 |
| S Karlem na pivu se dá posedět a rozumět si... |
Karel Schwarzenberg
Každý objev perly na netu pokud se najde, nemá se nechat zapadnout, ztratit, zasypat ve smetišti odpadků.
Internet má v práci (osobní aktivitě) na webu, už spousta lidí a píší co je napadne. Digitalizují svoje výplody a ty jsou indexovány, kdesi uloženy, časem mizí v nedostupnosti, neviditelnosti, v neznámu serverů. Každý objev ducha zaslouží zpracovat a uložit tak, aby byl opět více dostupný. Jsou to vlastní slova a myšlenky. Rozmnožím je a dám do pléna čtenářů. Jsou to inteligentní lidé a nejsou to staří Řekové, jsou znalí, vědí a učí.
A chodí s námi na pivo...
Otázka o diskusi a polemice.
Dovolte, abych přidal něco slov k diskusi. Myslím si, že při posuzování významu, obsahu slov "diskuse" a "polemika", jste se nechali, a to všichni, unést právě tím "slovníkovým" vysvětlením, něco jako diskuse = výměna názorů (klidná, slušná, bez emocí), polemika = názorový střet (ostrá výměna názorů, hádka, emočně podbarveno). Což je jistě správně, ale nevyjadřuje to, podle mě, základ, podstatu této FORMY. Já (a to v žádném slovníku ani encyklopedii nenaleznete) vidím kardinální rozdíl mezi těmito dvěma formami komunikace v jejich primárním PŘEDMĚTU, tj. v tom, o čem se komunikuje.
Zatím co předmětem diskuse zpravidla je (a znovu opakuji, podle mého názoru) něco objektivního, už daného (byť třeba subjektivně vzniklého) - nějaká věc, jev, dílo, přírodní zákon, nebo třeba článek (blog), předmětem polemiky je fenomén subjektivní, především a na prvním místě NÁZOR jiného.
Netvrdím, že to musí platit beze zbytku, že diskuse se nemůže prolínat s polemikou, přerůstat do polemiky a naopak, ale ten základ tak jednoznačně vidím. Apologii ani apologetiku bych do toho nemíchal, obé může být užito jak v diskusi, tak polemice.
A ve světle tohoto mého vidění, ve světle této odpovědi na Vaši otázku týkající se rozdílu mezi diskusí a polemikou, si myslím, že se, pane, marně snažíte usměrňovat formu toku vstupů jednotlivých komentátorů (diskutérů, polemiků), marně se nažíte učit lidi "diskutovat". Protože diskutovat by se dalo o článku blogera samotném (je dobrý, špatný, měl se zaměřit tam nebo onam, neměl přehlédnout ten nebo onen aspekt, jak je to s gramatikou a syntaxem atd.).
Jenže za to většina těch článků jednak nestojí, jednak oni ti autoři těch blogů také většinou jen vyjadřují svůj názor k něčemu (objektivnímu), a posuzují tu nebo onu věc, událost, dílo, jev.
A tím zakládají prostor pro polemiku. Protože to, co vytvořili, má hluboce subjektivní povahu, a jiní to mohou vidět (a zpravidla vidí) jinak. A další a další komentátoři pak vyjadřují své názory k názorům blogera a předešlých komentátorů, a pak už většinou je bloger na vedlejší koleji a polemizuje se jen mezi "diskutéry". Tím ta "diskuse" ožívá sama sebou a žije si svým vlastním životem. Autor je mrtev, ať žije polemika. Svérázným typem "diskuse" je to, čemu já říkám "kádrování", tj. takové příspěvky, které už se vůbec netýkají článku, názorů na článek ani názorů na názory jiných, ale osob autorů těch názorů, zpravidla urážlivou formou.
Shrnuto a podtrženo: Ať žije diskuse, leč velmi mnoho článků není pro diskusi předurčeno (výjimky existují), jsou psány už se záměrem vyvolat polemiku. Což samo o sobě není nic špatného, polemika není o nic horší, než diskuse, nestojí v žebříčku hodnot níže. Skoro bych si troufl říci, že by měla stát výše, protože zpravidla jen v konfliktu názorů se tvoří pokrok, vznikají NOVÉ myšlenky, ne v "akademickém tlachání".
Brilantní analýza.
Zkusím ji (subjektivně) posunout o krok dále (i když to nedokážu tak přesně jako Vy).
Máte dle mého soudu naprostou pravdu, že většina blogů je pojata polemicky (tedy v pravém smyslu toho výrazu jako boj, který má vést ke zničení protívníka, oponenta). A tudíž vyvolává opět především polemiku.
Nicméně se domnívám, že každý z nás se může svobodně rozhodnout, zda na tento styl přistoupí (a v drtivé většině případů se rozhodujeme, že ano). Přísně vzato si necháváme vnutit rámec, jak bude debata vypadat.
Vycházím z přesvědčení, že na polemiku jsme v této zemi "kofři", ta diskuse nám jde o něco méně. Neodpovědět na verbální útok je považováno za slabost, prohru, napadený má pocit, že musí oplatit stejnou mincí. Většina debat, počínaje těmi v hospodě a těmi v Parlamentu konče, ústí do spirály útoků, které mají jediný cíl: zničit oponenta bez ohledu na to, co říká či jak to myslí.
Na druhou stranu cítím docela silnou poptávku po opačném jednání, frustraci stále větší části společnosti z těchto věčných bojů, pří a potírání se navzájem. Proto je u řady lidí tak populární třeba
Karel Schwarzenberg, bez ohledu na lidi kolem něho či program, který TOP 09 nabízí (či naopak nenabízí).
Ani já nemám nic proti polemice, naopak. Nicméně samotná polemika dle mého soudu nestačí. Součástí veřejného diskursu by měla být i diskuse, co chce druhý říci, proč to vlastně říká, tedy hledání styčných bodů, snaha pochopit atd.
Prostě se mi zdá, že v současné době ten diskurs silně napadá na jednu nohu. Důvodem je mimojiné převládající frustrace, nicméně je též logickým následkem. A z tohoto kruhu by dle mého bylo dobré vystoupit. Jedinou možností (tedy kterou vidím já) je sebedisciplína. Nenechat si vnutit agresivitu a hulvátství.
S člověkem odmítajícím základní východiska nelze diskutovat
CUM PRINCIPIA NEGANTE NON EST DISPUTANDUM
Přidal, editoval zapadlé myšlenky pro čtenáře z diskuzí aktuálně autor.
Fotografie: Karel Schwarzenberg, kníže, chodí na pivo a tak jsem jej poznal. Je lidský a moudrý. Není starý, volím osobnost člověka ze staré dobré české rodiny.
