 |
| Ilustrační obrázek moderní etiky |
Historie vývoje etiky:
- o antická etika -> jejím základním pojem = ctnost – to nejlepší, čeho je člověk schopen, celkové zaměření člověka k dobru, dobré bytí člověka jak osobně, tak společensky -> ctěny 4 základní ctnosti:
- rozumnost = schopnost řídit se rozumem
- statečnost = úsilí přes všechny překážky o dobro
- zbožnost
- spravedlnost
- • sofisté: zkoumání dobra a zla
- • Sokrates: analýza mravních pojmů, ctnost je pravé poznání: kdo ctnost pozná, jedná ctnostně
- • Platón: ctnost = život podle nejvyšší ideje dobra
- • Aristoteles : podstata ctnosti v rozumném životě a dobrém jednání -> založena lidská blaženost = nejvyšší dobro
- • Stoická etika: ctnost spočívá v souznění lidského života s přirozeným řádem a během
- křesťanská etika = základ mravního myšlení v Evropě => z křesťanských zásad formulovány stavovské kodexy nebo i formy výchovy, vedoucí k jejich vštěpování
- - > vnáší nový prvek: úcta k lidské důstojnosti i v těch nejponíženějších situacích => na tomto základě se začíná budovat sociální pomoc
- - > ovlivňuje etické myšlenky až dodnes
- moderní etika – současné etické myšlení ovlivňováno různými moderními koncepcemi:
- hedonistická etika (hedoné = slast) – nejvyšší mravní hodnota = touha po uspokojení pozitivních pocitů a snaha vyhnout se těm negativním
- eudaimonistická etika (eudaimon = štěstí) nejvyšší mravní hodnota = štěstí
- => moderní forma těchto etik = utilitarismus: mravně dobré je to, co je užitečné
- - > souvisí s ním pragmatická etika: o morálnosti rozhodují výsledky jednání
- - základní etické pojmy:
- morální normy = souhrn mravních zásad společnost (např. desatero přikázání)
- morální vztahy = morální stav společnosti
- měřítko hodnot = měření a posuzování mravního stavu společnosti
- zlo
- metafyzické = nedostatek dobra nebo jeho pnutí nesprávným směrem => zlo jako podstata vlastně neexistuje
- fyzické = katastrofy, nemoci apod.
- mravní -> člověk ho páchá vědomě a svobodně
- dobro = opak zla – něco co přináší naplnění, co utěšuje, má význam a smysl
- svědomí - v antické filosofii definován jako schopnost člověka posoudit jednání z více úhlů + božský hlas v nás
- - v křesťanství bráno jako ozvěna božského hlasu
- - osvícenství = schopnost neomylně vést k mravnosti
- - > dalo by se definovat jako hlas druhého v nás
