 |
| Ilustrační foto kostelní produkce Rekviem |
Náročné kostelní skladby jsou pochopené už zralými a zkušenými znalci umění a historie. Moje snaha je ukázat něco z díla A. Dvořáka a té doby pro snažší pochopení a začátek víry, naděje v těžkém životě člověka moderní doby
pro seznámení s dílem Antonína Dvořáka shlédněte alespoň vybraná kvalitní videa s určitým dějem v chrámovém prostředí, nejblíže se mi zdálo pojetí života a smrti co připomíná hloubku víry a myšlenek člověka a jeho lidství.
Rekviem - smuteční mše pro sóla, sbor a orchestr b-moll, op. 89 Antonína Dvořáka je velká vokálně-instrumentální skladba, patřící (společně např. s Berliozovým či Verdiho Rekviem k umělecky nejpřesvědčivějším a nejvýznamnějším skladbám tohoto typu celé hudební historie.
Antonín Dvořák zkomponoval Rekviem na začátku vrcholného období své tvorby, v roce 1890. Skladba se neváže ke konkrétní osobě či události, ale je jedinou velkou reflexí obecně znepokojivých otázek lidského bytí, žalu a útěchy ve smrti, smyslu žití a umírání, stejně jako naděje. Dvořák byl hluboce věřícím člověkem, proto i toto geniální dílo je prodchnuto obdivuhodnou čistotou víry, duchovností, pokorou a nevšední autenticitou myšlenek. Všechny pocity, které v nás vyvolává vyvěrají z osobní Dvořákovy filozofie a jejich umělecká realizace je formálně i obsahově dokonalá.
Stavba skladby není zcela typická, dělí se na dva hlavní oddíly, z nichž každý je v rámci základních liturgické úseky mše dále dělen, první na osm, druhý pak na 5 jednotlivých částí, do kterých skladatel umísťuje prostřednictvím spojování či rozdělování celý zpívaný text mše. Navíc ještě vkládá mezi části „Sanctus“ a „Agnus Dei“ lyrickou větu „Pie Jesu“, vytvořenou na základě závěrečného textu sekvence „Dies irae“. Základní melodický motiv skladby, tvořený dvěma vzestupnými půltóny, mezi něž je vložena velmi teskně působící zmenšená tercie, celé dílo uvozuje a postupuje v mnoha variacích dál jako tzv. příznačný, čímž je prostupuje jako neodbytná a trvalá tísnivá eschatologická otázka. Není bez zajímavosti, že tento motiv inspiroval i další významné české skladatele natolik, že jej použili ve svých pracích.
AEQUAT OMNES CINIS, IMPARES NASCIMUR, PARES MORIMUR (Seneca Mladší, Listy Luciliovi) Všechny srovnává smrt: nerovni se rodíme, rovni umíráme.
Dvorak Requiem mass op. 89, Requiem Aeternam part 1
