...kdo dobrodiní nesplácí, chybuje víc, |
Ilustrační video Petr Novák
Já budu chodit po špičkách
Seneca byl představitelem římského stoicismu a hledal odpovědi na otázky, v čem tkví smysl života a přátelství, co je smrt, hledal cesty k duševní vyrovnanosti. Podávám zde úvahy z jeho spisu O dobrodiních, který Seneca napsal až ke konci svého života...
Dávat by člověk měl rád, a to rychle a bez váhání. Ono váhání může totiž vyvolat pocit, že dáváme proti své vůli. Také by si měl člověk dát pozor, aby svým prokazováním dobrodiní druhého neponížil. “Nic není tak hořké jako dlouhé čekání. Vděčnost za dar je tím větší, čím kratší dobu na sebe nechal čekat”.
Umění je nejen dobrodiní poskytovat, ale umět ho i přijímat a projevovat vděčnost. I když člověk dobrodiní přijímá, musí hledat lidi, kteří jsou jeho vděčnosti hodni. Přijímat by se mělo s radostí, sluší se také dárci hned poděkovat, vřele a zřetelně.
Pokud je člověk vděčný doopravdy, myslí na odplatu hned, jak přijímá.
I přesto, že se budeme řídit Senecovými radami, může se nám stát, že se naše prokazované dobrodiní setká s nevděčností. Nevěsme hlavu, neboť - “...kdo dobrodiní nesplácí, chybuje víc, kdo je nedává, chybuje dřív”.
Zdroj: Seneca O dobrodiních