Na okraj šumavských povídek a básní Johannese Urzidila

Jelení siesta (Vysoká zvěř) ilustrační fotografie

Johannes Urzidil se narodil 3. února 1896 v Praze a zemřel 2. listopadu 1970 v Římě. Místo úmrtí je téměř náhodné, byť tam, nedaleko svatopetrského chrámu, zůstal i jeho hrob. Zato Čechy, to byl on sám, syn české matky a německého otce, znalý obou jazyků země a nesoucí ji samu v srdci, kdekoli by se na světě ocitl. Jako československý občan až do roku 1933 pracoval coby tiskový atašé německého vyslanectví v Praze.


Z Urzidilova díla vyšly v českém překladu vedle jeho monografie o Václavu Hollarovi dva výbory povídek s názvy Hry a slzy (1985) a Kde údolí končí (1996). U nás nevydány zůstávají však jak jeho básně, eseje i významná šumavská próza "ze Stifterova mládí" Der Trauermantel (1945), tak jeho Průvodce po ČSR, napsaný pro německé čtenáře před válkou na podnět československého ministerstva zahraničí, německý překlad Masarykovy České otázky, k němuž mu udělil svolení sám první prezident republiky a posléze i životopis Masarykova nástupce v prezidentské funkci Edvarda Beneše, s nímž se ovšem nakonec Urzidil zásadně neshodl v poválečném řešení národnostního problému a zůstal už natrvalo exulantem.


Na okraj šumavských povídek Johannese Urzidila

Z 58 povídek, které Johannes Urzidil od roku 1954 publikoval v Německu, Rakousku a Švýcarsku, jsou čtyři umístěny na Šumavu, přesněji řečeno do Zadní Zvonkové (Glöckelberg) a do okolí této dnes zaniklé někdejší osady na české straně hranice, oddělující pouhý kousek cesty odtud jižní Čechy od sousedního rakouského kraje zvaného Mühlviertel.

Osada Zadní Zvonková vznikla při mýcení zdejších rozlehlých lesů někdy kolem roku 1670 a patřila k panství knížete ze Schwarzenberka v Českém Krumlově (Krummau an der Moldau).

Zdroj: www.kohoutikriz.org/