatímco z vysokoškoláků si jej užívá téměř čtyřicet procent. Podobná je situace i s mobilními telefony.
Jediným zvýhodněním, které si užívají lidé s výučním listem stejně jako ti vysokoškolsky vzdělaní, je příspěvek na stravování. To podle studie poskytuje necelá třetina zaměstnavatelů bez ohledu na vzdělání.

Něco pro přemýšlivé - Uprchlík (vzdělání vrozené)

Uprchlík ze své země, kterému byl právě udělen azyl v Česku, se rozhodl Čechům poděkovat za svou záchranu a tak šel na ulici, aby jim to řekl. Potkal prvního a hned na něj spustil :
“Chci Vám moc poděkovat, Vy Češi jste takový hodný národ.”
On mu ale odpověděl :
“Ja nejsem čech, ja jsem Rom.”
Uprchlík potkal druhého a hned spustil :
“Chci Vám moc poděkovat, Vy Češi jste … “
I druhý mu odpověděl :
“Ja nejsem čech, ja jsem Rom.”
Zmatený uprchlík se ho zeptal :
“A kde vlastně jsou Češi?”
Rom na to :
“No, teď je jedenáct, tak asi v práci.”

Publicistika současného života - Dies irae, dies illa. Den hněvu, soudný den je začátek církevního hymnu (součást zádušní mše, rekviem)

Den hněvu. Soudný den.

Jsme na další cestě. Den hněvu. Dies irae. Soudný den.
Tato stránka je čistě publicistická, ne náboženská, fanatická ani jinak konfliktní. Výklad: den hněvu, soudný den je začátek církevního hymnu (součást zádušní mše, rekviem)
Soudí se, že jde o nejlepší báseň, napsanou ve středověké latině (středověká latina se liší od klasické latiny). Báseň je psaná v rýmovaných verších sylabotónickým trochejským veršem o čtyřech stopách (oproti klasickému časoměrnému verši většiny latinské literatury). Báseň popisuje den posledního soudu, troubení, které svolává duše před Boží trůn, kde budou zachráněni nebo uvrženi do věčného ohně. Až do revize římskokatolického misálu v roce 1970 byla užívána jako sekvence při římskokatolickém rekviem.
Autorem je patrně italský mnich Tommaso de Celano, 13. stol.

Myšlenkovým základem písně je proroctví o posledním soudu : Dies irae, dies illa ... solvet saeculum in favilla // teste David cum Sibylla - Až ten hněvu den se schýlí, když se v popel svět rozptýlí, podle Davida a Sibylly ...
Jako významná část liturgie byla také mnohokrát zhudebněna, převážně jako součást rekviem (zádušní mše), autory nejznámějších zhudebnění jsou Giuseppe Verdi a Wolfgang Amadeus Mozart.Dies Irae se může recitovat jako hymnus v "Modlitbě během dne" v breviáři během posledního týdne liturgického roku. V breviáři je jako připomínka lidské pomíjivosti a jako příprava na kající dobu adventní, která začíná následující týden a zahajuje tak církevní rok.

Dies Irae
Dies irae, dies illa ...Onen den, den hněvu lkavý
Solvet saeclum in favilla ...zruší čas, dým vzejde tmavý,

Teste David cum Sibylla ...David, Sibylla tak praví.
Quantus tremor est futurus ...Strašné chvění, bázeň hrozná,
Quando iudex est venturus ...až se tvorstvo Soudci přizná,
Cunta stricte discussurus ...jenž hned řeší a vše pozná.

Dies iræ, dies illa, dies tribulationis et angustiæ, dies calamitatis et miseriæ, dies tenebrarum et caliginis, dies nebulæ et turbinis, dies tubæ et clangoris super civitates munitas et super angulos excelsos.
Onen den bude dnem prchlivosti, dnem soužení a tísně, dnem ničení a zkázy, dnem tmy a temnot, dnem oblaku a mrákoty, dnem polnice a válečného ryku nad opevněnými městy, nad vyvýšenými cimbuřími.

This is a rendition of the famous 13th century Latin Catholic hymn, "Dies Irae" (or, "Day of Wrath," about the Second Coming of Christ and Judgment Day). This rendition is off the 1994 CD, "Ego sum Ressurectio," and is difficult to find.

Zdroj: zčásti informace cs.wikipedia.org/dies irae