Pervitin - Drogový příběh a Květy v Patagonii

Patagonie - ledovce ale i květy jako ilustrace drogového příběhu...
Úvodem k tomuto elaborátu inteligentního člověka je doporučení…číst je to potřeba a promyslet i opakovaně, proto se to přihodilo i na této doméně…ovšem sice se říká, že zkušenost je nesdělitelná – proto se informace dostane nejspíše k rodičům teen jinak dospívajích potomků.

Zpověď vyléčeného ze závislosti na PERVITINU
Celý život jsem byl osamělý rváč, který nechtěl a ani se nedokázal zařadit. Dnes mám
opravdovou radost, že jsem mohl rozšířit vaše řady a chci poděkovat Martině Těmínové za přijetí do SANANIMu, čímž mi dala místo kam patřím a práci, která mému prožitému a věřím, že i budoucímu životu smysl.
Můj příspěvek bude prostý- povím vám svůj životní příběh a doufám, že v mém vyprávění najdete oba fenomeny, jak závislost, tak spiritualitu.
Myslím, že za užíváním drog se skrývá touha po svobodě. Každopádně v mém životě byla katalyzátorem pádů i vzestupů slabost a její přijetí.
Na počátku sedmdesátých let jsem byl štíhlý mladík s krásnými vlasy do pasu a dívčím obličejem. Miloval jsem hnutí hippies a rockovou muziku, četl jsem Nietzscheho, Sartra, Davida Humea a Bhagavadgíttu. Vše kolem mne byla iluze. Byl jsem sebevědomé dítě, které dovolilo světu doprovázet ho na jeho cestě vesmírem. Studoval jsem na výběrové umělecké škole, večerně na konzervatoři zpěv a vrcholově běhal v reprezentaci patnáctku.
Kolem nás přitom začínala tuhá normalizace. V zemi vládla „dělnická třída“, což v reálu znamenalo, že o našich osudech rozhodovali tetky a strejdové z uličních a občanských výborů. O tom, zda půjdeme na školu, zda dostaneme devizový příslib na dovolenou v zahraničí a o podobně zásadních věcech. V krámech jste nic nesehnali, dobré zboží bylo jen pod pultem pro známé a nebo v Tuzexu. Svoboda pro malé, ustrašené, průměrné lidičky.
Bylo to v únoru 1974 na rockové zábavě v Hrnčířích. Řádil jsem na parketu, když ke mně přistoupila dívenka a řekla mi, že mě někdo chce poznat. Zavedla mne ke stolu, kde seděla skupina prazvláštních lidí, které vévodil vysoký, charismatický člověk s ostře řezanými rysy a hluboce zapadlýma očima. Jiří Gloss alias Freud, skutečný tvůrce obnovené výroby Pervitinu. Můj dívčí vzhled a expresivní tanec ho zaujaly, neboť je
homosexuál a dostal na mě nezřízenou chuť. A nabídl mi Pervitin. Tehdy se ještě pil, krystalizoval až později. Podlehl jsem kouzlu okamžiku, udělal osudný krok a vypil to.
Bylo to fascinující. Náhle mi tam vše připadalo přízemní a já odešel ve dvacetistupňovém mrazu dvacet kilometrů pěšky do Prahy. Byl to záblesk poznání a mohl mi vystačit na celý život. Rok jsem žil normálně dál až v květnu 1975 jsem šel s přítelem s kytarou přes Karlův most. Byl krásný podvečer a tak jsme sedli a hráli. O čtyři dny později v pět hodin ráno u nás zazvonila policie a já strávil půl roku ve vazbě za protistátní písničky.
Během vazby mě dvakrát vyslýchala kontrašpionáž a po druhém výslechu jsem zbit ležel tři dny
v bezvědomí ve vězeňské nemocnici na Pankráci. Během hraní na mostě jsem totiž řekl: „Toho bohdá nebude, aby se na Pražském hradu mluvilo slovensky“ a přesně v tom okamžiku soudruzi zvolili protiústavně do prezidentské funkce Gustáva Husáka. Byl Slovák a tato náhoda (či ne?) mne málem stála život. Po propuštění jsem byl podmínečně odsouzen, vyloučen ze školy i z reprezentace. Od té doby mě pravidelně zavírali na státnísvátky do cely předběžného zajištění a byl jsem takzvaná závadová osoba bez nároku na byt, telefonní stanici a podobně. A tato změna mne postavila mezi úplně jiné lidi. Začal jsem chodit po hospodách a potkal Pšeničku s jeho partou. Tehdejší vařiči byli opravdoví čarodějové a šamani. Bylo nás v Praze kolem padesáti, kdo jsme měli tu výsadu, být na Perníku. Nevařilo se za peníze a nešířilo se to dál. Byli jsme uzavřená skupina, měli jsme svůj svět sami pro sebe. Byly to tvůrčí jízdy. Psali jsme, malovali, debatovali o filozofii a transcendentálních věcech. Chodili jsme na výstavy a na kultovní filmy do Filmového klubu. Většina z nás studovala. Vary byli dvakrát, třikrát do měsíce a stačilo nám to.
Dostal jsem se nazpátek na školu a začal zpívat s Vitacitem. A tehdy jsem si píchl nečistou látku od cizího vařiče, zkolaboval a strávil tři dny na ARO. Od té doby jsem se drogy deset let nedotkl ani na ní nepomyslel. Měl jsem rodinu, kapelu, přátele a vše bylo fajn.
Tragédie v podobě rozvodu a ztráty dcery mě vehnaly do slepé uličky. Byl rok 1991 a Praha byla východním Amsterodamem. Drogový boom toto město zcela ovládl. Drogy byly všude. Seděl jsem s kapelou v hospodě a sbalila mě dívka a odvedla si mě do bytu. A v tom bytě byl Sandy., legendární vařič a na stole Pervitinu velká hromada. Vykašlal jsem se na dívku a chtěl si dát. Sandy mě vyhnal, že jsem léta čistý a že mi proto nic nedá.
Obtěžoval jsem pět dní, až mi řekl, že je mu to jedno ať si dělám, co chci. Věřil jsem, že si dám jednou a hotovo. Jsem přece zdravý člověk. Jel jsem v jednom kuse tři neděle, shodil jsem pětadvacet kilo a doma mě nepoznali. Bylo to nehrůznější zjištění mého života a ta zkušenost byla tak strašná, že jsem po sedmi měsících přestal opět ze dne na den.
Založil jsem novou rodinu a měl velmi dobrá zaměstnání. Pracoval jsem jako manažer v reklamní agentuře, prodával německé zdravotní zařízení s Dodo Doležalem natočil velmi dobře prodávané CD, nic mi nemuselo scházet. Ale narůstal ve mně neklid. Má žena byla o sedmnáct let mladší a mě začínal rodinný stereotyp ubíjet. Toužil jsem po dalším poznávání, po nějakém růstu. Také jsem byl zhnusen společenským děním. Dříve jsme žili ve stínu demagogické ideologie a nyní zotročeni diktátem trhu. Vždyť smyslem života je dnes mít peníze bez práce, sex bez lásky a zábavu bez přemýšlení.
Musíme všichni vydělat tolik, abychom si mohli dovolit všechno. Byl jsem na dovolené s rodinou a náhle jsem bez vysvětlení zdrhnul a dal si. Od té doby jsem si dával pravidelně dvakrátměsíčně. Otupěl jsem a chtěl to tu skončit. Byl jsem prázdný a bral se se šibeničním humorem. A pak umřel můj poslední toxický přítel ze starých dob Hynek Wágner, vařič od Boha, velmi citlivá duše s kterým jsme strávili noci nádhernými debatami a já spadl na to pomyslné dno. Opustil jsem rodinu a žil jsem v autě, až přišli dva pokusy o sebevraždu.

Poprvé jsem skočil pod přijíždějící metro, ale za sloupem stáli policisté, které jsem neviděl a chytli mne za nohy a strhli včas nazpátek . V druhém případě jsem stál celou noc na balkóně, zábradlí za zády a chystal se skočit. Přestože jsem byl ateista, pronásledovala mne celou noc myšlenka, co když je možné, že se rodíme znovu a sebevraždu zaplatím hrozným zrozením. Bylo to tak silné, že jsem ráno slezl a jel na Drop in a vzal si od nich seznam léčeben.
Vybral jsem si Červený Dvůr a v době, kdy byla Praha pod vodou, vyrazil. Opět mne vedla přijata slabost. Jelikož jsem byl čistý, po třech dnech jsem šel z detoxu na barák.
Při dotazu pana Čermáka, mého terapeuta, co od nich očekávám jsem poprosil, ať mě naučí radovat ze života. Vzniklo mezi námi nádherné pouto, které jsem oddaně následoval. To, že dnes dělám tuto práci je výsledkem jeho ukázky znalosti lidské duše.

Pak jsem se zamiloval do MUDr. Trávníčkové, která nás ve volném čase učila jógu a thai ti. Poprvé jsem při cvičení ucítil svou rozvinutou vnitřní energii. Půjčovala mi knížky manželů Tomášových (významných českých mystiků) a jednou, když jsem se ptal na meditaci, řekla mi, abych si v pokoji sedl a zaposlouchal se do ticha v sobě. Přesto, že jsem byl v té době ještě velmi rozrušený a plný závrati, přišel ten krásný okamžik a já věděl. Od té doby se jsem zrál velmi rychle, a tak místo půl roku léčby a roční komunity (což byl původní odhad) jsem po čtyřech měsících odjížděl domů. Kvůli Interferonu jsem musel na Doléčovací centrum. Díky Bohu. Ten rok bych bez odborné pomoci zřejmě nevydržel. Martin Hulík, můj garant,
měl na počátku se mnou problém, neboť jsem řešil hlavně duchovní praxi a on nebyl schopen mě v tom následovat. Pak jsme oba ubrali a tak jsem dostal velmi dobrou školu terapie. Po celou dobu jsem hladově sháněl cestu. Netušil jsem co to bude, ale věděl jsem, že to mám blízko. A jednou jsem našel knížku, v níž jsem objevil vše, co jsem celý život postrádal. A tak nyní následuji svého mistra Namkhai NORBUa a intenzivně praktikuji dzogčchen (esenciální tibetskou nauku). Díky meditačním praxím dosahuji stále větší
svobody. Ovšem meditace bez bhodicitty (soucítění) není zplnomocněna. A toto soucítění rozvíjí mé přijetí sebe sama i ostatních a tak to, že nyní pracuji v pomahací profesi je logickým vyústěním a dává mému životu smysl a mě energii.
Vede k probuzenému stavu.
Dovolte mi na závěr tuto úvahu. Tak jako toxikoman zabíjí drogou své tělo, tak i lidstvo svou nezřízenou nadspotřebou a bezuzdnou a bezohlednou touhou po přepychu zabíjí planetu na níž žije. Přeji vám mnoho sil i pokory v boji se závislostí nejen na drogách, ale i na všech hmotných jevech, která významně přispívá k soumraku naší civilizace.

Na fotografii jsou Květy v Patagonii


Zdroj: adiktologie.cz

Pamatuj, že i ta nejtěžší hodina ve tvém životě, má jen 60 minut (Sofoklés)

VIDÍTE TY ŠTÍTKY? TADY NAJDETE CO HLEDÁTE!

Humor Paměť Sociální sítě Videa Hity Evergreen Vtipy Lidský mozek a chování Krásné ženy Qui tacet... Komentáře jak na to Co je psáno Google+ Dies irae Diskuze a debaty Amerika Google O nejvyšším dobru a zlu Poznámky G+ Legrace Svobodný internet Cesty po světě Blogeři sobě CZ informace Kruh Užitečné příspěvky Sociální patologie Dobrý vtip! Karel Kryl Ze smetiště internetu Úvod Internet Memory czaktualne evergreen Řešení problémů Analogie Fotografie Tipy Cestování Demokracie Zajímavosti Geek Google AdSense Inteligence Židovské Civilizace Dlouhá cesta Moudrost Pravda Svoboda Trpajzlíci Verše Virtuální prohlídka měst Zdraví teen song's Edith Piaf Etika Facebook Lékař Myšlenka dne Pověz mi co jíš... Renata Twitter VENEZUELA Václav Havel Antonín Dvořák Hudební historie Irsko Karel Kryl Nehažte kamení Kemel Kopírování Mládí Moudrost Věků Pirátství Příběhy Rath a sedmimilionová krabice Sametová revoluce Smazání Facebooku The Seekers Trampské písničky Zamilované Závislost Česká písnička ACTA Až ztichnou bílé skály Brilianty Cannes Film Festival Dance Deprese Diamanty Diktatura Dobrý voják Drahé kameny Editace a styl psaní příspěvků Exekutor v česku Google Analytics Heligonky Judith Durham Kaddafi Lež Life at Google Loučení Lyžování MEXICO Maminka Marta Kubišová Martinské Holé Melody Boys Mireille Mathieu Murphyho zákony Natalie Portman Novinky Objevy Petula Clark Pivo President Písně kytaristů v černém Rodina Rozšíření Opery Seneca Soukromé pasti Stahování Statečnost Technické spekulace Teotihuacan Teror a závislost The Legend The world is with you Vanessa Mae Veřejné mínění Výchova Věda a terapie What Is Love Zimní sporty Zlatá šedesátá Zrychlení počítače? Závist České písničky 7 000 000 ABBA Accordion Alison Krauss Amy Winehouse André Rieu Aristoteles Beer Barrel Polka Bible Blondie Maria Bob Hurikán Brandi Carlile Bug Opera Buněčné receptory Catherine Deneuve Charlie Chaplin Christmas D-FENS Delta Goodrem Dr WEB Dvorak From the New World EU Eliška Hašková Emoce Enya Externí disk Falešná kočička Filmy Haddaway Hledání In Vino Veritas Islám Italie Ivetta Simonová Johannes Urzidil Johnny Cash Kamenný most Karel Hašler Karel Schwarzenberg Karikatura Karlův most Kačaba Klávesové zkratky Kníže Karel Schwarzenberg Korsika Krystalky La Marseillaise Lara Fabian Lásky čas Manicko depresivní syndrom Mariah Carey Marianne Faithfull Megan Fox Mike Oldfield Milenci Mix – Kelly Family - I Can't Help Myself Mobilní internet Moskevské večery Mozart Muzikály Natalie Imbruglia Nefunkční bezpečnostní hláška Nikon O Holy Night O dobrodiních Oldřich Nový Paris. Vive la France! Petr Novák Policie Pozitivní myšlení Praha Proces wuauclt.exe Psychopaté Pussycat Píseň kopretiny Příroda Přítel rodiny R. A. Dvorský Rachmaninov Referendum Requiem Retro Schemer Screenshot Shakira Slavonic Dance Smetana Sokrates Soubory .OGG Stalking Starci na chmelu Stoicismus Street View Syrie a Jordánsko Taxmeni The New York Times The Ronettes The ultimate western U bankomatu Ukrajina Unwand Už mě koně vyvádějí Valentina Lisitsa Velký švýcarský salašnický pes Večerníček Videa Válka Vánoce WC story WD My Passport Western YouTube Zima Zákon fotografie přírody prohlížeč Opera Čtyřčata Ďáblovo dílo Šampaňské Škola Švejk

Vybraný příspěvek

Zastavení paměti a digitální historie. Pozitivní zásady Google jsou okénkem svobody člověka na zemi...a krok za krokem do budoucnosti nás vede!

Fanfáry trubačů už hraje nová generace. EX PARVIS SAEPE MAGNARUM MOMENTA RERUM PENDENT (Livius, Dějiny)     Na malých věcech závisí ča...

Demokracie a naše doba

"Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, a cizinci budou chtít práva domácích občanů a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích a moci, vznikne tyranie horší, než dovede být nejhorší totalita, monarchie anebo oligarchie."

Sokrates
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...